Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 29/2023-40

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 241 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 940 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 11 301 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 110 Kč za dobu od 21. 11. 2017 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 025 Kč za dobu od 14. 7. 2017 do zaplacení a co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 5 106 Kč za dobu od 28. 4. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 940 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 11 301 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 110 Kč za dobu od 21. 11. 2017 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 025 Kč za dobu od 14. 7. 2017 do zaplacení a co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 5 106 Kč za dobu od 28. 4. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 21. 10. 2022

a doplněným přípisem ze dne 3. 11. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky celkem 19 241 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je uveden shora. K odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel společnost právnická osoba, IČO, se sídlem v obec uzavřel dne 17. 3. 2016 se žalovanou smlouvu č. 248544, na základě které poskytl žalované zápůjčku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli vedle jistiny 8 000 Kč, zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 600 Kč, obchodní úrok 1 120 Kč

a poplatek za hotovostní inkaso 3 200 Kč, tj. celkem částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla dále dne 2. 6. 2016 uzavřena smlouva č. 253751 Kč, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka 7 000 Kč, kterou se zavázala vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky 1 400 Kč, obchodního úroku 980 Kč a poplatku za službu hotovostního inkasa 2 800 Kč, tj. celkem částku 12 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Dne 7. 10. 2016 byla mezi původním věřitelem

a žalovanou uzavřena další smlouva č. 301360, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované opět 7 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku věřiteli vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky 1 400 Kč, obchodního úroku 980 Kč a poplatku za službu hotovostního inkasa 2 800 Kč, tj. celkem částku 12 180 Kč v 58 týdenních splátkách po

210 Kč. Své závazky z výše uvedených smluv žalovaná řádně neplnila, takže na smlouvu

č. 248544 dluží 5 106 Kč, na smlouvu č. 253751 částku 6 025 Kč a na smlouvu č. 301360 částku 8 110 Kč. Uvedené pohledávky za žalovanou postoupil původní věřitel žalobkyni, která vedle dlužných částek požaduje zákonný úrok z prodlení vždy od data po splatnosti poslední ze splátek.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. K jednání dne konanému dne 8. 3. 2023 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto postupoval dle a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Žalobkyně byla soudem opakovaně vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, současně byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

Na výzvu soudu žalobkyně reagovala přípisem ze dne 3. 11. 2022, ve kterém uvedla, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované porovnáním příjmů a výdajů a to na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru, které jsou zaznamenány v kartě zákazníka a které si dále ověřil nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení příjmení a insolvenčního rejstříku ISIR; dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalované ke zjištění její příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalované za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu dle , a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných

z databáze Českého statistického úřadu. Uvedené skutečnosti prokazuje zákaznickou kartou, přičemž jinými podklady nedisponuje.

Současně žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila na úvěr poskytnutý dle smlouvy

o půjčce č. 248544 celkem částku 7 970 Kč, dle smlouvy o půjčce č. 253751 celkem částku 4 700 Kč a na úvěr poskytnutý dle smlouvy o půjčce č. 301360 celkem částku 1 390 Kč.

4. Ve věci bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a to smlouvami o úvěru ze dne 17. 3. 2016, 2. 6. 2016 a 7. 10. 2016 včetně smluvních podmínek a karty zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018 včetně seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2018 a předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 9. 2022.

5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 17. 3. 2016 byla mezi věřitelem právnická osoba, IČO a žalovanou jako dlužníkem uzavřena:

a/ smlouva o půjčce č. 248544. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s půjčenou částkou 8 000 Kč vrátit i poplatek ve výši 5 920 Kč, celkem tedy 13 920 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku ve výši 1 120 Kč, poplatku za administrativní činnosti ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celková částka měla být zaplacena v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Dle karty zákazníka mezi dokumenty k ověření byly výměr podpory/důchodu, výpis z účtu a nájemní smlouva. Soudu však doloženy nebyly. V kartě zákazníka jsou uvedeny měsíční příjmy žalované 16 300 (včetně přídavků na děti 5 000 Kč) Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč, výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, ošacení) 5 700 Kč, tj. celkové výdaje 11 700 Kč. Dle žalobkyně zaplatila žalovaná na tuto smlouvu dosud celkem 7 970 Kč.

b/ Následně byla dne 2. 6. 2016 mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o půjčce

