Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 C 57/2022-57

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 42 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 600 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 474 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 600 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 474 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se v rámci řízení domáhala zaplacení částky 42 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši

8,25 % ročně z částky 42 600 Kč za dobu od datum do zaplacení s odůvodněním,

že uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru anonymizováno č. anonymizováno číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr formou úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané měsíční splátky řádně a včas, žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a dopisem ze dne datum od úvěrové smlouvy odstoupila. Dopisem ze dne datum právní zástupce žalobkyně upozornil žalovaného

na dlužnou částku ve výši 57 526,82 Kč a zároveň žalovanému sdělil, že v případě, kdy žalovaný dlužnou částku neuhradí, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka na jistině úvěru 42 600 Kč spolu s příslušenstvím,

a to zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 600 Kč za dobu

od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání soudu se bez předchozí omluvy nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( ).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní jako právnickou osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaným byla dne datum elektronicky sjednána smlouva o revolvingovém úvěru číslo anonymizováno číslo (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. Minimální měsíční splátka činila 1 850 Kč, splatná byla vždy k 15. dni v měsíci, přičemž úroková sazba byla sjednána na 34,33 % ročně. Celková částka splatná žalovaným byla 82 273 Kč. Dle části čtvrté písm.

o) smlouvy byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě, kdy žalovaný je v prodlení s více než dvěma splátkami anebo s jednou splátkou déle než 3 měsíce. Odstoupením od smlouvy tato zaniká a celý dluh vůči žalobkyni se stává splatným. Ke své úvěruschopnosti žalovaný

ve smlouvě uvedl, že je svobodný, bydlí v bytě u rodičů, a to od datum, jeho měsíční příjmy činí částku ve výši 19 000 Kč, přičemž jeho výdaje činí měsíční částku za nájemné ve výši

5 000 Kč. Dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, žádné splátky úvěrů, leasingů nebo půjček a také nemá žádné jiné finanční závazky po splatnosti (viz smlouva o revolvingovém úvěru ze dne

datum).

4. Žalovaný čerpal dne datum částku 50 000 Kč (viz potvrzení o platbě č. l. 38 potvrzení právnická osoba ze dne datum). Žalovaný uhradil žalobkyni celkově částku 7 400 Kč, a sice dne

datum částku 1 850 Kč, dne datum částku 1 850 Kč, dne datum částku 1 850 Kč

a dne datum částku 1 850 Kč. Následně ničeho neuhradil (viz rozklad splátek, přehled splácení).

5. Dopisem ze dne datum žalobkyně s ohledem na skutečnost, že žalovaný i přes předchozí výzvu nesplácel řádně úvěr, odstoupila od smlouvy, kdy odstoupení nabylo účinnosti dnem doručení. Současně jej vyzvala k zaplacení částky 57 526,82 Kč a upozornila jej na možné soudní vymáhání pohledávky. Tutéž u zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému dne

datum (viz dopis ze dne datum a ze dne datum včetně podacích archů).

6. K úvěruschopnosti žalovaného dále žalobkyně učinila ověření totožnosti žalovaného,

a to občanským průkazem a rodným listem. Dále lustrací v registru příjmení, anonymizováno

a insolvenčním rejstříku. Telefonickým hovorem se zaměstnavatelem žalovaného žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí částku 15 444 Kč měsíčně. Dále uvedla, že jeho výdaje

za splátky úvěrů činí 3 739 Kč měsíčně, toto ověřila výpisem z bankovního účtu, z databází

a registrů. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil částku 11 705 Kč. Na základě výše uvedeného byl žalovaný shledán úvěruschopným (viz posouzení úvěruschopnosti klienta). Na výzvu soudu žalobkyně tyto informace podáním ze dne datum upřesnila, když soudu sdělila, že žalobkyně stanovila existenční výdaje žalovaného na částku 3 750 Kč, k tomuto přičetla náklady na splátky nového úvěru ve výši 1 850 Kč, náklady na jiné úvěry ve výši 3 739 Kč a nájemné ve výši 5 000 Kč Celkem tedy stanovila měsíční výdaje žalovaného na částku ve výši 14 339 Kč. V porovnání s jeho ověřenými příjmy ve výši 15 444 Kč činil rozdíl mezi příjmy a výdaji částku 1 105 Kč

(viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

7. Z listiny„ první upomínka ze dne datum“,„ druhá upomínka ze dne datum“„ tabulka splácení na č.l.32“ a„ zpracování osobních údajů“ nezjistil soud žádná relevantní skutková zjištění ve věci.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost

s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr

v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti

v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne

i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu

a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit

a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním

bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím,

že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje

se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný

si ujednali dne datum v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o revolvingovém úvěru,

na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč,

a to zasláním této částky na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 15. dni v měsíci,

a to včetně úroku ve výši 34,33 % ročně. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovanému poskytla dne datum jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč, žalovaný však svůj závazek řádně a včas nesplácel, a z toho důvodu se dostal do prodlení s úhradou předepsaných splátek.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud

za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle ,

o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje Žalobkyně se totiž v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti omezila pouze na zjištění příjmů žalovaného od zaměstnavatele, avšak skutečnými výdaji žalovaného se vůbec nezabývala, když sice lustrací v registrech zjistila další finanční závazky žalovaného, ale neověřila jeho skutečné výdaje spojené s běžnými platbami za ubytování, mobilní telefon apod. Minimálně měla být přezkoumána výše nájemného a další pravidelné měsíční výdaje (na cestovné, mobilní telefon atd.). Paušální stanovení těchto výdajů nemůže pokrýt jednotlivé individuální okolnosti, jako míru finančního zatížení, bytové podmínky apod., proto není ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti příliš vhodné. jméno skutečnost, že žalobkyně uvádí, že žalovanému po odečtení jeho pravidelných nákladů zbyla pouze částka ve výši 1 105 Kč měsíčně je ukazatelem, že nelze pokládat činnost žalobkyně stran řádného posouzení úvěruschopnosti za dostatečnou. Pokud

by se totiž od tohoto měsíčního zůstatku žalovaného odečetly reálné životní náklady na zdravotní péči, jiné finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutné výdaje, lze bezpochyby shledat, že by žalovaný nebyl reálně schopen splácet další finanční závazek, což žalobkyně,

při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vědět jako profesionál ve svém oboru měla

a mohla. Soudu nadto žalobkyně neposkytla jediný důkaz na podporu svých tvrzení stran ověřování úvěruschopnosti, ačkoliv k tomu byla usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 1. 2023

č. j. -18 vyzvána.

19. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít

za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek.

20. Jelikož soud považoval činnost žalobkyně za nedostatečnou, učinil závěr o tom, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v  V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu

ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Byť si je soud vědom toho, že naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání,

jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní

a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo, či usnesení Ústavního soudu ze dne datum, ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nadto v souvislosti s novelou , provedenou , účinným k datum, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že , v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace ,

tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto

ji v kontextu okolností lze akceptovat. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

22. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle , které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § číslo věty první

ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn.

), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 50 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný poskytl žalobkyni na svůj dluh celkem částku 7 400 Kč. Soud s ohledem na výše uvedené stanovil povinnost žalovanému uhradit žalobkyni zbývající jistinu ve výši 42 600 Kč, a to do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku ( ).

23. Z ustanovení věty třetí vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn.

). Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na příslušenství představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 600 Kč od datum do zaplacení, soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.

24. Podle ve spojení s ust. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 69 %, neboť žalobkyně byla úspěšná

co do 85 % uplatněného nároku (jistina ve výši 42 600 Kč) a neúspěšná v rozsahu 16 % (úrok z prodlení, který byl soudem kapitalizován ke dni rozhodnutí v částce 7 770,41 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 5 034 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 130 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 4 úkonů (převzetí a příprava, sepis žaloby, zaslání předžalobní výzvy, podání ve věci) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 advokátního tarifu ve výši

á 500 Kč, tedy ve výši 2 000 Kč, a to vše včetně 4 režijních paušálů po 100 Kč dle 14b odst.

5 písm. a) advokátního tarifu, včetně 21% DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 2 400 Kč, což činí 504 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 5 034 Kč a s ohledem na její procesní neúspěch jí byly přiznány v částce 3 474 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně ( ), do tří dnů od právní moci rozsudku

( ). Soud postupoval v rámci přiznané odměny a režijních paušálů

dle § 14b advokátního tarifu, protože je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově

a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. nebo ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.