Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 5/2023-30
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 624 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 094 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 624 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 094 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 624 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 094 Kč (jistina 6 000 Kč, poplatky 1 624 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 930 Kč, smluvní pokuta 540 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 624 Kč od datum do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru číslo jež měla být mezi stranami uzavřena dne datum distančním způsobem na adrese webová adresa, na základě níž měla žalobkyně téhož dne, po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které měl žalovaný spolu s dalšími sjednanými poplatky vrátit žalobkyni do datum.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Na základě provedených důkazů neučinil soud ve vztahu k žalovaným nárokům žádný pozitivní závěr o skutkovém stavu.
5. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil vůli být vázán obsahem elektronického dokumentu označeného jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“. Na předmětném dokumentu je sice v části pro podpis dlužníka (žalovaného) strojově čitelným písmem uvedeno„ Podepisuji SMS kódem číslo“, nicméně na základě takových údajů nelze ověřit, zda se skutečně jedná o elektronický podpis sui generis patřící žalovanému. Jinými slovy se jedná o pouhý strojově čitelný text, který sám o sobě není způsobilý prokázat jakýkoliv projev vůle žalovaného být vázán povinnostmi a požívat práv obsažených v předmětném dokumentu. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena. Nadto je třeba dodat, že žalobkyně ani nerozvedla svá skutková tvrzení stran takového způsobu uzavření smlouvy, když se omezila pouze na obecné konstatování, že k uzavření smlouvy došlo distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně.
6. Žalobkyně neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč na účet žalovaného. Listina předložená žalobkyní označená jako„ Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ je vygenerovaná žalobkyní a jako taková má povahu spíše žalobního tvrzení, nežli listiny s relevantní důkazní hodnotou. Na tomto místě soud připomíná, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (za výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že peněžní prostředky odeslala na účet žalovaného, žádný z žalobkyní předložených důkazů však tuto skutečnost neprokazuje a žalobkyně k této sporné skutečnosti přitom neoznačila žádné další důkazy. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učiněním dotazu na banku žalovaného stran připsání peněžních prostředků z účtu žalobkyně) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení.
7. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Vztah mezi stranami nemohl být poté právně kvalifikován ani dle ustanovení § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jelikož žalobkyně neprokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému.
8. Vzhledem k výše uvedenému soud zamítl žalobu v celém rozsahu pro neunesení důkazního břemene.
9. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10).
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).