Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 284/2022-43
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 259.907,96 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 75.628,72 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18.1.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 184.279,24 Kč, úrok ve výši 11.323,92 Kč, úrok ve výši 12,9% ročně z částky 256.923,96 Kč od 29.4.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 7.985,04 Kč a ve výši 8,25% ročně z částky 259.907,96 Kč od 25.11.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 75.628,72 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18.1.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 184.279,24 Kč, úrok ve výši 11.323,92 Kč, úrok ve výši 12,9% ročně z částky 256.923,96 Kč od 29.4.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 7.985,04 Kč a ve výši 8,25% ročně z částky 259.907,96 Kč od 25.11.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 259.907,96 Kč s úrokem ve výši 11.323,92 Kč, úrok ve výši 12,9% ročně z částky 256.923,96 Kč od 29.4.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 7.985,04 Kč a ve výši 8,25% ročně z částky 259.907,96 Kč od 25.11.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovanou dne 11.7.2016 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnost splácet. Na základě smlouvy banka poskytla žalované úvěr ve výši 337.000 Kč, neúčelově, jednorázově převodem na sjednaný běžný účet. Žalovaná se zavázala platit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 12,90% ročně a platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky. Žalovaná si v rámci smlouvy sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázala platit poplatek za pojištění. Žalovaná byla povinna splácet úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, dále poplatky, splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky byla žalovaná povinna splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu. Žalovaná porušila své závazky, tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Banka využila svého práva a dopisem ze dne 28.4.2021 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 28.4.2021. Banka dále uplatnila své právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dluh žalované včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty činila částka 271.456,28 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2021 právnická osoba postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 22.11.2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 9.12.2021. Žalovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 259.907,96 Kč, z poplatků ve výši 2.984 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 11.323,92 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7.985,04 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.
V podání ze dne 27.1.2023 žalobce uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 11.7.2016. Žádost hodnotila banka individuálně a kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Žalovaná doložila potvrzení o výši příjmu, ze kterého bylo zjištěno, že od 14.10.2015 byla žalovaná zaměstnána jako skladový manipulant, výše průměrného čistého příjmu žalované za poslední 3 měsíce činila 11.960 Kč. Ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky, žalovaná nebyla ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení anonymizováno poměru. V žádosti žalovaná uvedla, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30.000 Kč, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Banka porovnávala příjem žalované s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době podání žádosti vůči bance závazky s celkovou výší měsíčních splátek 500 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná neměla žádné další závazky. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 261.371,28 Kč.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba na žalobce pohledávky specifikované v Příloze číslo smlouvy. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslo. Dopisem ze dne 30.11.2021 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z listin y označené jako„ vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že banka vycházela z žádosti ze dne 11.7.2016. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení – 39,87%), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků.
V žádosti ze dne 11.7.2016 žalovaná uvedla, že je svobodná, způsob bydlení u rodičů, datum nastěhování 1.1.2014. Je zaměstnána od 14.10.2015 (uvedla zaměstnavatele), pracovní poměr do 31.12.2016. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 11.960 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 30.000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, počet vyživovaných osob 0.
Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 8.7.2016 činí čistý měsíční příjem (průměr za poslední 3 měsíce) žalované 11.960 Kč. Celkový hrubý příjem žalované za posledních 9 měsíců – 131.097 Kč, celkový čistý příjem žalované za posledních 9 měsíců – 107.480 Kč. Ze mzdy nejsou prováděny srážky.
Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka ze dne 11.7.2016 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právnická osoba smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 337.000 Kč s datem čerpání 11.7.2016. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 120 měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 5.011,91 Kč spolu s úhradou pojištění ve výši 221 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 1.295 Kč. Měsíční anuitní splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci počínaje 15.8.2016. Roční úroková sazba činí 12,90%, RPSN činí 13,79%. Celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy činí 604.449,42 Kč.
Z platební historie má soud za prokázané, že banka poskytla žalované částku 337.000 Kč dne 11.7.2016.
Z platební historie má soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem částku 261.371,28 Kč.
Dopisem ze dne 30.4.2021 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalované za splatný ke dni 28.4.2021. Celková dlužná částka činí 271.456,28 Kč (nesplacená jistina – 256.923,96 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 11.323,92 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 224,40 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání – 2.684 Kč, náklady upomínání – 300 Kč). Banka vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 14.5.2021.
Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 319.901,24 Kč do 29.4.2022.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 337.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Částku ve výši 337.000 Kč čerpala žalovaná dne 11.7.2016. Protože žalovaná neplnila podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 30.4.2021 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 28.4.2021. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalované nesplacenou jistina ve výši 256.923,96 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 11.323,92 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 224,40 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání ve výši 2.684 Kč a náklady upomínání ve výši 300 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětného úvěru byla postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015 -39).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě žádosti žalované a předložení potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. V žádosti žalovaná uvedla příjem ve výši 11.960 Kč (který banka ověřila z potvrzení zaměstnavatele). Banka dále počítal s čistým měsíčním příjmem domácnosti, aniž by uvedla, z čeho se tato částka skládá a zda a jakým způsobem byla ověřena. Pokud jde o výdaje žalované banka počítala s částkou životního minima dle nařízení vlády a částkou normativních nákladů, aniž by byla uvedena konkrétní výše částky, s kterou banka počítala. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalované nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalované. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalované se právní předchůdce žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalované (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých výdajích předkládala). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Banka zcela rezignovala na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Právního předchůdce žalobce ani neznepokojilo, že pracovní poměr žalované byl uzavřen na dobu určitou a končil ke dni 31.12.2016, tedy 5 měsíců po poskytnutí úvěru, kdy splátky úvěru byly stanoveny na 120 měsíců. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 11.7.2016 je absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 337.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 337.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 261.371,28 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 75.628,72 Kč (částka poskytnutá 337.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 261.371,28 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 16.1.2023. Nárok se stal splatným 17.1.2023 a žalovaná se dostal do prodlení od 18.1.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 18.1.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 368.391,32 Kč (částku 259.907,96 Kč + úrok 11.323,92 Kč + 61.655,40 Kč – úrok 12,9% ročně z částky 256.923,96 Kč od 29.4.2021 do 8.3.2023 + úrok z prodlení 7.985,04 Kč + 27.552 Kč – úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 259.907,96 Kč od 25.11.2021 do 8.3.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 77.182,72 Kč (jistina – 75.628,72 Kč + 1.554 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 75.628,72 Kč od 18.1.2023 do 8.3.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 21%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 79%. Poměr úspěchu tedy činí 58% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.