Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
107 C 10/2022-59
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 40 274 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, kdy se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 4 294 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 294 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, co do úroku ve výši 51,10 % ročně z částky 34 152,42 Kč od 27. 10. 2020 do 15. 3. 2021, co do úroku 51,10 % ročně z částky 32 116,42 Kč od 16. 3. 2021 do 14. 5. 2021, co do úroku 51,10 % ročně z částky 28 116,42 Kč od 15. 5. 2021 do 17. 5. 2021, co do úroku 51,10 % ročně z částky 24 116,42 Kč od 17. 11. 2021 do 21. 12. 2021, co do úroku ve výši 51,10 % ročně z částky 18 116,42 Kč od 22. 12. 2021 do 31. 1. 2022, co do úroku ve výši 51,10 % ročně z částky 17 116,42 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, co do úroku 86,10 % ročně z částky 17 036 Kč.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 18 415 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 392 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do 4. 2. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 36 392 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 2. 2021 do 15. 3. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 33 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 3. 2021 do 14. 5. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 29 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 15. 5. 2021 do 17. 5. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 28 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 5. 2021 do 17. 9. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 25 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 9. 2021 do 16. 11. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 22 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 11. 2021 do 21. 12. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 19 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 12. 2021 do 31. 1. 2022, zákonný úrok prodlení z částky 18 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 2. 2022 do zaplacení, částku 17 565,59 Kč, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 34 152,42 od 27. 10. 2020 do 15. 3. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 32 116,42 Kč od 16. 3. 2021 do 14. 5. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 28 116,42 Kč od 15. 5. 2021 do 17. 5. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 27 116,42 Kč od 18. 5. 2021 do 17. 9. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 24 116,42 Kč od 18. 9. 2021 do 16. 11. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 21 116,42 Kč od 17. 11. 2021 do 21. 12. 2021, úroku ve výši 35 % p. a. z částky 18 116,42 Kč od 22. 12. 2021 do 31. 1. 2022, úroku ve výši 35 % p. a. z částky 17 116,42 od 1. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části, kdy se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 4 294 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 294 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, co do úroku ve výši 51,10 % ročně z částky 34 152,42 Kč od 27. 10. 2020 do 15. 3. 2021, co do úroku 51,10 % ročně z částky 32 116,42 Kč od 16. 3. 2021 do 14. 5. 2021, co do úroku 51,10 % ročně z částky 28 116,42 Kč od 15. 5. 2021 do 17. 5. 2021, co do úroku 51,10 % ročně z částky 24 116,42 Kč od 17. 11. 2021 do 21. 12. 2021, co do úroku ve výši 51,10 % ročně z částky 18 116,42 Kč od 22. 12. 2021 do 31. 1. 2022, co do úroku ve výši 51,10 % ročně z částky 17 116,42 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, co do úroku 86,10 % ročně z částky 17 036 Kč. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 18 415 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 392 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do 4. 2. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 36 392 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5. 2. 2021 do 15. 3. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 33 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 16. 3. 2021 do 14. 5. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 29 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 15. 5. 2021 do 17. 5. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 28 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 5. 2021 do 17. 9. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 25 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 9. 2021 do 16. 11. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 22 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 11. 2021 do 21. 12. 2021, zákonný úrok prodlení z částky 19 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 12. 2021 do 31. 1. 2022, zákonný úrok prodlení z částky 18 415 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 2. 2022 do zaplacení, částku 17 565,59 Kč, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 34 152,42 od 27. 10. 2020 do 15. 3. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 32 116,42 Kč od 16. 3. 2021 do 14. 5. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 28 116,42 Kč od 15. 5. 2021 do 17. 5. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 27 116,42 Kč od 18. 5. 2021 do 17. 9. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 24 116,42 Kč od 18. 9. 2021 do 16. 11. 2021, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 21 116,42 Kč od 17. 11. 2021 do 21. 12. 2021, úroku ve výši 35 % p. a. z částky 18 116,42 Kč od 22. 12. 2021 do 31. 1. 2022, úroku ve výši 35 % p. a. z částky 17 116,42 od 1. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
I. Žalobou podanou soudu dne datum se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 40 274 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně (dále jen věřitel) uzavřela s žalovaným (dále jen dlužník) dne datum Smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 40 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s efektivním ročním 129,68 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem anonymizováno rok. Schopnost dlužníka řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka, na základě kterých bylo zjištěno, že volné měsíční zdroje dlužníka jsou dostatečné. Dále věřitel ověřil úvěrovou historii dlužníka v databázích příjmení a NKRI, a provedl i lustraci dlužníka v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. Dlužník řádně nesplácel a ke dni zesplatnění úvěru 25. 10. 2020 dlužil na nové jistině po zesplatnění úvěru částku 41 387,75 Kč, která sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 34 152,42 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 235,33 Kč, ze smluvní pokuty 499 Kč, na kterou má věřitel právo vždy ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 30 dnů, z nákladů upomínání 3 000 Kč, na které má věřitel právo vždy ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 15 dnů, a ze smluvní pokuty, kterou je věřitel oprávněn požadovat ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (původní nesplacená jistina a úroky z této jistiny ke dni zesplatnění úvěru) ode dne po zesplatnění úvěru do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení počítaný z nové dlužné jistiny ve výši 8,25 % ročně, nákladů upomínání 800 Kč a smluvní pokuty za prodlení se splátkami, a to od 1. 11. 2020 do zaplacení a roční 86,1 % úrok z úvěru z původní nesplacené jistiny od 27. 10. 2020 do zaplacení s tím, že suma tohoto úroku je limitována částkou 171 475 Kč. Do zesplatnění celého úvěru k datu 25. 10. 2020 uhradil žalovaný žalobkyni v od 17. 10. 2018 do 17. 7. 2020 celkem 68 471 Kč, po zesplatnění od 4. 2. 2021 do 31. 1. 2022 celkem částku 19 977 Kč, hradil tak dohromady na předmětný úvěr částku 88 448 Kč.
