Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 10/2023-51
Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 16 194,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 1 008,91 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 008,91 Kč od datum do datum, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 008,91 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 703,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 777,20 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 288 Kč a ohledně částky 2 185,39 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 1 008,91 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 008,91 Kč od [datum] do [datum], s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 008,91 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 703,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 777,20 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 288 Kč a ohledně částky 2 185,39 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 008,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 703,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 777,20 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 288 Kč a dále částku smluvní pokuty ve výši 2 185,39 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla společnosti právnická osoba, a to na základě písemné Smlouvy o úvěru číslo kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to formou úvěru v hotovosti v místě bydliště žalované, což žalovaná potvrdila svým vlastnoručním podpisem smlouvy, když spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně příslušenství v celkové výši 12 888 Kč, zahrnující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátku byla povinna zaplatit nejpozději do datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku ve výši 2 000 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas pak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Pro účely soudního řízení se přitom žalobkyně rozhodla uplatnit pouze nárok na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 008,91 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od datum, do zaplacení, dále nárok na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 703,52 Kč za období následující po splatnosti poslední splátky, tj. od datum, do datum, dále nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku v celkové výši 12 777,20 Kč, představovaného součtem nesplaceného úroku ve výši 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 506,37 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 898,11 Kč. Rovněž tak žalobkyně uplatnila nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 288 Kč, a to za celkem 4 odchozí (spojené) telefonické hovory (4 x 72 Kč) a dále nárok na zaplacení výše uvedené smluvní pokuty ve výši 2 185,39 Kč, požadované ve prospěch žalované z částky dlužné jistiny 14 008,91 Kč pouze za období od datum do datum.
2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
5. Z předložené Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba na straně jedné a žalovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v částce 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále pevně stanovený úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalované ve výši 2 700 Kč. Žalovaná se tak uvedenou smlouvou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení celkové částky ve výši 27 888 Kč (úvěr 15 000 Kč + náklady spotřebitelského úvěru 12 888 Kč), a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. První splátka přitom byla splatnou do 1 měsíce od podpisu smlouvy a každá následující splátka pak vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas byla smlouvou sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatnou v den následující po dni prodlení. Podpisem uvedené smlouvy pak žalovaná potvrdila, že převzala v místě svého bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl předložený předpis splátek. Žalovaná přitom právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila z titulu úvěrové smlouvy dle žalobních tvrzení pouze částku v celkové výši 2 000 Kč. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru byla v řízení prokázána Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou v souladu s předchozí rámcovou smlouvou dne datum mezi obchodní společnostní právnická osoba jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky pak bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum.
6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru v celkové výši 12 888 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.
7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení nákladů spotřebitelského úvěru v celkové výši 12 888 Kč, tzn. že tímto způsobem stanovený souhrnný poplatek u poskytnutého úvěru v částce 15 000 Kč činí 85,92 % výše samotné úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat např. na přiléhavé právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. 25 Co 335/2018 ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (pozn: v nyní posuzované věci činí částka požadovaných nákladů spotřebitelského úvěru více než 4/5 výše poskytnuté částky úvěru). Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku sp. zn. 25 Co 100/2020 ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že„ požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl„ vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého„ souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil“.
8. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši 27 888 Kč, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Jenom výše součtu úhrady za poskytnutí úvěru a za inkaso plateb v celkové částce 10 050 Kč přitom činí 67 % z celkové výše úvěru, tzn. více než 2/3 samotné poskytnuté částky spotřebitelského úvěru.
9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení, která nebyla v řízení nijak zpochybněna, vyplývá, že žalovaná na svůj domnělý úvěrový závazek uhradila pouze platbu v celkové výši 2 000 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (15 000 Kč) a částkou žalovanou zaplacenou (2 000 Kč), tj. nárok na zaplacení částky ve výši 13 000 Kč. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, ať již ve výši 703,52 Kč, kapitalizovaného za dobu od datum do datum, nebo dále běžícího z částky 14 008,91 Kč od datum do zaplacení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení, a to v uplatněné výši 11,75 % ročně, pouze z částky 13 000 Kč, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla žalovaná prokazatelně poprvé vyzvána k úhradě dluhu oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo dáno k poštovní přepravě dne datum (pondělí). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak bylo toto oznámení doručeno žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (čtvrtek). Lhůta 10 dnů pro zaplacení dluhu, stanovená v tomto oznámení, tak žalované uplynula dne datum a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Žalované tedy byla výrokem I. rozsudku uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
10. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba ve výroku II. rozsudku zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastnicemi platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán rozdíl mezi požadovanou částkou 14 008,91 Kč a přiznanou částkou 13 000 Kč ve výši 1 008,91 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 703,52 Kč, vypočítaný za období od datum do datum a rovněž tak z důvodu neplatnosti smlouvy nemohl být žalobkyni přiznán ani požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 12 777,20 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 288 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 185,39 Kč. Zamítnuta pak byla žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 14 008,91 Kč za období před vznikem prodlení žalované, tzn. od datum do datum a rovněž tak byla zamítnuta žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení za období od datum do zaplacení z jistiny převyšující přiznanou částku 13 000 Kč, tj. z částky 1 008,91 Kč (14 008,91 Kč – 13 000 Kč).
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla ve věci z procesního pohledu větší úspěch žalovaná (při porovnání míry úspěchu a neúspěchu ve věci je nutné zohlednit i výši příslušenství), jíž však žádné náklady v řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.
12. V posuzovaném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu ve větší míře neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 200 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 200 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.