Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 42/2023-22
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 139 058 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 85 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 058 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 27 433,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 51 011,81 Kč, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 85 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 922 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 85 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 058 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 27 433,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 51 011,81 Kč, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 85 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 922 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu
o zápůjčce dne 9. 1. 2018, číslo na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč. Žalovaný převzal peníze v hotovosti
při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 54 058 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši 28 015 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a odměnu za zpracování, doručení a administrativní zpracování činnost a flexibilní splácení ve výši 10 199 Kč, a poplatku za administrativní činnost ve výši 15 844 Kč, celkem 24 měsíčními splátkami po 5 795 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 14. 1. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni
18. 6. 2018 jistina činila částku 85 000 Kč a dlužný poplatek částku 54 058 Kč. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 188 838,35 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala částky 139 058 Kč, kterou činila jistina ve výši 85 000 Kč a dlužný poplatek ve výši 54 058 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 27 433,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 51 011,81 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 85 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 85 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný na předmětnou smlouvu neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl
bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění, dále jen„ o. s. ř. “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo zákaznické karty soud zjistil, že byla uzavřena dne 9. 1. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba
a žalovaným jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 85 000 Kč a Zákazník se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 54 058 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 28 015 Kč, částku za zpracování a flexibilní splácení ve výši 10 199 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 15 844 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí částku ve výši 139 058 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v 24 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí 5 795 Kč a poslední činí 5 773 Kč, když splatnost splátek je vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.
4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnancem právnická osoba s.r.o. a jeho čistý měsíční příjem činí 41 500 Kč. Dále žalovaný uvedl, že platí externí splátky zápůjček ve výši 2 000 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 500 Kč. Žalovaný k tomu doložil pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky za měsíce 9, 10, číslo.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, ze dne 28. 1. 2022 byla uzavřena mezi společností právnická osoba, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení, podle které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z o oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, které bylo podle podacího lístku žalovanému posláno dne 24. 2. 2022.
6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě
ze dne 6. 6. 2022, z podacího lístku ze dne 7. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby. Z tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022 soud dále zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho.
7. Přípisem zdejšího soudu ze dne 7. 2. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak,
že vycházela z prohlášení žalovaného uvedeného v kartě zákazníka, která následně ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Na podporu svých tvrzení pak předložila smlouvu o zápůjčce, kartu zákazníka (obojí již spisem) a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020 -97.
8. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 9. 1. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 85 000 Kč,
což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 54 058 Kč, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 5 795 Kč s tím, že poslední splátka činí 5 773 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho. právnická osoba uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze smluv je mezi postupovanými pohledávkami uvedena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil již ničeho.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smlouvy došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným
je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil
podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
19. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
20. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
21. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce,
resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tvrzeních, že řádně ověřila příjmy žalovaného, z předložených důkazů však nelze dojít k závěru, že žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
22. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem
na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná.
23. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 85 000 Kč také vrátit (výrok I.).
24. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně
tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.
25. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ,
a to od 29. 1. 2022 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 85 000 Kč, tedy z 61 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 54 058 Kč, tedy z 39 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 22 % (61 % - 39 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 563 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 139 058 Kč sestávající z částky 6 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 350 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 650 Kč ve výši 3 706,50 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 22 % z částky 26 919,50 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 5 922 Kč.
28. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst.
1 věta první o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.