Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 483/2022-22
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 55 681,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 900,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 900,35 Kč od datum do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 33 781,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 081,64 Kč od datum do datum, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 55 681,88 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 681,88 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 781,53 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 900,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 900,35 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 33 781,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 081,64 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 55 681,88 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 681,88 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 781,53 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení částky 55 681,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s její právní předchůdkyní, právnická osoba anonymizována tři slova, podnikající v České republice prostřednictvím právnická osoba, na základě žádosti žalované ze dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr formou úvěrového rámce 55 000 Kč. Svou smluvní povinnost právní předchůdkyně žalobkyně splnila, když pro žalovanou otevřela úvěrový účet číslo vydala žalované platební kartu a na účet zprostředkovatele zaslala částku 8 500 Kč za účelem prodejní ceny zboží. Žalovaná úvěr včas a řádně nesplácela. Žalovaný byl účtován k zaplacení sjednaný úrok 22,68 % ročně a poplatky dle sazebníku. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaná zůstala dlužna celkovou částku 55 681,8á Kč sestávající se z nesplacené jistiny 54 490,88 Kč, poplatků ve výši 600 Kč a pokut ve výši 591 Kč. Úrok z úvěru ke dni zesplatnění činil 5 081,64 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek účinné ode dne datum pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalované odeslána předžalobní výzva k plnění.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o revolvingový úvěr, a to konkrétně ze způsobu bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, údaje o zaměstnavateli, čistého měsíčního příjmu 12 000 Kč, celkových nákladů domácnosti 3 500 Kč a ostatních finančních závazků ve výši 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v bankovních a nebankovních registrech klientských informací. K čerpání peněžních prostředků na základě úvěrové smlouvy žalobkyně doplnila, že částka 8 885 Kč byla dne datum převedena dle smlouvy na účet zprostředkovatele úvěru a nákupy u obchodníka a výběry z bankomatů žalovaná dále vyčerpala z úvěrového rámce v období od datum do datum celkovou částku 113 285,35 Kč. Celkově žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 100 270 Kč, kterou byly uhrazeny úroky ve výši 31 656,53 Kč a jistina spolu s náklady úvěru ve výši 68 313,47 Kč.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. , podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly dne datum rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna žalované nabízet své produkty a služby.
7. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalovaná dne datum požádala zprostředkovatele právní předchůdkyně žalobkyně o revolvingový úvěr s limitem 55 000 Kč s úrokem ve výši 22,68 % ročně. Ve své žádosti uvedla, že její měsíční příjem činí 12 000 Kč, náklady na bydlení 3 500 Kč, finanční závazky 3 000 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Žalovaná uvedla, že je starobní důchodkyně, žije ve vlastním domě/bytu, je vdova a nemá žádnou vyživovací povinnost.
8. Ze základních informací o úvěru a jeho splácení ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr schválila s limitem 55 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet ve splátkách ve výši 5 % z aktuálně dlužné částky, minimálně však splátkou 500 Kč se splatností každého 17. dne v měsíci. Součástí splátek měla být úhrada úroku ve výši 22,68 % ročně a poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč a za výpisy ve výši 30 Kč.
9. Z fotografie občanského průkazu žalované soud zjistil, že při sjednání úvěru zprostředkovatel ověřil totožnost žalované z jejího občanského průkazu.
10. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že zprostředkovatel úvěru žalovanou seznámil s jejími právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy.
11. Z všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro revolvingové úvěry a sazebníku poplatků soud zjistil, že tyto byly nedílnou součástí smlouvy a upravovaly a konkretizovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu neupravené smlouvou. Sazebník poplatků stanovoval výši poplatků za služby spojené s úvěrem.
12. Z historického přehledu úvěr číslo soud zjistil, že žalovaná čerpala peněžní prostředky od datum do datum a celkově vyčerpala částku 122 170,35 Kč. Naposled žalovaná uhradila na svůj závazek splátku dne datum a celkově uhradila částku 100 270 Kč.
13. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila částkou 60 764 Kč.
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o připsání úplaty ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni datum svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum odeslaným žalované téhož dne.
15. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího archu soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky.
16. Z dokumentu nazvaného předdotaz nezjistil, soud ničeho, neboť je datován dnem datum, tj. více než šest let před žádostí žalované o úvěr.
17. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky o objemu 122 170,35 Kč. Na čerpané peněžní prostředky žalovaná do podání žaloby uhradila částku 100 270 Kč.
18. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
19. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
26. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
27. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
29. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
31. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
32. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z příjmu žalované a nepřihlédla ke skutečným výdajům žalované, které nikterak nezkoumala, resp. vycházela z výše žalovanou uvedených nákladů na bydlení 3 500 Kč měsíčně a výše ostatních nákladů 0 Kč. Nulová výše ostatních nákladů je zarážející, neboť žalovaná jistě musela mít náklady spojené minimálně s nákupy jídla, ošacení, vzhledem k věku i léků a s placením za telefon (žalovaná uvedla své telefonní číslo). Žalovaná v době žádosti o úvěr již splácela jiné závazky splátkou ve výši 3 000 Kč měsíčně. Při výši příjmu žalované 12 000 Kč, uvedených nákladech na bydlení, výši splátek jiných finančních závazku a jiných nákladů, které žalovaná musela mít, ač uváděla jejich nulovou výši, byla na místě obezřetnost právní předchůdkyně žalobkyně a zjištění, zda žalovaná se svými peněžní prostředky vychází. Zda právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, rejstříku exekucí, žalobkyně nedoložila.
33. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
34. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (§ 2991 odst. 2 o.z.), tj. částku, která jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatila. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 122 170,35 Kč a žalovaná žalobkyni vrátila celkovou částku 100 270 Kč. Stále žalovaná žalobkyni nevrátila částku 21 900,35 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně a kterou je žalovaná povinna vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalované dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalované, tj. ode dne datum, až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení žalované činila 15 % ročně, žalobkyně však podanou žalobou požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Jelikož soud nemůže jít na výši žalobkyní navrhovanou, byl úrok z prodlení přiznán ve výši 11,75 % ročně. Aktivní legitimace žalobkyně byla předloženými listinnými důkazy bezpečně prokázána. Žalovaná byla proto uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 21 900,35 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 900,35 Kč ode dne datum do zaplacení.
35. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do zbylé žalované částky 33 781,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 081,64 Kč od datum do datum, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 55 681,88 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 681,88 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 781,53 Kč od datum do zaplacení., zamítnout.
36. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšnější žalované, která byla zcela nečinná, však žádné náklady řízení dle spisu nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
37. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší
než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ), a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalované, jejímž jediným příjmem je starobní důchod).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.