Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 234/2022-23
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od datum
do datum, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení
a kapitalizovaný úrok ve výši 305,25 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 680 Kč
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 305,25 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky
5 000 Kč od datum do datum, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení
a kapitalizovaný úrok ve výši 305,25 Kč. Uvedla, že uzavřela s žalovaným dne datum Rámcovou smlouvu číslo v souladu s Obchodními podmínkami právnická osoba - článek Vznik rámcové smlouvy. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet
č. bankovní účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne datum uzavřel žalovaný
s žalobkyní příjmení číslo k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, viz Dodatek číslo k Rámcové smlouvě - Smlouva o poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu právnická osoba příjmení a.s., bylo mu poskytnutí kontokorentu dne datum schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. bankovní účet. Žalobkyně provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“). Žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta
(v případě žádosti o úvěr používáme úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který nám klient udělil
v Rámcové smlouvě). Nedílnou součástí Smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky
pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný naplnil podmínky dle čl.„ Co považujeme
za případ porušení“ a čl.„ příjmení v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli“, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu (čl. Ostatní ustanovení v závěru dokumentu) ve spojení
s výše uvedenými Podmínkami pro používání kontokorentu dne datum k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 305,25 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků,
ode dne datum naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne
datum. Konkrétně pak (počet dnů prodlení číslo x aktuální jistina x aktuální sazba obchodního úroku/100). Následně žalobkyně neeviduje žádnou další platbu na úhradu kontokorentu ze strany žalovaného. Žalobkyně požaduje od datum smluvní úrok 11,75 % ročně, a to v souladu
s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění.
O zesplatnění kontokorentu informoval žalobce žalovaného v souladu s Obchodními podmínkami, a to prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne datum, dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví
a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 305,25 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni
datum. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni
datum. Žalobkyně žalovanému v zesplatňujícím dopise - předžalobní výzvě poskytla dodatečnou lhůtu k doplacení, žalovaný ji však ke splacení nevyužil. Kdyby žalovaný v této lhůtě svůj dluh zaplatil, nepožadoval by žalobce zaplacení smluvního úroku ani zákonného úroku
z prodlení ode dne zesplatnění do dne úhrady. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku 5 000 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum spolu se smluvním úrokem 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od datum, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 305,25 Kč za období
ode dne datum do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do datum. Žalobce požaduje od datum smluvní úrok 11,75 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou (jako zákazníkem), byla dne datum uzavřena Rámcová smlouva číslo. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní příjmení číslo k Rámcové smlouvě,
na základě něhož bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorent ve výši 5 000 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta jako 18,9% ročně a žalovaný se zavázala svůj kontokorent splácet tak,
že mu budou připisovány peníze na jeho běžný účet, přičemž kontokorent je celý třeba splatit
do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostanete do minusu. Podle podmínek pro používání kontokorentu, které byly nedílnou součástí smlouvy o kontokorentu, pro případ porušení smlouvy, kterým
je i prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobkyni, má žalobkyně právo požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent
za ihned splatný a požádat žalovanou o jeho předčasné splacení, tzv. zesplatnění (z rámcové smlouvy ze dne datum, z dodatku č. ze dne datum, z podmínek pro používání kontokorentu). Žalovaný při sjednávání kontokorentu prohlásil, že výše jejího příjmu činí částka, přičemž žalobkyně zároveň zjistila, že má hypoteční úvěr s pravidelnou měsíční splátkou 3 370 Kč (z přehledu žádosti
o úvěr, z úvěrové zprávy). Žalovaný dne datum čerpal kontokorent ve výši 5 000 Kč a nezaplatil na něj ničeho; žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně, resp. než která vyplývá z předložených listin (z přehledu čerpání a splácení kontokorentu). Žalovaný porušil podmínky smlouvy tím, že kontokorent nijak nesplácel
a žalobkyně následně dne datum kontokorent zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 5 305,25 Kč. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem
z kontokorentu do zesplatnění ve výši 305,25 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, naúčtovaných ode dne datum do datum (ze zesplatnění, z přehledu čerpání a splácení kontokorentu). Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného za období od datum
do datum je zřejmý počáteční zůstatek ve výši 1 028,74 Kč a konečný zůstatek ve výši 0 Kč, přičemž není zřejmé, že by žalovaný měl jakýkoliv příjem, který by mu byl na tento účet zaslán.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující)
a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení.
Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových
a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí spisové značky spisová značka).
10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru,
že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl
o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které
z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
11. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit.
ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , a že žalobkyně tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze záznam, dle kterého měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem činí 18 000 Kč měsíčně,
což však nebylo žádným způsobem osvědčeno (výplatní páskou, pracovní smlouvou apod.). V řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalovaného, pouze
z úvěrové zprávy mohla žalobkyně zjistit, že žalovaný má hypoteční úvěr, na který zbývá zaplatit 320 041 Kč, při výši měsíční splátky 3 370 Kč. Za situace, kdy se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalovaného o výši jejího příjmu, aniž by jí tento byl jakkoliv doložen, a vůbec nijak
se nezabývala (konkrétními) výdaji žalovaného, i když věděla, že má i další úvěr, nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva
je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla
po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
13. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 5 000 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni když na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.
14. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v částce 5 000 Kč, což představuje 84 % uplatněného nároku a neúspěšná v částce 947,95 Kč (kapitalizované příslušenství ke dni vydání rozhodnutí), což představuje 16% uplatněného nároku. Poměr úspěchu a neúspěchu pak činí 68% ve prospěch žalobkyně. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 68% nákladů řízení, jejichž výše činí 1 000 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek (žalobkyně jiné náklady řízení, než soudní poplatek, neuplatňovala).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.