II. Před jednáním soudu vzala žalobkyně zčásti zpět žalobu v rozsahu ve výroku v odst. I shora uvedeném, proto soud podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení v této části bez dalšího zastavil, neboť to je v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně ještě před jednáním soudu ve věci samé.
III. Žalovaný, kterému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř. o. s. ř. , se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu nedostavil, pročež soud postupoval dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc rozhodl na základě obsahu spisu a žalobkyní předložených listinných důkazů.
IV. Soud z dokazování listinami z příloh žalobkyně (návrh na uzavření smlouvy o úvěru z datum, oznámení o schválení úvěru z datum, kopie dodejky, doklad o vyplacení úvěru, hodnocení klienta, výpis záznamů z registru příjmení, karta klienta, výzva k zaplacení z datum, výzva k zaplacení z datum, výzva k zaplacení z datum, oznámení z datum, předžalobní výzva z datum, podací arch, předsmluvní formulář z datum, kopie OP – souhlas s kopírováním a uchováváním občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti, výplatní páska žalovaného anonymizováno rok, výpis z osobního účtu za období od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2018, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, výplatní páska anonymizováno rok, prohlášení klientů, vyjádření znalce z datum, příloha číslo k vyjádření znalce, výpis ze seznamu ČNB), zjistil ze smlouvy o úvěru číslo že dne datum poskytl věřitel dlužníkovi částku 40 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s efektivním ročním 129,68 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem anonymizováno rok. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že částka 40 000 Kč byla dne datum připsána na bankovní účet žalovaného pod variabilní symbol. Z hodnocení klienta má soud za prokázáno, že dlužník měl po zohlednění jeho pravidelných měsíčních příjmů ve výši částka a výdajů ve výši částka, bez zaplacení splátky částka mít k dispozici měsíčně částka. Jako výdaje dlužníka postačil věřiteli statistický údaj o životním minimu částka a pokud jde o náklady na bydlení, ty dlužník vyčíslil na částku částka za situace, kdy bydlí v pronájmu a doklad o inkasu nebyl doložen. Podle částečného výpisu z osobního účtu žalovaného - základní údaje účtu za anonymizováno rok činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného částka a konečný zůstatek - částka. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný dohromady na úvěr zaplatil žalobkyni 88 448 Kč. Uvedená skutková zjištění opírající se o tvrzení žalobkyně soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel.
V. Žalovaný podepsal smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 , poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39).
VI. Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, že je od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.), ale také že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, je-li požadován po žalované úrok v efektivní úrokové sazbě 129,68 % ročně přepočtený do nominální sazby 86,1 % ročně. Výše požadovaného úroku, byť v průběhu řízení částečným zpětvzetím žaloby omezena na 35 % ročně, je nevyvážená v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a je nerozhodné, že takovouto smlouvu o úvěru podepsal. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . Lze uzavřít, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozporné s dobrými mravy je i samotné ujednání o výši úroků, které způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše efektivního úroku 129,68 % ročně přepočtená na nominální výši 86,1 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání požadovaného úroku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 . Z rozhodovací činnosti soudu je zřejmá výše úroků bankovních ústavů ohledně výše úroků, které požadovaly u úvěru s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, že hranice úrokových sazeb osciluje mezi 13 % až 18 % ročně, u konsolidačních úvěrů až 30 % ročně. Ačkoliv je zřejmé, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, a proto je nutné v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy sazby poměřit, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní. Soud uzavřel, že žaloba není důvodná. Žalobkyně totiž prokázala pouze tu skutečnost, že poskytla žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, kterou žalovaný vrátil, dokonce násobně přeplatil v celkové částce 88 448 Kč. Vše, co žalobkyně žalobou žádá, tedy částky představující úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádným způsobem splnila svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr, přesněji v daném případě úvěr dlužníkovi poskytla přesto, že nedostatečným způsobem ověřovala zejména způsob bydlení dlužníka a s tím spojené náklady. Soud dlužníkův měsíční žalobkyní tvrzený disponibilní zůstatek částka neshledal odpovídajícím skutečnosti s ohledem na ryze statistický, a tedy neprokázaný, neověřený údaj o výdajích žalovaného spočívající v částce odpovídající životnímu minimu, ovšem zejména s ohledem na naprosto nepravděpodobnou výši nákladů na bydlení částka, a to bez doložení inkasních poplatků, když žalovaný uvedl, že bydlí v pronájmu. K výdajům nebyla připočtena ani splátka vyplývající z předmětného úvěru a k tomu již žalovaný splácel částka měsíčně na jiné bankovní či nebankovní produkty. Zde tedy věřitel nepostupoval v souladu s požadavky zákona a řádně poměry dlužníka neprověřil. Náklady bydlení za pronajatý byt či dům nemohou (a nemohly ani v době poskytnutí úvěru) včetně úhrady nákladů na energie představovat pouze částka měsíčně. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobce částku ve výši 40 000 Kč, kterou zcela, dokonce s přeplatkem vrátil, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
VII. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kdy úspěšné žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.