Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 245/2022-89

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 41 438,12 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, podle které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 41 438,12 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 41 438,12 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 438,12 Kč od 10. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, podle které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 41 438,12 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 41 438,12 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 438,12 Kč od 10. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 41 438,12 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne 17. 7. 2018 úvěr ve výši 57 000 Kč s úrokem 15,9 % ročně. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela a původní věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru. Dlužnou částku tvoří nesplacená jistina ve výši 41 438,12 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 54 275,08 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni. Původní věřitel vycházel z údajů uvedených v žádosti žalované. Žádost žalované byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta původní věřitel porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.

2. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti žalobkyně, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním bez její přítomnosti. Žalovaná se k jednání dostavila. Uvedla, že v době, kdy si brala úvěr, měla příjmy, byla osobou samostatně výdělečně činnou. Úvěr si však brala jako fyzická osoba nepodnikající. Při podání žádosti uvedla, jaké má výdaje, resp. jaký má nájem a kolik platí na energiích, ale žádné doklady nepředkládala. Je možné, že její výdaje původní věřitel zjistil z jejího účtu. Po podání žaloby zaplatila částku 3 000 Kč.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce číslo ze dne 11. 7. 2018, akceptace návrhu ze dne 17. 7. 2018, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek, ceníku, všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované jako klientovi úvěr s výší 57 000 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit ve splátkách po 1 053 Kč. V návrhu na uzavření smlouvy je žalovaná specifikována rodným číslem a bydlištěm, je uvedeno, že má vlastní bydlení, je svobodná, čistý měsíční příjem činí 50 250 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů činí 15 000 Kč. Dle výpisů z účtu a souhrnného výpisu pohybů na účtu žalovaná úvěr čerpala, řádně nesplácela. Ke dni 1. 4. 2022 zaplatila celkem 54 275,08 Kč. Dopisem ze dne 3. 2. 2022 prohlásil původní věřitel úvěr za okamžitě splatný, když byl dle přehledu podacích čísel předán k poštovní přepravě dne 20. 4. 2022. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti původního věřitele nebyl u žalované evidován v SOLUS aktuální dluh po splatnosti, v BRKI/NRKI neměla negativní záznam, neměla neplatný doklad, neměla záznam v insolvenčním rejstříku. Původní věřitel vycházel z přijmu žalované, který deklarovala ve výši 50 000 Kč. Pokud jde o výdaje, není uvedena žádná částka, jen obecný údaj, že se berou v úvahu pravidelné splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení, nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 4. 2022 včetně přehledu podacích čísel původní věřitel pohledávku postoupil právnická osoba a. s. a postoupení oznámil žalované. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2022 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2022 včetně seznamu odeslaných oznámení právnická osoba a. s. postoupila pohledávku žalobkyni a postoupení oznámila žalované. Dopisem ze dne 27. 5. 2022 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od odeslání s upozorněním na možnost soudního vymáhání, když výzva byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne. Z potvrzení o provedené platbě právnická osoba soud zjistil, že žalovaná zaplatila na bankovní účet žalobkyně dne 15.2.2023 částku 3 000 Kč.

4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. (dále jen„ “), na kterou se vztahuje též o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, nebyly však prověřovány výdaje předložením dokladů ze strany žalované. Ze žalobních tvrzení i z vyjádření původního věřitele vyplývá, že v případě výdajů žalované bylo vycházeno z obecných odhadnutých výdajů, které nebyly ani vyčísleny. Úvěruschopnost nebyla prověřena řádně. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 57 000 Kč a zaplatila částku 57 275 Kč, na straně žalované již nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí k částečnému placení dluhu žalovanou, že i v případě, kdy by bylo dovozeno uznání dluhu žalovanou tímto placením, tak toto uznání založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že její závazek v době uznání trval. V procesní rovině vznik vyvratitelné domněnky nachází svůj odraz v ustanovení , který určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení, jak uvedeno shora, bylo prokázáno, že žalovaná dluh u žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele z titulu bezdůvodného obohacení nemá. Soud zohlednil i skutečnost, že žalobkyni by příslušel nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení . Žalovaná byla vyzvána k okamžitému vrácení celé žalované částky dopisem podaným k poštovní přepravě 20. 4. 2022, který dle fikce dojití dle byl doručen dne 25. 4. 2022, dne 26. 4. 2022 měla plnit a od následujícího dne byla v prodlení s částkou bezdůvodného obohacení, která k tomuto okamžiku nebyla zaplacena, což byla částka 2 725 Kč (57 000 Kč – 54 275,08 Kč). Zákonný úrok z prodlení z částky 2 725 Kč za dobu od 27.4.2022 do 15.2. 2023 (datum doplacení dluhu) činí 260 Kč. Žalovaná tak zaplatila i v této části důvodně požadovaný úrok z prodlení. Soud proto žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žaloba byla podána důvodně jen pro částku 2 725 Kč se zákonným úrokem z prodlení, když tuto částku žalovaná zaplatila až po podání žaloby a vzhledem k datu zaplacení těsně před jednáním již nebyla žalobkyní zohledněna. Žalovaná tak byla v řízení převážně úspěšná, náhradu nákladů řízení nepožadovala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.