Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 12/2023-33
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 124 603 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 105 972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 105 972 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 41 381,05 Kč, s úrokem ve výši 20,968 % ročně z částky 121 846,98 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 104,98 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 239 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 105 972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 105 972 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 41 381,05 Kč, s úrokem ve výši 20,968 % ročně z částky 121 846,98 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 104,98 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 239 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 603 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že účastníci spolu uzavřeli dne 17. 2. 2021 úvěrovou smlouvu č. spisová značka, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 118 998 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 3 213 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 17. 3. 2021 a konečná splatnost úvěru byla určena na den 17. 2. 2026. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. V každé splátce byly zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný celkem uhradil na poskytnutý úvěr částku 13 026 Kč, se zbylými splátkami se ocitl v prodlení, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr ke dni 10. 11. 2021 zesplatnila a současně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vznikl nárok na zaplacení jednak žalované částky sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 109 168,98 Kč, dlužných splátek ve výši 12 678 Kč, úrokového dorovnání ve výši 1 5265,02 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč (100 Kč za zaslanou upomínku, resp. 130 Kč za zaslaný doporučený dopis), ze smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, dále na úrok 20,968 % ročně z částky 121 846,98 Kč kapitalizovaný od 11. 11. 2021 do 21. 10. 2022 částkou 13 263 Kč, úrok ve výši 20,968 % ročně z částky 121 846,98 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 123 076,98 Kč kapitalizovaný od 25. 11. 2021 do 21. 10. 2022 částkou 9 487,05 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 123 076,98 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nárok uplatněný v žalobě uznal a požádal o splátkový kalendář vzhledem k finanční a sociální situaci. Žalovaná uvedl, že je nezaměstnaný, vydělává si pouze brigádně. Měsíční příjem žalovaného činí 25 000 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč, na stravu a dopravu 5 000 Kč, náklady na osobní potřeby 1 500 Kč. Zároveň žalovaný uvedl, že měsíčně platí výživné nezletilému synovi ve výši 4 000 Kč.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud
proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění, dále jen„ o. s. ř. “, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že kontrolovala žalovaného v externích registrech. Využity byly úvěrové registry příjmení a NRKI. Z výpisu z úvěrového registru NRKI bylo patrné, že byl žalovanému poskytnut pouze jeden úvěr, a to kreditní karta. Žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za období 1. 12. 2020 do 31. 1. 2021. Z matričního listu klienta – fyzické osoby ze dne 17. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem činí 27 000 Kč, čistý měsíční příjem partnerky 12 500 Kč. Dále uvedl měsíční výdaje domácnosti ve výši 12 500 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a má jednu vyživovací povinnost. Z potvrzení o výši příjmů soud zjistil, že žalovaný doložil, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba a jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činí 20 838 Kč. Z výplatních pásek za měsíce číslo a 1/ 2021 soud zjistil, že čistý průměrný měsíční příjem žalovaného činil 27 000 Kč.
5. Z úvěrové smlouvy č. SSU21/100435 soud zjistil, že byla uzavřena dne 17. 2. 2021 mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa žalobkyně, jako Věřitelem a žalovaným (dále jen„ Klient“), že podle bodu 2.1. mimo jiné jednak Klient tímto Věřitele žádá o poskytnutí úvěru na koupi vozidla anonymizováno a k zaplacení jeho nákladů spojených s poskytnutím úvěru, jednak podpisem této smlouvy Klient souhlasí, že celková výše poskytnutého úvěru představuje částku 118 998 Kč, že podle čl. 4 mimo jiné jednak roční úroková sazba je sjednána ve výši 20,967634 % ročně, jednak měsíční splátka dosahuje částky 3 213 Kč, jednak počet splátek činí 60, přičemž první splátka je splatná dne 17. 3. 2021 a poslední splátka je splatná dne 17. 2. 2023, jednak zaplacení měsíčních splátek je stanoveno vždy do 17. dne v kalendářním měsíci a jednak celková částka splatná Klientem činí 192 780 Kč, že podle bodu 7.8. nedílnou součástí této smlouvy jsou mimo jiné úvěrové podmínky, matriční list, sazebník a splátkový kalendář, že podle bodu 7.9. jednak Klient podpisem této smlouvy prohlašuje, že převzal jedno vyhotovení smlouvy a všech jejich nedílných součástí a ostatních dokumentů podle bodu 7.8 této smlouvy, jednak Klient podpisem smlouvy také potvrzuje, že je s nimi obeznámen, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s tím být jimi vázán (prokázáno úvěrovou smlouvou ze dne 17. 2. 2021, č. SSU21/100435).
