Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 220/2022-55
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno jméno
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 16 318,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro zaplacení částky 8 518,38 Kč a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 318,38 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro zaplacení částky 8 518,38 Kč a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 318,38 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 16 318,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 11. 9. 2020 na internetových stránkách webová adresa se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 800 Kč, která měla být splacena do 10. 10. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Nadto žalobkyně uvádí, že žalovaný ničeho neuhradil ani ke dni podání návrhu na zahájení řízení. Předmětem žalobního návrhu je zaplacení částky 16 318,38 Kč (tj. jistina ve výši 7 800 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 518,38 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 318,38 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Žalobkyně k výzvě soudu dne 19. 1. 2023 doplnila, že smlouva o úvěru přiložená k žalobě není původní smlouvou, nicméně jedná se o„ refinancování půjčky“, přičemž žalovanému byla částka 7 800 Kč poskytnuta již 11. 8. 2020 na jeho bankovní účet, nikoliv až 11. 9. 2020, jak žalobkyně původně tvrdila.
2. K výzvě soudu žalobkyně dne 4. 10. 2022 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě lustrace v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Dle sdělení původního věřitele byla úvěruschopnost prověřována nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobkyně je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost, nicméně žalobkyně nedisponuje jinými doklady či listinami, které by doložila k prokázání prověřování úvěruschopnosti žalovaného. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy doloženo ničeho.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Ze smlouvy o úvěru číslo anonymizováno ze dne 10. 9. 2020 vyplývá, že tuto právní předchůdce žalobkyně – právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným. Smlouva je tvořena 17 stranami (v rámci tisku do listinné podoby) hustě popsaného textu podobajícího se spíše smluvním podmínkám. Na úvodní straně jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, včetně uvedení čísla jeho bankovního účtu bankovní účet. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že předmětem je refinancován jistiny 7 800 Kč, kterou žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně dle smlouvy o úvěru ze dne 11. 8. 2020. Dle specifikace jednorázového a bezúčelového úvěru poptávaného a akceptovaného žalovaným jsou parametry úvěru následující: celková výše úvěru 7 800 Kč s datem splatnosti 10. 10. 2020, s úrokovou sazbou 40 % ročně, celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru před slevou 8 518,38 Kč po slevě 3 253,38 Kč, celkovou částkou k úhradě žalovaným před slevou 16 566,27 Kč po slevě 11 301,27 Kč, výší RPSN 10 673,20 %. K žalobě je doložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje údaje k úvěru, jak jsou uvedeny ve smlouvě.
12. Z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 11. 8. 2020 poskytnuta částka 7 800 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost právnická osoba).
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni,
a to za úplatu. Pohledávky jsou postupovány ke dni uzavření uvedené smlouvy. Dle výňatku z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu trvalého bydliště žalovaného.
14. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného.
15. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 10. 9. 2020 za použití prostředků komunikace na dálku s žalovaným ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalovanému částku 7 800 Kč, přičemž tato částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 10. 10. 2020 a uhradit celkový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 518,38 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoli uhradil. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku na žalobkyni.
16. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 800 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, kdy pouze sdělila obecná tvrzení o tom, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích a že je v dobré víře, že její právní předchůdce dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného prověřil. Vzhledem k tomu, že dle dostupných informací právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo.
17. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný coby spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 7 800 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Žaloba pak byla co do částky 8 518,38 Kč zamítnuta.
18. Žaloba byla rovněž zamítnuta pro zákonný úrok z prodlení z částky 16 318,38 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl; v tomto směru soud zcela odkazuje na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“
19. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 900 Kč. Dále by zástupci žalobkyně náležel režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za převzetí a přípravu věci, návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud by tedy činila odměna zástupce žalobkyně částku 1 200 Kč. Žalobkyně by měla nárok na náhradu za DPH ve výši 252 Kč, a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 2 452 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 19 538,35 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 7 800 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 40 %, v rozsahu 60 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 20 %, vzhledem k tomu, že mu však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
20. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.