Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 158/2022-79

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 26 287,35 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 14 287,35 Kč a úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 4. 1. 2022 do 27. 10. 2022, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 14 287,35 Kč a úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 4. 1. 2022 do 27. 10. 2022, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 2. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 26 287,35 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 7. 7. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 0,9 % denně do 3. 1. 2022. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, dlužného úroku

ve výši 13 315,35 Kč a smluvní pokuty ve výši 972 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru číslo zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném a žalobkyni a za stranu žalovaného byla potvrzena v rámci webového rozhraní na stránkách žalobkyně webová adresa Smlouva obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet poskytne bez určení účelu 12 000 Kč, které žalovaný vrátí a zaplatí žalobkyni úrok ve výši 0,9 % denně, a to v šesti měsíčních splátkách tak, že prvních pět splátek bude ve výši 4 289,36 Kč a poslední šestá ve výši 3 868,55 Kč se splatností podle vystavené faktury. Pro níže vyložený právní názor soud z této y žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění ze všeobecných obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z přiložených fotografií soud zjistil, že zobrazují občanský průkaz žalovaného i jeho samotného, tj. fotografie pořídil žalovaný. Z výpisu aplikace kontomatik soud zjistil, že banka na základě žádosti žalobkyni poskytla údaje o žalovaném, a to mimo jiné o čísle účtu (bankovní účet) a několika posledních transakcích, ze kterých se mimo jiné podává,

že banka sama žalovanému 4. 6. 2021 poskytla 70 000 Kč, které žalovaný ihned v hotovosti vybral, dále žalovaný dne 25. 6. 2021 obdržel 7 000 Kč přes platební portál anonymizováno s.r.o. (soudu je známo, že touto formou jsou poskytovány spotřebitelské úvěry) a 7. 7. 2021 žalobkyni zaplatil 7 000 Kč (pravděpodobně tak splatil předchozí úvěr).

4. Z y nazvané faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že obsahuje platební údaje, tj. výši a splatnost šesti splátek a čísla účtu žalobkyně, kam je lze poukázat s tím, že první splátka byla splatná 6. 8. 2021

a poslední pak 3. 1. 2022.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 7. 7. 2021 poukázala na účet č. bankovní účet částku 12 000 Kč s poznámkou půjčka dle smlouvy číslo.

6. Z předloženého dotazníku soud zjistil, že žalovaný žije s rodinou a má měsíční příjmy částka a výdaje částka.

7. Z oznámení o výplatě důchodu soud zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení žalovanému oznámila, že počínaje květnem 2021 u bude vyplácen důchod částka. Z fotografie ústřižků složenek soud zjistil, že žalovanému byl 6. 5. 2021 a 7. 6. 2021 vyplacen důchod ve výši částka.

8. Z dopisu ze dne 24. 3. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k zaplacení celkem 31 238,93 Kč do sedmi dnů neuhradí, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého potvrzení o odeslání písemnosti

se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 24. 3. 2022.

9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 7. 7. 2021 prostřednictvím webového portálu žalobkyně požádal o úvěr ve výši 12 000 Kč, k tomu doložil potvrzení o výplatě důchodu ve výši částka měsíčně a sdělil, že jeho výdaje činí částka měsíčně. Banka žalovaného žalobkyni sdělila číslo jeho účtu (bankovní účet) a informace o několika posledních transakcích, zejména že sama žalovanému dne 4. 6. 2021 poskytla 70 000 Kč, které žalovaný ihned v hotovosti vybral, dále že žalovaný dne 25. 6. 2021 obdržel 7 000 Kč přes platební portál anonymizováno s.r.o. a že 7. 7. 2021 žalobkyni zaplatil 7 000 Kč. Téhož dne žalobkyně žalovanému 12 000 Kč poukázala a vystavila fakturu s platebními údaji. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok 0,9 % denně, a to v šesti měsíčních splátkách tak, že prvních pět splátek bude ve výši 4 289,36 Kč a poslední šestá ve výši 3 868,55 Kč. Splatnost poslední splátky byla 3. 1. 2022.

10. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona

o spotřebitelském úvěru).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmů ve výši částka (výplata důchodu). Výdaje žalovaného však nezkoumala vůbec, stejně jako nepřihlédla k dalším závazkům, které měla ověřené ze sdělení banky žalovaného. Dlužno dodat, že žalobkyně měla zjištěno, že v době uzavírání smlouvy žádný z dluhů žalovaného nebyl vymáhán (registr SOLUS), nicméně pokud by se jimi jen letmo zabývala, nemohla by dospět k závěru, že žalovaný je ze svých nízkých příjmů schopen vynaložit dalších 4 289,36 Kč měsíčně na splátky pro žalobkyni. Přesto mu žalovaný spotřebitelský úvěr poskytla. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. Nad rámec uvedeného soud považuje za vhodné zmínit, že za nesprávný postup při zkoumání úvěruschopnosti svých klientů již byla žalobkyni ve správním řízení uložena pokuta 4 000 000 Kč (rozhodnutí České národní banky ze dne 25. 8. 2020, č.j. 2020/105775/570), přičemž k nápravě evidentně nedošlo.

16. Pro nadbytečnost se soud již nezabýval evidentně lichevními úroky ve výši 0,9 % denně (tj. 328,5 % ročně), neboť smlouva byla shledána neplatnou z jiných důvodů.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého potvrzení o odeslání písemnosti se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 26. 10. 2022 (kdy byla žalovanému doručena zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, tj. 27. 10. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 28. 10. 2022 do prodlení.

18. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o.z. jdoucích od 28. 10. 2022 v žalobkyní požadované výši, tedy nižší, než by žalobkyni podle náleželo. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

19. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 14 287,35 Kč a úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 4. 1. 2022 do 27. 10. 2022, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.