6. Z úvěrových podmínek právnická osoba a.s. – anonymizována dvě slova + (platných od 10. 2. 2021) soud zjistil, že podle hlavy 5 jednak poskytnutý úvěr musí Klient splácet řádně a včas, a to v měsíčních splátkách, jejichž počet, výše a termín splatnosti jsou určeny ve smlouvě a jednak v jednotlivých splátkách je zahrnuta příslušná část úvěru, úroky a platba za pojištění, pokud ve smlouvě a těchto úvěrových podmínkách není uvedeno jinak, že podle hlavy 8 celý čerpaný úvěr, včetně příslušenství a dalších plateb podle smlouvy a těchto úvěrových podmínek, musí Klient Věřiteli na požádání splatit v případě, že je Klient v prodlení s placením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, že podle hlavy 8.2. má věřitel právo na zesplatnění úvěru.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad smlouvy číslo spisová značka týkající se spotřebitelského úvěru vedeného na jméno žalovaného má soud za prokázané, že zachycuje, jakým konkrétním způsobem došlo k postupnému čerpání úvěru a k jeho splácení. Přehled reflektuje a zachycuje zaúčtování poplatků, smluvních pokut z prodlení. Z přehledu dále soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 118 998 Kč a na svůj dluh uhradil toliko 13 026 Kč, a že dlužná částka tak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 109 168,98 Kč, úrokové dorovnání ve výši 1 526,02 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, dlužné splátky ve výši 12 678 Kč, úrok ve výši 13 263 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 487,05 Kč.
8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10. 11. 2021 soud zjistil, že Společnost vyzvala Klienta s ohledem na jeho prodlení s úhradou závazků ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, přičemž dlužná částka činila 124 603 Kč, a že výzva byla zaslána na žalovaným ve smlouvě uvedenou kontaktní adresu dne 11. 11. 2021.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k plnění před podáním žaloby. Podle podacího archu byla výzva žalovanému odeslána dne 13. 4. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.
10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
11. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že provedla lustraci žalovaného v evidencích a ověřila jeho příjem prostřednictvím potvrzení o výši příjmu, výplatní pásky a výpisu z účtu žalovaného, které i doložila. Soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného za období číslo a leden 2021, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalovaného. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. výdaje na bydlení, vyživovací povinnost, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit.
12. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalovaného, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
13. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
19. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
20. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
25. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
28. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18 , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
29. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
30. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo; shodně též příjmení jméno: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy číslo, s. 381).
31. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.
32. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona číslo), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
33. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný čerpal od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši 118 998 Kč. Žalovaný žalobkyni splatil částku 13 026 Kč. Žalovanému tedy zbývá uhradit žalobkyni částku 105 972 Kč. Soud tedy žalobě co do jistiny v plném rozsahu vyhověl.
34. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 22. 10. 2022 do zaplacení.
35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 105 972 Kč, tedy z 85 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 18 631 Kč, tedy z 15 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 70 % (85 % - 15 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 086 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 124 603 Kč sestávající z částky 6 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 050 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 250 Kč ve výši 3 391,50 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 70 % z částky 24 627,50 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 17 239 Kč.
36. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst.
1 věta první o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.