Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 27/2022-59

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Doškářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 96 101,84 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 299,37 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 299,37 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit

-) částku ve výši 7 802,47 Kč,

-) smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do datum,

-) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 902,47 Kč od datum do zaplacení

-) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do zaplacení,

-) úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 88 299,37 Kč od datum do zaplacení,

-) kapitalizovaný úrok ve výši 4 055,76 Kč od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 623,44 Kč Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 88 299,37 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88 299,37 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit -) částku ve výši 7 802,47 Kč, -) smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 95 201,84 Kč od [datum] do [datum], -) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 902,47 Kč od [datum] do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 201,84 Kč od [datum] do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 88 299,37 Kč od [datum] do zaplacení, -) kapitalizovaný úrok ve výši 4 055,76 Kč od [datum] do [datum]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 623,44 Kč Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 96 101,84 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum rámcovou smlouvu číslo na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Žalobkyně a žalovaný si dále jako součást rámcové smlouvy sjednali, že žalobkyně žalovaného poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, č. anonymizováno (smlouva o úvěru tak byla součástí rámcové smlouvy číslo). Úvěr byl žalovanému po posouzení jeho úvěruschopnosti v den uzavření rámcové smlouvy vyplacen na jeho nově zřízený bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 16,9 % ročně v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 340 Kč. Žalovaný své povinnosti plynoucí mu ze smlouvy o úvěru, když nesplnil řádně podmínky pro splácení a žalobkyni vrátil toliko částku 11 700,63 Kč s tím, že poslední platba ve výši 0,63 Kč byla žalovaným provedena dne datum. Žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami uplatnila své právo okamžitého zesplatnění úvěru a to ke dni datum. Žalovanou částku 96 101,84 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 95 201,84 Kč, náklady účelně vynaložené žalobkyní na vymáhání dluhu ve výši 900 Kč a dále příslušenství, které představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 16,9% ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 95 201,84 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 055,76 Kč od datum do datum.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný měl ke dni zahájení tohoto řízení na adrese uvedené shora adresu dlouhodobého přechodného pobytu /viz výpis z centrální evidence obyvatel na č. l. 38 spisu/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. , o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů)

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní jako součást rámcové smlouvy úvěrovou smlouvu č. anonymizováno včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši 16,9 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 340 Kč RPSN byla stanovena na 18,30 % /viz rámcovou smlouvu na č. l. 7-9 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 15-16, ceník na č. l. 12 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, s tím, že uhradil pouze 11 700,63 Kč /viz přehled plateb na č. l. 6 spisu, splátkový kalendář na č. l. 18 spisu/. Žalobkyně celý úvěr ke dni datum zesplatnila /viz výzva k zaplacení dluhu na č. l. 14 a poštovní podací arch na č. l. 11 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Z podkladů, které žalobkyně předložila, vyplývá, že žalovaný žádal žalobkyni opakovaně o poskytnutí úvěru, přičemž pouze v jednom případě (který je předmětem této žaloby) žalobkyně žalovanému žádost schválila a úvěrovou smlouvu s ním uzavřela. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 33 972 Kč měsíčně ze zaměstnání a jeho zaměstnavatelem byla společnost právnická osoba, IČO. K prokázání svých příjmů žalovaný předložil potvrzení o výši příjmů ze dne datum a žalobkyně si též tuto informaci sama ověřila telefonátem do jeho zaměstnání /viz potvrzení o výši příjmů na č. l. 45 spisu/. Žalovaný v rámci své žádosti o úvěr dále uvedl, že bydlí v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně výdajů žalovaný uvedl, že pravidelně vynaloží částku 8 500 Kč na bydlení, 6 500 Kč na ostatní výdaje a 4 300 Kč na splátky jiných závazků /viz aplikační data na č. l. 46-50 spisu/. Celkové výdaje dle informací uvedených žalovaným dosahovaly měsíčně částky 19 300 Kč. Žalobkyně následně provedla průzkum úvěrové historie žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný má závazky, na které pravidelně měsíčně vynaloží částku ve výši 4 030 Kč, ale z opatrnosti vycházela pro účely posuzování úvěruschopnosti z částky, kterou žalovaný uvedl, tedy z částky 4 300 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 48-50 spisu/. Žalobkyně, pokud jde o ostatní výdaje, tyto spočetla na částku 3 550 Kč, kdy tato měla pokrýt tehdejší výdaje na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného. Z této částky žalobkyně ohledně celkových výdajů vycházela, ačkoli měla k dispozici informace o reálných výdajích žalovaného z aplikačních dat (viz shora 8 500 Kč jako výdaje na bydlení a 6 500 Kč jako ostatní výdaje) a disponibilní zdroje tak vyčíslila na částku 22 150 Kč. Žalobkyně tak neprovedla zkoumání výdajů žalovaného řádně a s odbornou péčí, když přihlížela k částce 3 550 Kč, ačkoli je zřejmé, že tato částka nemůže pokrýt ani náklady na bydlení, pokud jako druh bydlení žalovaný uvedl nájem. Pokud by žalobkyně vycházela z výdajů, které byly zjištěny z aplikačních dat a tyto si řádně ověřila (např. předložením výpisu z účtu a nájemní smlouvy), o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného by soud neměl pochybnosti.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle , , (dále jen„ o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k následujícímu závěru.

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.

16. Soud konstatuje, že žalobkyně s ohledem na zjištěné údaje zejména o výdajích žalovaného dospěla mylně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, ačkoliv je zřejmé, že výdaje byly stanoveny na nepřiměřeně nízkou částku, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v době žádosti o úvěr disponovala takovými informacemi, ze kterých si reálné výdaje mohla zjistit a s těmito následně při hodnocení úvěruschopnosti pracovat. Žalobkyně proto nesplnila svou povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru, která byla součástí rámcové smlouvy číslo poskytla žalovanému dne 18. 3. 2021 převodem na nově vytvořený bankovní účet č. bankovní účet částku ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně v řízení ovšem dostatečně netvrdila a neprokázala, že by posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a neunesla tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud tak posoudil smlouvu o úvěru č. anonymizováno jako absolutně neplatnou. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba redukovat nárok vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných smluvních úroků zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebiteli úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. Pokud jde o zbývající část žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 100 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 88 299,37 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem 11 700,63 Kč) včetně zákonných úroků z prodlení z této částky.

21. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla obsažena v rámci předžalobní výzvy, ve které byla stanovena lhůta k úhradě celého dluhu nejpozději do datum, v prodlení byl tedy žalovaný nejpozději dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ust. k prvnímu dni prodlení (tedy ve výši 8,25 % ročně, ve výši převyšující jej zamítl). Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. , , (dále jen „ ”).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 623,44 Kč, přičemž tato částka představuje 68,23 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 845 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.