Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 17/2023-54
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 11 156,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 11 156,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 156,94 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 11 156,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 156,94 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 156,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 156,94 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne datum. Před sjednáním úvěru žalobkyně zjistila úvěruschopnost žalovaného. Z předložených dokladů bylo zjištěno, že žalovaný má příjem 11 000 Kč a celkové měsíční náklady činí 4 410 Kč, žalovaný tak měl ke splácení volných 5 590 Kč Tyto skutečnosti byly ověřeny z dokladů o příjmech, z výplatních pásek, pracovní smlouvou, potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu, z výpisů z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Bylo ověřeno, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, neboť se ocitl v prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, došlo dne datum v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru k zesplatnění celého úvěru, kdy se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 49 336,18 Kč splatné nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalovanému mj. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni, v souladu s bodem 6.5. smlouvy o úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně v této věci již dříve zahájila u zdejšího soudu soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz č. j. 16 C 278/2019-55, ze dne 4. 2. 2020, v rámci kterého bylo mj. žalobkyni přiznáno právo na uhrazení smluvní pokuty ve dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru, a to za období od prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru do datum. Vzhledem k tomu, že prodlení žalovaného trvalo i po tomto datu, vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty i za následující období. Žalovaný, navzdory předžalobní výzvě, neuhradil žalobkyni ničeho. Ta se tak po žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru, tj. 49 336,18 Kč za období od datum do datum, kterou žalobkyně uplatňuje s ohledem na limity dané zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v ponížené výši 11 156,94 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.
4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele pana jméno příjmení, podepsali dne datum Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč splatných vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru 157 392 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou, vyjádřenou jako nominální úrokovou míru 151,62 % ročně. Bod 6.5. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že jestliže klienti po zesplatnění úvěru dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru specifikovanou v bodu 6.4 smlouvy o úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný při uzavření smlouvy předložil žalobkyni svůj doklad totožnosti /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 13 - 15 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 37 - 39 spisu, prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 35 - 36 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 29 - 30 spisu/. Žalovaný byl před poskytnutím úvěru kontrolován v registru příjmení, který byl bez záznamu /viz výpis záznamů z registru příjmení na č. l. 40 spisu/. Žalovaný dne datum podepsal hodnocení klienta, v němž je elektronicky vyplněno, že je zaměstnán a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 11 000 Kč, jeho životní výdaje činí 3 410 Kč, výdaje s bydlením 1 000 Kč, rezerva 1000 Kč, nemá žádné výdaje s další osobou v domácnosti, nespoří, nesplácí další půjčky, nemá výdaje na dopravu. Jeho celkové výdaje tedy činí 4 410 Kč. Dále je uveden zaměstnavatel s tím, že neběží výpovědní lhůta a nemá sjednán pracovní poměr na dobu určitou, je svobodný, nežije s partnerkou ve společné domácnosti, forma bydlení uvedena jiná/viz hodnocení klienta na č. l. 31 - 32 spisu/. Žalovaný předložil žalobkyni před podpisem výplatní pásky, dle kterých činila v listopadu 2018 jeho čistá mzda ze zaměstnání 13 205 Kč a v říjnu 2018 tato mzda činila 13 655 Kč /viz výplatní pásky na č. l. 42 – 43 spisu/. Žalovaný dále předložil pracovní smlouvu a potvrzení zaměstnavatele. Z uvedených dokumentů plyne, že průměrný měsíční příjem žalovaného za období od datum do datum činil částku 12 702 Kč a za období od datum do datum částku 11 797 Kč, dále bylo uvedeno, že je sjednán pracovní poměr na dobu určitou, není vedeno jednání o skončení pracovního poměru a nejsou z příjmu prováděny zákonné srážky. U zaměstnavatele byl zaměstnán od datum /viz potvrzení zaměstnavatele na č. l. 44 - 45 spisu, pracovní smlouva na č. l. 45 – 48 spisu, oznámení o otevření účtu na č. l. 34 spisu/. Při určování skóre žalovaného při sjednávání úvěru bylo žalobkyní zjištěno, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti /viz výpis z nebankovního registru klientských informací na č. l. 33 spisu/. Žalobkyně vygenerovala oznámení ze dne datum obsahující specifikace dlužné částky v celkové výši 50 734 Kč (dluh na jistině, úroku, neuhrazené smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením) /viz oznámení na č. l. 16 spisu/. Dne datum vydal Okresní soud v Mělníku rozsudek pro zmeškání, č. j. 16 C 278/2019 – 55, kterým žalobkyni přiznal právo mj. na uhrazení částky ve výši 7 845,06 Kč odpovídající smluvní pokutě z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo sjednané mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Citovaný rozsudek pro zmeškání nabyl právní moci dne datum /viz rozsudek Okresního soudu v Mělníku č. j. 16 C 278/2019-55 na č. l. 19 spisu, databáze soudu ISAS/. Žalovanému byla odeslána výzva k zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 11 156,94 Kč ze dne datum /viz předžalobní výzva včetně plné moci na č. l. 17 - 18 spisu a podací arch na č. l. 20 spisu/.
5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru, v níž byla mj. sjednána smluvní pokuta pro případ nezaplacení nové jistiny v den zesplatnění úvěru. Před podpisem smlouvy byl žalovaný kontrolován v registru příjmení (bez záznamu) a v nebankovním registru klientských informací. Dne datum podepsal žalovaný hodnocení klienta obsahující údaje o jeho majetkové a osobní situaci, dále žalovaný předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a potvrzení zaměstnavatele. Na základě této smlouvy o úvěru bylo u zdejšího soudu vedeno řízení, v němž byla pravomocným rozsudkem pro zmeškání uložena žalovanému povinnost uhradit žalobkyni mj. dlužnou jistinu, úrok a smluvní pokuty (rovněž smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 49 336,18 Kč od datum do datum ve výši 7 845,06 Kč). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když v řízení nebylo ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytnuté žalobkyni soudem prokázáno, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, avšak jeho výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalovaného na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovaným uvedenou formou bydlení„ jiná“ s částkou 1 000 Kč měsíčně, aniž by bylo ověřeno, zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení. Žalobkyně konečně ani neuvedla, jak ověřila, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce či výkon rozhodnutí. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. V porušení této povinnosti je pak třeba ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z. spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ (p) ovinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, nemohla se žalobkyně s úspěchem domáhat přiznání smluvní pokuty z takové žaloby. Pro úplnost k uvedenému závěru zdejší soud dodává, že takto rozhodl i přesto, že jiné nároky z téže smlouvy byly u zdejšího soudu žalobkyni pravomocným rozsudkem pro zmeškání již v minulosti přiznány. Nelze totiž přehlédnout, že tento rozsudek pro zmeškání byl vydán dne datum, tj. v době, kdy v soudní praxi přetrvávaly pochybnosti o tom, zda je soud povinen v případě sjednání smlouvy o úvěru za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru (po datum) přezkoumávat posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru z úřední povinnosti nebo pouze k námitce spotřebitele a zda se tedy případně jedná o neplatnost smlouvy absolutní či relativní. Až dne datum vydal Soudní dvůr EU rozsudek ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK, z něhož lze jednoznačně uzavřít povinnost soudu tuto otázku zkoumat z úřední povinnosti. Soud je povinen ke dni svého rozhodnutí vycházet z aktuální judikatury, a proto se v nyní projednávané věci touto otázkou zabýval, a jelikož shledal smlouvu absolutně neplatnou, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.