Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 145/2022-69

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa,

zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení,

se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 83 198,40 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 28 952 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 18.3.2022 až do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 100 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 54 246,40 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 34 952 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a úroku z prodlení nad rámec uvedený ve výroku č. I tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 28 952 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 18.3.2022 až do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 100 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se ohledně zaplacení 54 246,40 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 34 952 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a úroku z prodlení nad rámec uvedený ve výroku č. I tohoto rozsudku, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 83 198,40 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 109,58 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 34 952 Kč od 18.3.2022 až do zaplacení a úrokem z částky 34 952 Kč ve výši 29 % ročně od 18.3.2022 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 29.9.2018, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému v hotovosti 39 000 Kč, které se zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 4 047 Kč spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši 33 840 Kč. Žalovaný své platební povinnost řádně neplnil, uhradil v souvislosti s předmětnou smlouvou pouze 10 048 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny ve výši 34 952 Kč, dlužných poplatků ve výši 27 546,40 Kč, sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, která je požadována ve výši 19 500 Kč a sjednaného sankčního poplatku ve výši 1 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 28.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě do 17.3.2022 s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. Při jednání soudu dne 6.9.2022 žalobce písemně doplnil žalobní tvrzení. Nejprve žalobce zevrubným způsobem i s odkazem na judikaturu a tuzemskou i evropskou právní úpravu s tím, že nikde nejsou stanoveny konkrétní a přesné postupy, která musí poskytovatel spotřebitelských úvěrů v rámci zkoumání úvěruschopnosti vykonat, poskytovatelům je ponechán velmi široký prostor pro povahu i rozsah takové činnosti. Dále žalobce uvedl, že si je jeho právní předchůdce své povinnosti zkoumat schopnosti klientů splácet úvěr vědom, tuto beze zbytku naplňuje, přičemž kusá zákonná úprava se detailně otiskuje v řadě vnitřních předpisů právního předchůdce žalobce. Stalo se tak i v tomto konkrétním případu, kdy žalobce prověřil osobu žalovaného v bankovním registru BRKI, nebankovním registru NRKI a SOLUS, v interní databázi žalobce, insolvenčním rejstříku a registru exekucí, z čehož vyplynulo, že žalovaný nemá v registrech negativní záznamy, resp. není v jeho věci vedena insolvence či exekuce. Co se týče příjmů žalovaného, tak právní předchůdce žalobce vycházel z demografických a behaviorálních dat, zároveň pak z potvrzení předloženého žalovaným, z nějž vyplynulo, že je zaměstnán s příjmem 18 200 Kč čistého měsíčně. Co se týče výdajů, tak právní předchůdce žalobce vycházel ze sdělení žalovaného, k čemuž žalobce dále upozornil, že výdaje jsou obtížněji ověřitelné a je na místě v daném ohledu použít statistický model, jehož užití připouští i judikatura, na níž žalobce dále obsáhle odkázal. Závěrem žalobce upozornil, že i spotřebitel má dle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uvést všechny údaje pravdivé, opak by konečně mohl znamenat spáchání trestného činu úvěrového podvodu.

3. Při zmíněném jednání byl žalobce dále soudem dle , (dále jen „ “) poučen, nechť doplní důkazy k prokázání skutečnosti, že se dostatečným způsobem zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, když dosavadní důkazy tomuto závěru nesvědčí, zejména pak co se týče výdajové stránky zkoumání, která je v předestřené formě zcela nevěrohodná. Právní zástupce žalobce k tomu uvedl, že již jinými důkazy nedisponuje. Právní zástupce žalobce závěrem navrhl žalobě vyhovět s tím, že provedené důkazy jednoznačně svědčí o důvodnosti žaloby a to zejména i v ohledu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kterou právní předchůdce žalobce dle provedených důkazů dostatečně splnil. Žalovaný závěrem uvedl, že dluh by mohl splácet maximálně po 1 000 Kč měsíčně, vyšší částku dát nemůže.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 29.9.2018 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 39 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 18 měsíčních splátkách po 4 047 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Ke smlouvě byly připojeny, žalovaným rovněž podepsané, informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z výpisu splátek vyplynulo, že žalovaný v dané souvislosti mezi 26.10.2018 a 4.11.2019 uhradil celkem 10 048 Kč.

6. Z upomínky ze dne 10.2.2022 vyplynulo, že touto žalobce vyzval žalovaného ke splnění dluhu nejpozději do 17.3.2022 s výstrahou jeho soudního vymáhání, zároveň tomuto oznámil postoupení předmětné pohledávky. Dle přiloženého potvrzení byla písemnost žalovanému odeslána dne 10.2.2022.

7. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 21.3.2022 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28.1.2022 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným (uvedena na straně 21).

9. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 29.9.2018, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ze mzdy ve výši 18 200 Kč, má jeden zdroj příjmů. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 6 000 Kč, splátky právnímu předchůdci žalobce pak 4 539 Kč. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije jako nájemník a je svobodný. Za žalobce tuto u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky a pracovní smlouva.

10. Ze seznamu exekucí ze dne 10.8.2022 vyplynulo, že proti žalovanému jsou vedena čtyři exekuční řízení zahájená 16.8.2012, 26.10.2017, 26.6.2018 a 9.3.2016.

11. Dále žalobce doložil výpis z živnostenského rejstříku ohledně jméno příjmení, k níž uvedl, že se jedná o obchodní zástupkyni právního předchůdce žalobce, kterou navrhuje vyslechnout jako svědka s tím, že tato s žalovaným sepisovala zákaznickou kartu a může tak dosvědčit, že žalovaným byly poskytnuty dokumenty k příjmům a výdajům.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 39 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 10 048 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznické kartě, jak je shora specifikována. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

13. Dle , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 39 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 10 048 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

21. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval ( ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

22. Fakticky žalobce doložení listin prokazujících doložení příjmu neprokázal, nicméně žalovaný jejich poskytnutí a údaje z nich zjištěné stvrdil svým podpisem na zákaznické kartě. Ze zákaznické karty pak ovšem nijak nevyplývá, že by byly opatřeny jakékoliv doklady o výdajích žalovaného. Z daného důvodu také soud neprovedl důkaz výslechem svědkyně Beldíkové, když tato měla dle návrhu žalobce stvrdit doložení listin ze zákaznické karty, avšak o těchto nepanovala pochybnost a soud z„ fikce“ jejich doložení vycházel. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele nájemní smlouvu či doklady o dalších výdajích souvisejících s bydlením (SIPO apod.). Celkové měsíční výdaje žalovaného, které byly deklarovány v zákaznické kartě, jsou obecně nevěrohodné, když je jen výdaje na nájemní bydlení a související služby (topení, voda, elektřina, internet atp.) obvykle významně přesahují částku 6 000 Kč, zde se však má navíc jednat o veškeré výdaje žalovaného. Žalobce nedoložil lustraci evidence exekucí z doby sepisu smlouvy, nicméně z doloženého výpisu navíc pramení, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy proti své osobě zahájeny čtyři exekuční řízení. Právní předchůdce žalobce měl pak postupovat o to pečlivěji, když je zjevné, že žalovaný byl rizikovým klientem a poskytnutí úvěru v dané výši rovněž vysoce rizikové. Žalovaný deklaroval nikterak vysoký příjem ve výši zhruba 18 000 Kč měsíčně. Jen závazky vůči žalobci tak uzavřením předmětné smlouvy činily bezmála polovinu příjmů žalovaného (4 539 + 4 048). S ohledem na obvyklé ceny nájemného a dalších výdajů na základní životní potřeby je pak zřejmé, že žalovaný musel být na samé hranici možností tyto náklady hradit. Statistické modely jistě nelze paušálně vyloučit, nicméně stěží lze připustit obecné úvahy tohoto typu u zjevně rizikového klienta, kde je část zjištěných dat nevěrohodná. Lze si představit užití statistického modelu např. u osoby, která disponuje několikanásobným příjmem žalovaného, a které pak při úhradě obvyklých výdajů na životní potřeby při běžném stavu věcí musí zbýt stále dostatek finančních prostředků na splácení několika tisíc Kč měsíčně. Žalovaný byl však dle zákaznické karty osobou, které naopak žádné finanční prostředky s vysokou pravděpodobností nemohly zbývat a naopak jej poskytnutí předmětného úvěru muselo rovněž s vysokou pravděpodobností uvrhnout do záporné platební bilance.

23. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, pokud jsou tyto zjevně nevěrohodné.

24. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o SP, tak dle ).

25. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. údaje v zákaznické kartě byly nevěrohodné a nedoložené, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 39 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat ( , odst. 2 ). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 10 048 Kč, zbývá tedy uhradit 28 952 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 10.2.2022, které je třeba považovat dle za doručené třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k plnění do 17.3.2022. Jelikož pak žalovaný do tohoto dne neplnil, je od následujícího dne s úhradou v prodlení ( ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení ( ), a to v zákonné výši dle S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

26. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

27. O splátkách soud rozhodl dle Zde soud přihlédl k tomu, že i z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný je osobou, která není schopna dostát svým finančním závazkům (vedené exekuce, podané žaloby u zdejšího soudu). Na druhou stranu vzal soud v potaz povahu žalobce jako právnické osoby zabývající se obchodem s pohledávkami a povahu dluhu samotného, přičemž při odloženém splácení ve prospěch žalobce hovoří přirůstající úroky z prodlení v nikoli zanedbatelné výši. Splátky soud určil ve výši, která umožňuje celkové splacení dluhu v maximální možné lhůtě tří let. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaný opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.