Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 333/2022-19
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 37 742,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 020 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 722,22 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 742,22 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 767,69 Kč a úrok ve výši 18,13 % ročně z částky 37 742,22 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 789,04 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 020 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 722,22 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 742,22 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 767,69 Kč a úrok ve výši 18,13 % ročně z částky 37 742,22 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 789,04 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 742,22 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 767,69 Kč, úrok ve výši 18,13 % ročně z částky 37 742,22 Kč od datum do datum a zákonný úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 37 742,22 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že Žalovaný dne datum prostřednictvím Žádosti o klasický úvěr
číslo (dále jen„ Žádost“) požádal anonymizována čtyři slova („ Banku“)
o poskytnutí úvěru. Žádosti žalovaného bylo ze strany příjmení vyhověno a její akceptací došlo mezi příjmení a žalovaným k uzavření Smlouvy na základě, které se příjmení zavázala poskytnout žalovanému úvěr číslo ve výši 50 434 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 18,13 % ročně v pravidelných 24 měsíčních splátkách
ve výši 2 646 Kč, a to dle Smlouvy, Rámcové smlouvy, Produktových podmínek a Všeobecných obchodních podmínek. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi příjmení a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík
a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta příjmení porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla příjmení zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta příjmení žádosti klienta vyhověla. příjmení svoji povinnost splnila a úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila příjmení v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dne datum k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 37 742,22 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 767,69 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne datum postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho vyzvala k úhradě dluhu. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právnická osoba anonymizována tři slova (jako poskytovatelem úvěru) a žalovaným (jako klientem), byla dne datum uzavřena Rámcová smlouva číslo. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr
číslo ve výši 50 434 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 18,13 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 646 Kč (Ze žádosti o klasický úvěr, z dopisu ze dne datum, z rámcové smlouvy ze dne datum, VOP). Žalovaný při sjednávání úvěru prohlásil, že výše jeho příjmu činí 29 010 Kč, bydlí u rodičů
a náklady na jeho domácnosti činí 3 000 Kč, má další dluhy se splátkou 1 500 Kč; žalovaný splácel dva další úvěry v celkové výši 45 739 Kč + 24 956 Kč (z žádosti o úvěr, z informací o bonitě klienta). Společnost anonymizována tři slova anonymizováno poskytla úvěr žalovanému dne datum
ve výši 50 434 Kč a žalovaný zaplatil celkem 23 414 Kč (z výpisu z úvěrového účtu). Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Následně ke dni
datum právnická osoba anonymizována tři slova úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 40 510 Kč (z Odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum). Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem dne datum (ze Smlouvy o postoupení pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu). Žalobkyně dne datum zaslala žalovanému předžalobní výzvu
(z Výzvy ze ne datum a podacího archu).
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právnická osoba anonymizována tři slova (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrující a úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR
ze dne datum rozhodnutí spisové značky spisová značka).
10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru,
že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl
o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které
z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
11. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný věřiteli poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , a že věřitel tyto poměry prověřoval nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze žádost o úvěr a listin u o prověřování dalších úvěrů žalovaného, dle kterých měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem činí 29 010 Kč měsíčně, což však nebylo žádným způsobem osvědčeno (výplatní páskou, pracovní smlouvou apod.), a dle kterých měli být výdaje domácnosti žalovaného celkem 3 000 Kč a jeho splátky dalších úvěrů ve výši 1 500 Kč. V řízení přitom nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by věřitel jakkoliv zkoumal výdaje žalovaného (výpisem z účtu, čestné prohlášení rodičů o příspěvku na domácnost, účet za mobilní telefon apod). Za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho příjmu, aniž by mu tento byl jakkoliv doložen, a vůbec nijak se nezabýval (konkrétními) výdaji žalovaného, i když věděl,
že žalovaný má i další úvěry a částka výdajů mladého muže pouze ve výši 3 000 Kč měsíčně je zjevně absurdní, nelze než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
13. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 27 020 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou
ve výši 50 434 Kč a žalovaným již plněnou částkou ve výši 23 414 Kč.
14. S ohledem na výše uvedené tedy soud žaloby vyhověl co do částky 27 020 Kč a ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, má nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 789,04 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72 %
a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Náklady žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 888 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”)
z tarifní hodnoty ve výši 37 742,22 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a režijní paušál za podání ze dne datum, když výzva soudu předcházející tomuto podání směřovala především k doplnění důkazů (nikoliv tvrzení), a i kdyby směřovala k doplnění tvrzení o úvěruschopnosti žalovaného, má soud za to, že lze po žalobkyni, která je zastoupena advokátem, oprávněně požadovat, aby již samotný návrh na zahájení řízení dostatečně určitá tvrzení v uvedeném směru obsahoval a nebyl doplňován až na výzvu soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.