Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 164/2022-38
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 438 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 21. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 438 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 102 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám z zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení jméno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 21. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 438 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 102 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám z zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno].
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 438 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum, uzavřené prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 1. 10. 2021, a to včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč. Žalovaný nevrátil poskytnuté finanční prostředky dohodnutým způsobem a žalobkyni tudíž dluží na jistině částku 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty 90 Kč (3 % z nesplacené jistiny). Vedle toho žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení za dobu od 21. 3. 2022 z požadované částky. Žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací v registru NRKI a BRKI, SOLUS, CEE a ISIR a na základě informací od žalovaného, když žalobkyně vycházela při určení výdajů žalovaného i z částky životního minima jednotlivce 3 410 Kč měsíčně, výdaje domácnosti žalovaného byly zjištěny z údajů ČSÚ. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila rovněž statistický model, který vychází ze statistických dat (údajů o jiných spotřebitelích s podobným profilem) a zohledňuje empirickou a odbornou zkušenost žalobkyně se splácením spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně zohlednila i schopnost žalovaného dosahovat příjmů v budoucnosti, vypočetla kreditní skóre žalovaného a dospěla k tomu, že je schopen úvěr splatit. Žalobkyně přitom dle jejího názoru není povinna doložit doklady od žalovaného prokazující jeho příjmy a výdaje, ale je pouze povinna mechanismus ověřování doložit, vysvětlit a odůvodnit.
1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání.
1. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla na základě žádosti žalovaného, dne datum podepsána úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč (Úvěrová smlouva, ID klienta číslo, ID žádosti číslo). Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč do 1. 10. 2021. Za službu SMS servis měl žalovaný zaplatit 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána jednak smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny úvěru a jednak povinnost hradit žalobkyni náklady vynaložené na vymáhání dlužných částek (100 Kč za měsíc vymáhání). Žalovanému byl na telefonní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru zaslán podpisový SMS kód, jak bylo uvedeno ve smlouvě. Smlouva byla následně podepsána zadáním tohoto SMS kódu žalovaným v chráněném webovém rozhraní žalobkyně (printscreen ze systému k prokázání odeslání SMS kódu). Žalovanému byl rovněž poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník poplatků.
1. Žalobkyně dále doložila občanský průkaz žalovaného a opis z účtu žalovaného, ze které soud zjistil, že dne 11. 8. 2021 byla žalovanému na účet připsána částka 22 755 Kč, která představovala mzdu žalovaného, s tím, že číslo účtu souhlasilo s tím, na který byla zaslána částka 3 000 Kč ze strany žalobkyně.
1. Žalobkyně dále doložila printscreeny ze systému žalobkyně, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době uzavření smlouvy exekuce, neprocházel registrem ISIR a SOLU, avšak bylo zjištěno, že má jeden kontrakt – kontokorent ve výši 10 000 Kč, na základě žádosti ze dne 15. 8. 2021.
1. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl příjem 22 000 Kč měsíčně, když současně uvedl, že nemá děti, nikdo jiný s ním v domácnosti nebydlí, jeho výdaje na domácnost činí 2 500 Kč a dále bylo zjištěno, že žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč, ale byl mu poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč.
1. Žalovaný neuhradil žádnou částku, žalobkyně u něj eviduje dluh uvedený v žalobě, což bylo zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy.
1. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum úvěrovou smlouvu. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalovanému dohodnutou částku ve výši 3 000 Kč.
1. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně částečně ověřila příjem žalovaného (jeden výpis z účtu). Poskytovatel je však povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuj e.Výdaje žalovaného nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalovaného žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalovaného. Nadto je dobré upozornit, že bylo prokázáno, že chvíli před podpisem smlouvy si žalovaný zřídil kontokorent a sama žalobkyně mu odmítla poskytnout částku 10 000 Kč, když mu poskytla pouze částku 3 000 Kč. Avšak na jakékoliv řádné ověření dále rezignovala. Dle názoru soudu se není možné spokojit s pouhými tvrzeními, když spotřebitel ve snaze získat úvěr může zamlčet, případně i opomenout některé podstatné skutečnosti, které přitom žalobkyně mohla alespoň částečně dokumentárně ověřit dotazem u žalovaného a předložením např. nájemní smlouvy, výpisy z účtu atd. Za dostatečné ověření přitom soud nepovažuje porovnání údajů uvedených žalovaným se statistickými údaji žalobkyně.
1. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 “, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o příjmové a výdajové stránce a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost dostatečně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
1. Na základě shora předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný tak žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) zůstal dlužen 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván ve výzvě ze dne 18. 2. 2022, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl na základě výzvy povinen plnit do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. do 20. 3. 2022, ode dne následujícího se dostal do prodlení s úhradou částky. Žalobkyni proto vznikl nárok na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z částky 3 000 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení v zákonné výši 11,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části soud žalobkyni její nárok přiznal, ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o nároky žalobkyně z neplatné smlouvy.
1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 3 000 Kč (87 %) a neúspěchu co do 438 Kč (13 %), což v tomto případě odpovídá 74 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b ) písm. c) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b ) písm. c) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 3 736 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b ) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 1 489 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 74 %, tedy 1 102 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 15. 7. 2022 a 14. 9. 2022, neboť tato podání měla být součástí žaloby a jsou tudíž neúčelná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.