Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 102/2022-41
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, anonymizováno
o zaplacení 47 434 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 32 965 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 32 965 Kč od 26.10.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14 469 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 14 469 Kč od 26.10.2021 do zaplacení, se zastavuje.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 1 590 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 32 965 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 32 965 Kč od 26.10.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14 469 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 14 469 Kč od 26.10.2021 do zaplacení, se zastavuje.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 1 590 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 27.10.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 47 434 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 47 434 Kč od 26.10.2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že dne 21.5.2019 uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit předchůdci žalobce celkem částku 86 290,92 Kč v měsíčních splátkách po 2 396,97 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dne 18.5.2021 uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o uznání dluhu na částku ve výši 47 434 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a proto žalobce dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 25.10.2021. Podáním došlým soudu dne 12.9.2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky ve výši 14 469 Kč s odůvodněním, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Nadále požadoval po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 32 965 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 32 965 Kč od 26.10.2021 do zaplacení.
2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 21.5.2019 a výpisem z běžného účtu vedeného u právnická osoba, bylo prokázáno, že předchůdce žalobce společnost právnická osoba, poskytla žalovanému dne 21.5.2019 úvěr ve výši 40 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2020, uzavřenou mezi společností právnická osoba, a žalobcem bylo prokázáno, že společnost právnická osoba, jako postupitel postoupil na žalobce pohledávky uvedené v příloze č. 1, mezi jinými i pohledávku za žalovaným (pořadové číslo). Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4.12.2020 bylo žalovanému odesláno dne 7.12.2020. Splátkovou dohodou uzavřenou mezi účastníky dne 18.5.2021 uznal žalovaný vůči žalobci dluh ze smlouvy o úvěru č. číslo ve výši 47 434 Kč a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 17. dni v měsíci, a to od 17.6.2021. Výzvou před podáním žaloby ze dne 18.10.2021, odeslanou dne 19.10.2021, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky do 25.10.2021.
4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. , účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. , účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 21.5.2019 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – o. z.). Žalobce v rámci svého vyjádření uvedl, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, a nad požadovanou jistinu vzal žalobu zpět. O částečném zpětvzetí žaloby soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a řízení zastavil.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze ve zbytku z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci poskytnuté peněžní prostředky, které žalovaný nevrátil, a to částku ve výši 32 965 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 32 965 Kč od 26.10.2021 do zaplacení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v druhém pololetí r. 2021 0,5 %, a proto úrok z prodlení byl stanoven ve výši 8,5 % ročně.
11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 146 občanského soudního řádu . Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. , ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu.
12. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu) Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 2 178 Kč Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 898 Kč, částku 4 076 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 69,5 %. Odečtením neúspěchu (30,5 %) od úspěchu vzniklo žalobci právo na náhradu 39 % nákladů řízení, což v přepočtu činí 1 590 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).