Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 6/2023-55
Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 270 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 2 270 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 270 Kč od datum do datum, s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 270 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 4 330 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 270 Kč od datum do datum se žaloba zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 2 270 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 270 Kč od [datum] do [datum], s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 270 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 4 330 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 270 Kč od [datum] do [datum] se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Návrhem podaným u Okresního soudu v Prachaticích dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 11 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 4 330 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 270 Kč od datum do datum. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela dne datum distančním způsobem na adrese webová adresa smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované téhož dne bankovním převodem vyplacen úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit a zaplatit jí dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč a poplatek za žalovanou zvolenou službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, to vše se splatností do datum, když žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do sjednaného data splatnosti žádnou částku žalobkyni nezaplatila. V důsledku prodlení žalované se splacením úvěru tak vznikl žalobkyni i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a sjednaných účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 4 330 Kč, které byly vypočteny na základě skutečně provedených úkonů, s tím, že žalobkyně byla oprávněna náhradu těchto nákladů požadovat paušálně ve výši 35 Kč denně, maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ve výši 11 270 Kč, na jejíž zaplacení mělo žalobkyni vzniknout právo dle Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku žalobkyně, které byly nedílnou součástí uzavřené úvěrové smlouvy, se žalobkyně rozhodla uplatnit vůči žalované pouze za období od datum do datum.
2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno do jejích vlastních rukou již dne datum. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne datum prostřednictvím webové stránky webová adresa mezi žalobkyní jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným a dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 160 Kč a s poplatkem za žalovanou zvolenou službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána v nulové výši. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 1 269,72 % Celkem se tedy žalovaná uvedenou smlouvou zavázala k zaplacení částky ve výši 11 270 Kč (9 000 Kč + 2 160 Kč + 110 Kč), a to se splatností do datum. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly předložené Všeobecné obchodní podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Sazebník. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu bylo čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek, platných od datum, sjednáno mj. oprávnění věřitele požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dále účelně vynaložených nákladů specifikovaných v Sazebníku žalobkyně a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Předloženým přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli pak žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla dne datum na žalovanou ve smlouvě specifikovaný účet sjednanou částku úvěru ve výši 9 000 Kč. Žalovaná však neměla dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy uhradit žádnou částku, ačkoliv byla k zaplacení vyzývána i předžalobní výzvou, vyhotovenou dne datum právním zástupcem žalobkyně, jak bylo v řízení rovněž prokázáno.
6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši (ve smlouvě samotné jinak blíže nespecifikovaného) stanoveného poplatku za sjednání úvěru v částce 2 160 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaná samotný text smlouvy nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala žalobkyni k zaplacení jakéhosi poplatku za sjednání úvěru v celkové výši 2 160 Kč, tzn. že pouhá výše tohoto poplatku u poskytnutého úvěru v částce 9 000 Kč činí 24 % výše samotné úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Celkové náklady spotřebitelského úvěru, představované zejména takovým poplatkem za sjednání úvěru, tak soud ve vztahu k výši poskytnuté částky považuje za odporující dobrým mravům, když žalobkyně sice ve smlouvě deklaruje 0% úrokovou sazbu (čímž vlastně i sama popírá, že se jedná o smlouvu o úvěru ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení, neboť zde absentuje úrok jako pojmový znak úvěrové smlouvy), avšak tento úrok z úvěru je zastřen právě tímto poplatkem, jehož prostřednictvím tak fakticky dochází k výraznému navýšení částky, kterou se žalovaná jako spotřebitel zavázala zaplatit, což samo o sobě je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří to zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a jíž i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Žalovaná byla přitom nucena zcela akceptovat formulářovou dokumentaci vypracovanou jednostranně žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. V této souvislosti je nutné přitom zohlednit i skutečnost, že pro případ porušení téže povinnosti je žalovaná kumulativně stižena podstatnými sankcemi, které však vůbec nejsou konkretizovány v úvěrové smlouvě, ale pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách a Sazebníku, a to smluvní pokutou a náklady spojenými s uplatněním pohledávky, což je minimálně v případě smluvní pokuty v rozporu s ustálenou judikaturou. Náklady na upomínání, účtované paušálně ve výši 35 Kč denně, jsou v posuzovaném případě uplatněny celkovou částkou ve výši 4 330 Kč (!), tzn. částkou dosahující téměř poloviny výše samotné poskytnuté úvěrové částky (za 27 SMS, 39 e-mailů a 7 telefonátů v období jenom od datum do datum), což dle přesvědčení soudu nelze hodnotit jinak než jako psychologický nástroj tlaku na dlužníka, když o účelnosti těchto nákladů lze mít zcela oprávněné pochybnosti.
8. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že uzavřená smlouva v celém svém kontextu nastoluje v rozporu se zásadou ochrany práv spotřebitele, která má své vyjádření především v příslušných ustanoveních o. z. a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, která je tak významnou, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná zcela na její podmínky nepřistoupila.
9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od žalobkyně částku 9 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobního tvrzení, které nebylo v řízení nijak vyvráceno, vyplývá, že žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy nezaplatila vůbec žádnou částku. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení celé poskytnuté částky ve výši 9 000 Kč. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla soudu jako první prokazatelná výzva k plnění předložena předžalobní výzva ze dne datum, kterou byla žalované poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 3 dnů od obdržení tohoto dopisu. Žalobkyně v řízení doložila, že tato výzva byla žalované prostřednictvím pošty odeslána téhož dne datum (čtvrtek). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla výzva doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (úterý). Poskytnutá lhůta 3 dnů pak uplynula dnem datum a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 9 000 Kč s požadovaným 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
10. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastnicemi platně sjednán.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný, když při určení míry úspěchu ve věci je nutné přihlédnout i k výši požadovaného příslušenství, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.
12. V posuzované věci soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, jíž s ohledem na výsledek sporu nebyla vůči žalované přiznána náhrada nákladů řízení, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 200 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 200 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.