Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 385/2022-18

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 684 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 989 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 989 Kč od datum do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 9 695 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 989 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 989 Kč od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 9 695 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 6 972,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši

8 526,98 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 6 972,93 Kč od datum do zaplacení a dále povinnost uhradit žalobkyni částku 12 711,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši

16 043,51 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 12 711,07 Kč od datum do zaplacení, tedy plnění, kteréžto měla žalovaná mít povinnost zaplatit původnímu věřiteli z titulu úvěrových smluv, resp. smluv o půjčce, když porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěry (půjčky), který jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (žalobkyně dala svůj souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná tak učinila k výzvě soudu, byť toliko fikcí postupem ve smyslu , dále jen „ ”). Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná uzavřela nejprve dne datum (sic!) se společností právnická osoba smlouvu označenou jako„ Smlouva o půjčce“, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč, za což měla žalovaná v rámci jednatřiceti týdenních splátek právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 10 850 Kč. Rozdíl mezi jistinou a celkovou dlužnou částkou je přitom ve smlouvě označen jako„ souhrnný poplatek“. Posléze žalovaná uzavřela dne datum (sic!) se společností právnická osoba smlouvu opět označenou jako„ Smlouva o půjčce“, na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční částka 6 000 Kč, za což měla žalovaná v rámci dvaapadesáti týdenních splátek právní předchůdkyni zaplatit celkem částku 9 984 Kč. Rozdíl mezi jistinou a celkovou dlužnou částkou je přitom i v tomto případě ve smlouvě označen jako„ souhrnný poplatek“.

4. Současně z y označené jako Oznámení o postoupení pohledávky vyplývá, že přípisem ze dne datum informovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou o postoupení předmětných pohledávek (viz přílohová obálka na č. l. 11). Nadto z obsahu návrhu vyplynulo, že z titulu první smlouvy nezaplatila žalovaná ničeho, z titulu druhé smlouvy pak toliko částku 3 011 Kč.

5. V souladu s ustanovením , účinného do 1. 1. 2014, posoudil soud předmětnou smlouvu podle rozhodných ustanovení , platného do

datum, neboť smlouva, o niž se žalobou uplatněný nárok opírá, byla uzavřena za účinnosti tohoto zákona.

6. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – podle jejích obsahu – jako právní vztahy založené smlouvami o půjčce ve smyslu a , platného do datum, ve spojení s ustanoveními a násl. obchodního zákoníku a ve spojení se , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

7. Na základě použité právní úpravy dospěl soud k závěru, že předmětné smlouvy postrádají – kogentním ustanovením § 497 obchodního zákoníku předvídanou – podstatnou náležitost úvěrové smlouvy, tedy řádně sjednaný úrok, jelikož ujednání o„ souhrnném poplatku“ za takové ujednání podle konstantní judikatury vskutku považovat není možno.

8. Druhou možností výkladu by bylo posoudit ujednání o„ souhrnném poplatku“ podle jeho obsahu jako zastřené ujednání o úroku, tedy ujednání o úroku ve výši 92,3 % ročně v případě první smlouvy, a úroku ve výši 66,4 % ročně v případě druhé smlouvy. Výši takto ujednaných úroků by přitom bylo nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy (viz rovněž ustanovení

), pročež by byl v posledku namístě závěr, že jsou tato ujednání podle imperativů obsažených v dispozici ustanovení ujednáními neplatnými (srov. mutatis mutandis závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004

sp. zn. ).

9. Podepsaný soud proto dospěl k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné, nicméně že je namístě nárok žalobkyně (aniž by v tomto smyslu bylo nutno poskytnout žalobkyni poučení – viz níže) hodnotit jako nárok odvíjející se od bezdůvodného obohacení žalované v rozsahu částky 7 000 Kč v případě první smlouvy, a v rozsahu částky 2 989 Kč v případě druhé smlouvy, když je zjevné, že žalovaná čerpala na základě neplatných úvěrových smluv celkem částku 13 000 Kč, ovšem z tohoto titulu právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila pouze částku 3 011 Kč, přičemž podle ustanovení tehdy platného platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení – v daném případě částku 9 989 Kč – vydat. Jelikož tak žalovaná dosud (patrně) neučinila, zavázal ji k tomu soud prvním výrokem tohoto rozsudku.

10. Žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení potom soud žalobkyni přiznal až ode dne, jenž následoval po dni, který je uveden jako datum přípisu informujícího žalovanou o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni; stanovení dřívějšího (žalobkyní požadovaného data) by totiž podle mínění soudu bylo rozporné s dobrými mravy.

11. Shora přijaté závěry navíc soud učinil v kontextu přiměřeného zohlednění Ústavním soudem opakovaně vyjádřeného imperativu, podle kterého by dlužníci měli splácet jen takové dluhy, které je třeba považovat za dluhy řádné,„ aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou“ (viz např. bod 44. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. ).

12. Současně je vhodné uvést, že soud přikročil ke shora zaznamenaným závěrům v kontextu procesní pasivity žalované. Soud přitom zvolil pro žalobkyni výhodnější výklad, jelikož by se vzhledem k datu inkriminovaných smluv – při zohlednění principu právní jistoty – nabízela i možnost pro použití ustanovení , účinného od 1. 1. 2014, respektive ustanovení a ustanovení , tedy zákonných ustanovení, jež zapovídají právo zneužívající postupy věřitelů.

13. Lhůtu k plnění soud v prvním výroku rozsudku prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalované – zohlednil, že žalobkyni přisouzené částky nemusí být žalovaná objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.

14. Druhým výrokem proto soud žalobu zamítl v části, ve které zjevně nepožívá nárok žalobkyně právní ochrany.

15. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle s tím, že účastníci řízení měli v zásadě shodný poměr úspěchu a neúspěchu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.