Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 282/2022-53

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 245.302,97 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 214.167,72 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18.1.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 31.135,25 Kč, úrok ve výši 156.079,62 Kč, úrok ve výši 15,6% ročně z částky 242.137,97 Kč od 25.11.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14.938,04 Kč a ve výši 8,25% ročně z částky 245.302,97 Kč od 25.11.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.672,40 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 214.167,72 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18.1.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 31.135,25 Kč, úrok ve výši 156.079,62 Kč, úrok ve výši 15,6% ročně z částky 242.137,97 Kč od 25.11.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14.938,04 Kč a ve výši 8,25% ročně z částky 245.302,97 Kč od 25.11.2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.672,40 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 245.302,97 Kč s úrokem ve výši 16.079,62 Kč a ve výši 15,6% ročně z částky 242.137,97 Kč od 25.11.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14.938,04 Kč a ve výši 8,25% ročně z částky 245.302,97 Kč od 25.11.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovaným dne 6.12.2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnost splácet. Na základě smlouvy banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 250.000 Kč, neúčelově, jednorázově převodem na sjednaný běžný účet. Žalovaný se zavázal platit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 15,60% ročně a platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky. Žalovaný si v rámci smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal platit poplatek za pojištění. Žalovaný byl povinen splácet úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, dále poplatky, splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu. Žalovaný porušil své závazky, tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Banka využila svého práva a dopisem ze dne 23.12.2020 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 23.12.2020. Banka dále uplatnila své právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dluh žalovaného včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty činila částka 261.497,19 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2021 právnická osoba postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 22.11.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9.12.2021. Žalovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 242.137,97 Kč, z poplatků ve výši 3.165 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 16.079,62 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14.938,04 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

V podání ze dne 30.1.2023 žalobce uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 6.12.2019. Žádost hodnotila banka individuálně a kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu, ze kterého bylo zjištěno, že od 22.7.2019 byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou jako klempíř, výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 13.439 Kč. Ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný nebyl ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. V žádosti žalovaný uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40.000 Kč a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Banka porovnávala příjem žalovaného s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních a externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádné další závazky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal celkovou výši poskytnutého úvěru splatit v 96 pravidelných anuitních měsíčních splátkách ve výši 4.573,58 Kč a hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 453 Kč měsíčně. Měsíční splátka byla splatná k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 20.1.2020. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 35.832,28 Kč.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba na žalobce pohledávky specifikované v Příloze číslo smlouvy. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslo. Dopisem ze dne 30.11.2021 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z y označené jako„ vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že banka vycházela z žádosti ze dne 6.12.2019. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení – 33,6%), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků.

V žádosti ze dne 6.12.2019 žalovaný uvedl, že je svobodný, způsob bydlení v pronajatém domě/bytě, datum nastěhování 1.1.2016. Je zaměstnán od 22.7.2019 (uvedl zaměstnavatele), pracovní poměr na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 13.439 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40.000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, počet vyživovaných osob 0.

Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 5.12.2019 činí čistý měsíční příjem (průměr za poslední 3 měsíce) žalovaného 13.439 Kč. Celkový hrubý příjem žalovaného za poslední 3 měsíce – 55.239 Kč, celkový čistý příjem žalovaného za poslední 3 měsíce – 45.423 Kč. Ze mzdy nejsou prováděny srážky.

Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 6.12.2019 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právnická osoba smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250.000 Kč s datem čerpání 6.12.2019. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 96 měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 4.573,58 Kč spolu s úhradou pojištění ve výši 453 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 1.295 Kč Měsíční anuitní splátky jsou splatné k 20. dni v měsíci počínaje 20.1.2020. Roční úroková sazba činí 15,60%, RPSN činí 16,93%. Celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy činí 445.523,19 Kč.

Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.12.2019 a z platební historie má soud za prokázané, že banka poskytla žalovanému částku 250.000 Kč dne 6.12.2019.

Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie má soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem částku 35.832,28 Kč.

Dopisem ze dne 25.12.2020 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalovaného za splatný ke dni 23.12.2020. Celková dlužná částka činí 261.497,19 Kč (nesplacená jistina – 242.137,97 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 16.079,62 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 114,60 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání – 2.865 Kč, náklady upomínání – 300 Kč). Banka vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 8.1.2021.

Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 334.223,73 Kč do 29.4.2022.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 250.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet. Částku ve výši 250.000 Kč čerpal žalovaný dne 6.12.2019. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 25.12.2020 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 25.12.2020. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalovaném nesplacenou jistina ve výši 242.137,97 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 16.079,62 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 114,60 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání ve výši 2.865 Kč a náklady upomínání ve výši 300 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětného úvěru byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě žádosti žalovaného a předložení potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. V žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 13.439 Kč (který banka ověřila z potvrzení zaměstnavatele). Banka dále počítal s s čistým měsíčním příjmem domácnosti, aniž by uvedla, z čeho se tato částka skládá a zda a jakým způsobem byla ověřena. Pokud jde o výdaje žalovaného banka počítala s částkou životního minima dle nařízení vlády a částkou normativních nákladů, aniž by byla uvedena konkrétní výši částky, s kterou banka počítala. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalovaného se právní předchůdce žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalovaného (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 250.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 250.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 35.832,28 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 214.167,72 Kč (částka poskytnutá 250.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 35.832,28 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 16.1.2023. Nárok se stal splatným 17.1.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 18.1.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 18.1.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 385.633,03 Kč (částku 245.302,97 Kč + úrok 16.079,62 Kč + 83.308,70 Kč – úrok 15,6% ročně z částky 242.137,97 Kč od 24.12.2020 do 8.3.2023 + úrok z prodlení 14.938,04 Kč + 26.003,70 Kč – úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 245.302,97 Kč od 25.11.2021 do 8.3.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 218.568,42 Kč (jistina – 214.167,72 Kč + 4.400,70 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 214.167,72 Kč od 18.1.2023 do 8.3.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu56, 7%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 43,3%. Poměr úspěchu tedy činí 13,4% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 12.266 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - jednoduchá výzva k plnění před podáním žaloby, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 8.3.2023) po 9.300 Kč ( vyhl. č. ), náhrada za promeškaný čas ve výši 4.650 Kč (dle a 14 odst.2 vyhl č. 177/1996Sb. – účast na jednání dne 10.2.2023, které bylo odročeno bez projednání věci), pět náhrad hotových výdajů zástupce žalobce za pět úkonů právní služby ( , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - jednoduchá výzva k plnění před podáním žaloby, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, jednání dne 10.2.2023, účast na jednání soudu dne 8.3.2023) po 300 Kč ( , 3 vyhl. č. ), s připočtením 21% z odměny a náhrad ve výši 12.266 Kč ( ) Celkem 64.719,50 Kč z toho 13,4% činí částka 8.672,40 Kč, které soud žalobci přiznal. Podání právního zástupce žalobce ze dne 30.1.2023 soud nepovažoval za řádný a účelný úkon ve věci, kdy právní zástupce žalobce reagoval na výzvu soudu k doplnění návrhu, kdy uváděné skutečnosti, které už měly být součástí žaloby a žalobce měnil návrh v důsledku administrativní chyby (což nemůže být přičítáno k tíži žalovaného). Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.