Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 329/2022-74
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 23 089 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 593 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 593 Kč od datum do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 345 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 938 Kč od datum do datum a z částky 20 345 Kč od datum do zaplacení, částku 2 151,38 Kč, úrok ve výši 56,91% ročně z částky 14 891,62 Kč od datum do datum ve výši 499,40 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 14 891,62 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 50 500 Kč se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 593 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 593 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 345 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 938 Kč od [datum] do [datum] a z částky 20 345 Kč od [datum] do zaplacení, částku 2 151,38 Kč, úrok ve výši 56,91% ročně z částky 14 891,62 Kč od [datum] do [datum] ve výši 499,40 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 14 891,62 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 50 500 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 20 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 938 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 2 151,38 Kč s úrokem ve výši 56,91 % ročně z částky 14 891,62 Kč od datum do datum ve výši 499,40 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 14 891,62 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 50 500 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované dne datum poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 56,91 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 286 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisech z bankovního účtu a prohlášení žalované. Z těchto údajů bylo zjištěno, že žalovaná měla dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalobkyně rovněž ověřila úvěrovou historii žalované v databázích příjmení a v nebankovním registru klientských informací. Žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná řádně neplnila své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru uhradila pouze 19 407 Kč. Před zesplatněním úvěru vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši 1 996 Kč za čtyři splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované (za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení, ve výši 200 Kč), tj. v celkové výši 2 000 Kč. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí jistiny stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. ulice jistina tak odpovídala částce 16 942,48 Kč. příjmení jistinu byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tj. dne datum. Jelikož žalovaná novou jistinu v den zesplatnění neuhradila, měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od datum do zaplacení, když žalobou je požadována smluvní pokuta ke dni vyhotovení této žaloby ve výši 2 151,38 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že si úvěr skutečně brala, měla jich více a myslela si, že má vše zaplacené. Až poté zjistila, že úvěr splacený není. V době uzavírání smlouvy hradila nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Smlouvu o úvěru žalovaná podepisovala doma, nájemní smlouvu ukazovala i zástupkyni žalobkyně, ve smlouvě byla výše nájemného uvedena. Žalovaná si následně nezkontrolovala, co bylo uvedeno v hodnocení klienta. Žalovaná si nepamatuje, zda se jí zástupkyně žalobkyně ptala i na jiné výdaje, myslí si, že ne, ale už je to dlouho a nepamatuje si to.
3. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu a shodných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele paní jméno příjmení, podepsaly dne datum Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne datum na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 286 Kč splatných vždy nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem datum. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru 42 084 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou, vyjádřenou jako nominální úrokovou míru 56,91 % ročně. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, tj. maximálně 50 500,80 Kč. Návrh na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován dne datum, přičemž dne datum byla žalované na její bankovní účet zaslána částka 20 000 Kč. Oznámení o schválení úvěru ze dne datum včetně splátkového kalendáře bylo žalované doručeno dne datum /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 40 - 42 spisu, prohlášení klienta/informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 15 - 16 spisu, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru na č. l. 34 – 35 vč. dodejky na č. l. 33 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 13 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 26 - 28 spisu, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 8 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 23 spisu /. Žalovaná byla před poskytnutím úvěru kontrolována v registru příjmení, dle kterého neměla žádné dlužné splátky /viz výpis záznamů z registru příjmení na č. l. 17 spisu/. Žalovaná se dále účastnila pojištění schopnosti splácet úvěr na základě podpisu Přílohy číslo k Návrhu Smlouvy o úvěr, kdy měsíční úhrada za toto pojištění činila 117 Kč měsíčně a tato částka tvořila součást všech splátek dle smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr /viz příloha číslo na č. l. 18 spisu, informace o pojištění na č. l. 36 - 39 spisu, přihláška do pojištění na č. l. 10 - 11 spisu/. Žalovaná dne datum podepsala hodnocení klienta, v němž je elektronicky vyplněno, že má příjmy ze zaměstnání, její měsíční příjem tak činí 19 135 Kč, její životní výdaje činí 3 860 Kč, výdaje s bydlením 2 603 Kč, nemá žádné výdaje s další osobou v domácnosti, nespoří, nesplácí žádné další půjčky či úvěry, nemá výdaje na dopravu. Její celkové výdaje tedy činí 6 463 Kč. Dále je v hodnocení klienta uvedeno, že je svobodná, forma bydlení uvedena v pronájmu /viz hodnocení klienta na č. l. 22 spisu/. Skóre žalované při sjednávání úvěru bylo stanoveno na 427 bodů odpovídající Kategorii III. (maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů) /viz výpis z nebankovního registru klientských informací na č. l. 9 spisu/. Žalovaná předložila žalobkyni před podpisem smlouvy výpisy z účtu, dle nichž v prosinci 2020 činila její čistá mzda 20 872 Kč a v lednu 2021 činila 18 750 Kč, /viz výpisy z účtu na č. l. 12, 14 a 24 spisu/. Žalovaná dle sjednaného splátkového kalendáře uhradila postupně v nepravidelných splátkách částku v celkové výši 19 407 Kč /viz karta klienta na č. l. 32 spisu/. Žalované byla odeslána výzva k zaplacení dlužných splátek číslo číslo ze dne datum, dále výzva k zaplacení dlužných splátek číslo číslo ze dne datum, dále výzva k zaplacení dlužných splátek číslo číslo ze dne datum a dále výzva k zaplacení dlužných splátek číslo číslo číslo ze dne datum. Žalované bylo dále zasláno oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum a dne datum jí byla odeslána předžalobní výzva k úhradě dluhu /viz výzvy k zaplacení na č. l. 21, 29 - 31 spisu, oznámení na č. l. 25 spisu, předžalobní výzva na č. l. 20 spisu, podací arch na č. l. 19 spisu/.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované dne datum částku ve výši 20 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 36 měsíčních splátkách po 1 286 Kč. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná kontrolována v registru příjmení, zároveň žalovaná doložila své měsíční příjmy a podepsala dokumenty Hodnocení klienta. Žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila částku 19 407 Kč.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Dle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované dne datum částku ve výši 20 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, avšak její výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalované na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovanou uvedenou formou bydlení„ v pronájmu“ s částkou 2 603 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, o jakou formu bydlení se skutečně jedná a zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat). Z vyjádření žalované a z dalšího řízení vedeného proti žalované (sp. zn. 16 C 325/2022 ) navíc vyplynulo, že žalovaná v době uzavírání smlouvy hradila nájemné včetně poplatků za energie ve výši 6 500 Kč. Z úřední činnosti soudu bylo dále zjištěno, že žalovaná měla v rozhodné době další půjčky, které žalobkyně nebrala v rámci posuzování úvěruschopnosti v potaz (viz řízení pod sp. zn. uvedenou výše). Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. V porušení této povinnosti je pak třeba ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z. spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ,„ (p) ovinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat.
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaná povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalované celkovou platbu ve výši 19 407 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými finanční prostředky ve výši 593 Kč (20 000 – 19 407), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala prostřednictvím poštovního doručovatele dne datum výzvu k úhradě celé dlužné částky, která měla být dle výzvy uhrazena nejpozději do 15 dnů od doručení výzvy, tj. datum. Splatnost pohledávky tak nastala následující den, tj. dne datum, od kterého soud rovněž žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
19. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.