Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
9 C 27/2022-59
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 96 101,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 299,37 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 299,37 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit
-) částku ve výši 7 802,47 Kč,
-) smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do datum,
-) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 902,47 Kč od datum do zaplacení
-) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do zaplacení,
-) úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 88 299,37 Kč od datum do zaplacení,
-) kapitalizovaný úrok ve výši 4 055,76 Kč od datum do datum.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 623,44 Kč Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 299,37 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 299,37 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit -) částku ve výši 7 802,47 Kč, -) smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 95 201,84 Kč od [datum] do [datum], -) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 902,47 Kč od [datum] do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 201,84 Kč od [datum] do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 88 299,37 Kč od [datum] do zaplacení, -) kapitalizovaný úrok ve výši 4 055,76 Kč od [datum] do [datum]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 623,44 Kč Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 96 101,84 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum rámcovou smlouvu číslo na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Žalobkyně a žalovaný si dále jako součást rámcové smlouvy sjednali, že žalobkyně žalovaného poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, č. anonymizováno (smlouva o úvěru tak byla součástí rámcové smlouvy číslo). Úvěr byl žalovanému po posouzení jeho úvěruschopnosti v den uzavření rámcové smlouvy vyplacen na jeho nově zřízený bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 16,9 % ročně v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 340 Kč. Žalovaný své povinnosti plynoucí mu ze smlouvy o úvěru, když nesplnil řádně podmínky pro splácení a žalobkyni vrátil toliko částku 11 700,63 Kč s tím, že poslední platba ve výši 0,63 Kč byla žalovaným provedena dne datum. Žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami uplatnila své právo okamžitého zesplatnění úvěru a to ke dni datum. Žalovanou částku 96 101,84 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 95 201,84 Kč, náklady účelně vynaložené žalobkyní na vymáhání dluhu ve výši 900 Kč a dále příslušenství, které představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 16,9% ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 055,76 Kč od datum do datum.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný měl ke dni zahájení tohoto řízení na adrese uvedené shora adresu dlouhodobého přechodného pobytu /viz výpis z centrální evidence obyvatel na č. l. 38 spisu/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů)
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní jako součást rámcové smlouvy úvěrovou smlouvu č. anonymizováno včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši 16,9 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 340 Kč RPSN byla stanovena na 18,30 % /viz rámcovou smlouvu na č. l. 7-9 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 15-16, ceník na č. l. 12 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, s tím, že uhradil pouze 11 700,63 Kč /viz přehled plateb na č. l. 6 spisu, splátkový kalendář na č. l. 18 spisu/. Žalobkyně celý úvěr ke dni datum zesplatnila /viz výzva k zaplacení dluhu na č. l. 14 a poštovní podací arch na č. l. 11 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Z podkladů, které žalobkyně předložila, vyplývá, že žalovaný žádal žalobkyni opakovaně o poskytnutí úvěru, přičemž pouze v jednom případě (který je předmětem této žaloby) žalobkyně žalovanému žádost schválila a úvěrovou smlouvu s ním uzavřela. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 33 972 Kč měsíčně ze zaměstnání a jeho zaměstnavatelem byla společnost právnická osoba, IČO. K prokázání svých příjmů žalovaný předložil potvrzení o výši příjmů ze dne datum a žalobkyně si též tuto informaci sama ověřila telefonátem do jeho zaměstnání /viz potvrzení o výši příjmů na č. l. 45 spisu/. Žalovaný v rámci své žádosti o úvěr dále uvedl, že bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že pravidelně vynaloží částku 8 500 Kč na bydlení, 6 500 Kč na ostatní výdaje a 4 300 Kč na splátky jiných závazků /viz aplikační data na č. l. 46-50 spisu/. Celkové výdaje dle informací uvedených žalovaným dosahovaly měsíčně částky 19 300 Kč. Žalobkyně následně provedla průzkum úvěrové historie žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný má závazky, na které pravidelně měsíčně vynaloží částku ve výši 4 030 Kč, ale z opatrnosti vycházela pro účely posuzování úvěruschopnosti z částky, kterou žalovaný uvedl, tedy z částky 4 300 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 48-50 spisu/. Žalobkyně, pokud jde o ostatní výdaje, tyto spočetla na částku 3 550 Kč, kdy tato měla pokrýt tehdejší výdaje na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného. Z této částky žalobkyně ohledně celkových výdajů vycházela, ačkoli měla k dispozici informace o reálných výdajích žalovaného z aplikačních dat (viz shora 8 500 Kč jako výdaje na bydlení a 6 500 Kč jako ostatní výdaje) a disponibilní zdroje tak vyčíslila na částku 22 150 Kč. Žalobkyně tak neprovedla zkoumání výdajů žalovaného řádně a s odbornou péčí, když přihlížela k částce 3 550 Kč, ačkoli je zřejmé, že tato částka nemůže pokrýt ani náklady na bydlení, pokud jako druh bydlení žalovaný uvedl nájem. Pokud by žalobkyně vycházela z výdajů, které byly zjištěny z aplikačních dat a tyto si řádně ověřila (např. předložením výpisu z účtu a nájemní smlouvy), o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného by soud neměl pochybnosti.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k následujícímu závěru.
15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.
16. Soud konstatuje, že žalobkyně s ohledem na zjištěné údaje zejména o výdajích žalovaného dospěla mylně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, ačkoliv je zřejmé, že výdaje byly stanoveny na nepřiměřeně nízkou částku, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v době žádosti o úvěr disponovala takovými informacemi, ze kterých si reálné výdaje mohla zjistit a s těmito následně při hodnocení úvěruschopnosti pracovat. Žalobkyně proto nesplnila svou povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
17. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru, která byla součástí rámcové smlouvy číslo poskytla žalovanému dne 18. 3. 2021 převodem na nově vytvořený bankovní účet č. bankovní účet částku ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně v řízení ovšem dostatečně netvrdila a neprokázala, že by posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a neunesla tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud tak posoudil smlouvu o úvěru č. anonymizováno jako absolutně neplatnou. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba redukovat nárok vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných smluvních úroků zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebiteli úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. Pokud jde o zbývající část žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 100 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 88 299,37 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem 11 700,63 Kč) včetně zákonných úroků z prodlení z této částky.
21. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla obsažena v rámci předžalobní výzvy, ve které byla stanovena lhůta k úhradě celého dluhu nejpozději do datum, v prodlení byl tedy žalovaný nejpozději dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení (tedy ve výši 8,25 % ročně, ve výši převyšující jej zamítl). Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 623,44 Kč, přičemž tato částka představuje 68,23 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 845 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.