Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 147/2022-59

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12 539,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 12 539,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 12 539,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 539,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 2. 2022 do zaplacení. Uvedla, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalovaný obdržel od žalované částku 60 001 Kč. Žalovaný však svou povinnost splácet úvěr nesplnil, žalobkyně proto zesplatnila úvěr a následně se svého nároku domáhala soudní cestou. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem -80 ze dne 17. 1. 2019 mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% z denně z dlužné částky do 10. 5. 2018. Prodlení žalovaného s úhradou však trval i následně, a proto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 58 232,08 Kč od 11. 5. 2018 do 26. 1. 2022, tj. částky 12 539 Kč. Avšak žalovaný ničeho neuhradil, a proto se svého nároku domáhá žalobkyně soudní cestou.

1. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.

2. Následně soud nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

3. Účastníci podepsali dne anonymizována dvě slova smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 001 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkem 151 158 Kč v rámci 42 měsíčních splátek po 3 599 Kč. V rámci ověřování obdržel žalovaný skóre 279, což je nízké skóre, kdy je vyšší riziko a úvěr se poskytne jen částečný, případně se zamítne. V rámci hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjem 17 200 Kč, jeho výdaje činí 3 410 Kč (životní minimum), 1 885 Kč (splátky u anonymizována dvě slova), 1 400 Kč inkaso, 800 Kč ostatní, tedy celkové výdaje 7 495 Kč. Je zaměstnán ve společnosti právnická osoba, když současně byla doložena pracovní smlouva s výkonem práce v anonymizováno, kdy z příjmu na účtu a výplatních pásek soud zjistil průměrný plat cca 17 000 Kč.

1. Z karty klienta ke dni 10. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici informace, že žalovaný pracuje ve společnosti právnická osoba, anonymizováno, jeho adresa a informace, že splatil 4 splátky, tj. za leden až duben roku 2017.

1. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k uhrazení žalované částky, když upomínka byla odeslána téhož dne.

2. Nakonec z rozsudku zdejšího soudu -80 soud zjistil, že žalobě bylo částečně vyhověno, když soud shledal, že dohodnutý úrok ve výši 86,21 % ročně je rozporu s dobrými mravy a v této části shledal smlouvu číslo neplatnou, když současně vyhověl, co do zbývající nezaplacené jistiny a mimo jiné také, co do smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny úvěru ve výši 58 232 Kč od 28. 7. 2017 do 10. 5. 2018.

1. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

1. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

1. V řízení tedy bylo prokázáno, že účastníci podepsali smlouvu o úvěru číslo na základě, které byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta částka 60 001 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel, a tak zdejší soud rozsudkem -80 mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část poskytnuté částky.

1. Kotázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila y prokazující příjem žalovaného. Nebyla zkoumána výdajová stránka, když se žalobkyně spokojila s částkou odpovídající životnímu minimu bez toho, že by řádně zkoumala, zda žalovaný žije v nájmu nebo ve bytě ve svém vlastnictví a dále se vůbec nezabývala otázkou nákladů na cestu do zaměstnání, když sám žalovaný uvedl, že bydlí jinde, než je jeho výkon povolání. Současně náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč jsou extrémně nízké, které vybočují z běžných výdajů na bydlení, tedy bylo povinností žalobkyně tuto informaci prověřit. Rovněž je třeba zdůraznit, že sama žalobkyně ohodnotila žalovaného rizikovým skórem, dle kterého neměl úvěr vůbec dostat, případně jen v menší části, čemuž částka 60 001 Kč nedpovídá. Tedy, soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu a smlouva je tedy absolutně neplatná. V dané věci žalobkyně požadovala smluvní pokutu na základě absolutně neplatné smlouvy, a proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

1. Co se týká skutečnosti, že soud ve věci žalobkyni smluvní pokutu za jiné období přiznal, tedy dospěl k odlišnému závěru, než v této věci, pak soud zdůrazňuje, že nelze přiznat plnění z absolutně neplatné smlouvy, když ve věci byla platnost smlouvy posouzena pouze jako předběžná otázka. Soud není vázán závěry předběžné otázky, když současně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora, dle kterých je povinností vnitrostátních soudu posuzovat zneužívající povahu smluvních ujednání i bez návrhu a mají zabránit dalšímu používání zneužívajících ujednání (rozsudek ze dne 14. 3. 2013, a rozsudek ze dne 26. 6. 2019, Addiko Bank, C -407/18).

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  , kdy to byl žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, avšak s ohledem na skutečnost, že mu žádné náklady nevznikly, nebyly mu přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.