Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 9/2023-56

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12 027,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 900 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 900 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 4 900 Kč od datum do datum, částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 423,08 Kč, částky kapitalizovaného úroku ve výši 6 198,20 Kč, částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 2 389,45 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 900 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 900 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 4 900 Kč od [datum] do [datum], částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 423,08 Kč, částky kapitalizovaného úroku ve výši 6 198,20 Kč, částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 2 389,45 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 423,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 198,20 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a dále částku smluvní pokuty ve výši 2 389,45 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalovanému původně vznikla společnosti právnická osoba, jež se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 900 Kč, který měl být společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 737,85 Kč a se smluvním úrokem z úvěru ve výši 40 % ročně za dobu trvání úvěru splacen nejpozději dne datum, když žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti částku, k jejíž úhradě se smlouvou zavázal, nezaplatil, a to ani zčásti. S účinností ke dni datum byla následně pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy postoupena žalobkyni. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 900 Kč, z částky označené souhrnně jako kapitalizovaný úrok v celkové částce 6 198,20 Kč, sestávající ze součtu nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 737,85 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 935,43 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 524,92 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky dlužné jistiny úvěru za období od počátku prodlení, tj. od datum, do datum ve výši 423,08 Kč, z účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhaní spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč za jeden odeslaný obyčejný dopis a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, požadované celkovou částkou ve výši 2 389,45 Kč za období od datum do datum. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh rovněž ničeho neuhradil.

2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle (dále jen ). V souladu s ustanovením proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Podle (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. C0023761213179192, uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným a dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že uvedená právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 4 900 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit dále poplatek za poskytnutí úvěru v celkové částce 4 737,85 Kč a úrok z úvěru ve výši 40 % ročně z poskytnuté částky jistiny za dobu trvání úvěru. Celkem se tak žalovaný uvedenou smlouvou zavázal k zaplacení částky ve výši 9 777,47 Kč, a to do dne datum. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 12 389,40 % Smlouva přitom byla uzavřena tzv. distančním způsobem, tzn. bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, a to prostřednictvím webových stránek webová adresa. Soudu pak byl k důkazu dále předložen Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který měl žalovaný k dispozici před uzavřením samotné úvěrové smlouvy. V řízení pak byla prokázána i skutečnost, že žalovaný čerpal sjednanou částku úvěru ve výši 4 900 Kč. Žalovaný však neměl dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy uhradit žádnou částku. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení byla prokázána Dílčí (realizační) smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne datum v souladu s předchozí Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum mezi společností právnická osoba jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé. Postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem společnosti právnická osoba ze dne datum, odeslaným dne datum.

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 4 737,85 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla jednostranně připravena předem s tím, že žalovaný samotný text smlouvy nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.

7. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázal žalobkyni k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 4 737,85 Kč, tzn. že pouhý tento poplatek (bez sjednaného úroku z úvěru) u poskytnutého úvěru v částce 4 900 Kč činí téměř 97 % výše samotné úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že„ pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok z úvěru měl činit dokonce jen cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (v nyní posuzované věci sjednaný poplatek bezmála dosahuje výše částky poskytnutého úvěru)“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku sp. zn. ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že„ požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl„ vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého„ souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil“.

8. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši 9 777,47 Kč, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalovanému neposkytla a smlouvu by s ním neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky zcela a bezvýhradně nepřistoupil.

9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný přijal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 4 900 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobního tvrzení, které nebylo v řízení nijak vyvráceno, vyplývá, že žalovaný z titulu uzavřené úvěrové smlouvy nezaplatil vůbec žádnou částku. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení poskytnuté částky ve výši 4 900 Kč. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání běžícího zákonného úroku z prodlení z částky dlužné jistiny 4 900 Kč, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v uplatněné výši 8,25 % ročně až ode dne prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci bylo soudu jako první prokazatelná výzva k plnění předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, jímž byla žalovanému poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 10 dnů od jeho doručení. Žalobkyně v řízení doložila, že toto oznámení bylo žalovanému prostřednictvím pošty odesláno následujícího dne, tj. dne datum (pátek). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak bylo oznámení doručeno žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (středa). Poskytnutá lhůta 10 dnů pak uplynula dnem datum a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 4 900 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána , účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalovanému dle stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně sjednán.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalovaného převyšuje úspěch žalobkyně (při porovnání míry úspěchu a neúspěchu ve věci je nutné zohlednit i výši příslušenství). Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

12. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu ve větší míře neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 600 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků (správně však měla být uhrazena částka 800 Kč), když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 600 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.