č. 253751, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s půjčenou částkou 7 000 Kč vrátit i poplatek 5 180 Kč, celkem tedy 12 180 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku 980 Kč, poplatku za administrativní 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč. Celková částka měla být zaplacena v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Dle karty zákazníka mezi dokumenty k ověření byly výpisy z účtu, nájemní smlouva a výměr podpory/důchodu. Soudu však doloženy nebyly. V kartě zákazníka je škrtáno a přepisováno, původně jsou uvedeny státní sociální dávky 3 800 Kč, následně přepsáno na 11 270 Kč. Celkové příjmy jsou uvedeny ve výši 23 270 Kč. Rovněž v případě výdajů na bydlení (nájem – inkaso) je přepsána původně uvedená částka 6 000 Kč na částku 4 000 Kč a celkem jsou výdaje vyčísleny částkou 10 680 Kč (včetně splátek úvěrů 960 Kč). Dle žalobkyně zaplatila žalovaná na tuto smlouvu dosud celkem 4 700 Kč.

c/ Konečně dne 7. 10. 2016 byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o půjčce

č. 301360, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dalších 7 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s půjčenou částkou 7 000 Kč vrátit i poplatek 5 180 Kč, celkem tedy 12 180 Kč. Poplatek dle smlouvy sestával z úroku 980 Kč, poplatku za administrativní

1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč. Celková částka měla být zaplacena v 58 týdenních splátkách po 210 Kč. Dle karty zákazníka mezi dokumenty k ověření byly výpisy z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva a výměr podpory/důchodu. Soudu však doloženy nebyly. V kartě zákazníka je škrtáno a přepisováno v položce státní sociální dávky, kde je nakonec uvedeno 12 900 Kč. Celkové příjmy jsou uvedeny ve výši 22 900 Kč. Výdaje jsou uvedeny celkem ve výši 15 500 Kč, z toho nájem/inkaso 8 000 Kč, výdaje domácnosti 5 700 Kč a splátky úvěrů 1 800 Kč. Dle žalobkyně zaplatila žalovaná na tuto smlouvu celkem 1 390 Kč.

Žalovaná netvrdila, že by platby na jednotlivé smlouvy provedla ve větším rozsahu, než je tvrzeno žalobkyní.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že pohledávky za žalovanou z výše uvedených smluv byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne

25. 4. 2018 odeslaným na adresu dle poslední smlouvy ze dne 7. 10. 2016. Dne 23. 9. 2022 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu.

7. Dle , 2 z. č. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle , 2 č. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě tří spotřebitelských smluv

o půjčce (úvěru) uzavřených v období od 17. 3. 2016 do 7. 10. 2016 (tj. během necelých

7 měsíců) částky 8 000 Kč a 2x 7 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná je ve smlouvách označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelské smlouvy, na které je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěrů její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložila jiné důkazy než karty zákazníka, a to ani poté, kdy byla soudem vyzvána k jejich předložení a byla poučena o následcích, pokud se tak nestane.

11. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V kartách zákazníka je sice uvedeno, že byly kontrolovány výměry podpory a další doklady, ale není patrno, za jaké období; pokud jsou zde uvedeny jiné příjmy, pak není zřejmé, o jaké příjmy se jedná, jejich existence a výše není nijak doložena. Výdaje žalované jsou v kartě zákazníka silně podhodnoceny tak, že je jednoznačně patrné, že nemohou odpovídat realitě. Stejně jako v případě příjmů, nejsou tyto výdaje nijak doloženy. Je patrno, že uváděné příjmy žalované byly velmi nízké a sestávaly zejména ze státních sociálních dávek, údaje v kartě zákazníka byly pozměňovány, splátky úvěrů, jak jsou uvedeny v kartě zákazníka, se v období mezi první a třetí smlouvou zvýšily z 0 Kč na 1 800 Kč, přesto právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou ještě před doplacením předchozích úvěrů další smlouvy. Nelze mít za to, že úvěry byly žalované poskytnuty v rozsahu přiměřeném jejím skutečným majetkovým poměrům.

12. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, jsou smlouvy ze dne 17. 3. 2016, 2. 6. 2016 a 7. 10. 2016 dle § 87 ZSÚ neplatné a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v těchto smlouvách.

13. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částky 8.000 Kč a 2x po 7 000 Kč na základě neplatných smluv, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2018, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

14. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 8 000 Kč nebylo vráceno 30 Kč (8 000 – 7 970 Kč), z částky 7 000 Kč nebylo vráceno 2 300 Kč (7 000 – 4 700 Kč) a z částky 7 000 Kč nebylo vráceno 5 610 Kč (7 000 – 1 390 Kč), když žalovaná netvrdila ani neprokázala, že na smlouvy zaplatila více, než uvádí žalobkyně, přičemž všechny platby žalované soud započítává na jistinu. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona

o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení, protože nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.

15. Žalobkyně se nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatných smlouvách nad nevrácenou jistinu, proto co do částky 11 301 Kč a úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

16. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o Žalobkyně měla ve věci větší neúspěch než úspěch, proto jí požadovaná náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani částečně. Ve věci více úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat splnění návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.