Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 198/2022-54
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno jméno
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 14 760 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro zaplacení částky 2 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení přesahujícím zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 365 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro zaplacení částky 2 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení přesahujícím zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 365 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 14 760 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 9. 6. 2021 na internetových stránkách webová adresa se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, která měla být splacena do 10. 7. 2021, žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 760 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 9. 6. 2021 na jeho bankovní účet. Žalovaný se dostal do prodlení, když úvěr do data splatnosti nevrátil. Nadto žalobkyně uvádí, že žalovaný ničeho neuhradil ani ke dni podání návrhu na zahájení řízení. Předmětem žalobního návrhu je zaplacení částky 14 760 Kč (tj. jistina ve výši 12 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 760 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 760 Kč od 11. 7. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021
2. K výzvě soudu žalobkyně dne 13. 9. 2022 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě lustrace v CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Dle sdělení původního věřitele byla úvěruschopnost prověřována nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, původní věřitel dále vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně však nedisponuje listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy doloženo ničeho.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 9. 6. 2021 a z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (dle textu ujednání nabývá smlouva účinnosti, podle toho, co nastane dříve, (i) odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon klienta, nebo (ii) odesláním peněžních prostředků na registrovaný bankovní účet klienta nebo vyplacením hotovosti, nebo (iii) odesláním smlouvy na registrovaný e-mail klienta) a uhrazením verifikační platby dne 28. 8. 2020 ve výši 0,01 Kč k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit a zaplatit veškeré úroky přirostlé k úvěru a další platby. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, čemuž odpovídá úrok ve výši 2 760 Kč, splatnost byla stanovena na 10. 7. 2021. Žalovaný uzavřením smlouvy o úvěru udělil souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem posouzení úvěruschopnosti a solventnosti (souhlas se zpracováním údajů Sdružením SOLUS, Nebankovním registrem klientských informací a Bankovním registrem klientských informací). Žalovaný dále potvrdil, že se seznámil s textem smlouvy a obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně.
12. Z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 10. 6. 2021 poskytnuta částka 12 000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost právnická osoba).
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně příloh, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 1. 2022 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.
14. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 1. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů.
15. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 10. 6. 2021 za použití prostředků komunikace na dálku s žalovaným ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 10. 7. 2021 a uhradit úrok ve výši 2 760 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoli uhradil. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku na žalobkyni.
16. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo.
17. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná.
18. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo.
19. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku , neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný coby spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění požadovaná věřitelem není přiměřená možnostem spotřebitele, má v případném sporu právě spotřebitel (žalovaný). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu až dne 14. 1. 2022, kdy měla být dlužná částka uhrazena do tří dnů, přičemž výzva byla žalovanému doručena dne 19. 1. 2022. Bezdůvodné obohacení tak má být vydáno do 22. 1. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný žádným způsobem proti této lhůtě k úhradě nebrojil, byl povinen částku 12 000 Kč uhradit do 22. 1. 2022, pokud tak neučinil, dostal se s úhradou dlužné částky od 23. 1. 2022 do prodlení. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou finanční částky je povinen dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zaplatit od 23. 1. 2022 do zaplacení i zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč. Z vyložených důvodů tedy byla žaloba co do částky 2 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení přesahujícím úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. zamítnuta.
20. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1 . Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 900 Kč. Dále by zástupci žalobkyně náležel režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za převzetí a přípravu věci, návrh ve věci samé a výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud by tedy činila odměna zástupce žalobkyně částku 1 200 Kč. Žalobkyně by měla nárok na náhradu za DPH ve výši 252 Kč, a soudní poplatek ve výši 800 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 2 252 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 . Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 16 677,99 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 13 398,41 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 80,3 %, v rozsahu 19,7 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 60,6 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 1 365 Kč.
21. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.