Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 210/2022-30
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
po zaplacení částky 94 096 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 696 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 696 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 205,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 951,81 Kč, úrok 20,82 % ročně z částky 29 000 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 29 000 Kč od datum do datum ve výši 8,5 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 1 740 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a dále částku 28 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 147,5 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 799,9 Kč, úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od datum do datum ve výši 8,5 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 564 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 696 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 696 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 205,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 951,81 Kč, úrok 20,82 % ročně z částky 29 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 29 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 1 740 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a dále částku 28 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 147,5 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 799,9 Kč, úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 564 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 94 096 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba, s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 29 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 5 800 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 5 800 Kč a poplatkem 11 600 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to vše v 60 týdenních splátkách po 1 740 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 1 740 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 52 460 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 50 400 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 29 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 21 460 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 2 951,81 Kč (20,82 % ročně z částky 29 000 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 205,11 Kč (z částky 29 000 Kč od datum do datum), úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 29 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z 29 000 Kč od datum do zaplacení.
2. Předtím společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 5 100 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatkem 17 100 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to vše v 80 týdenních splátkách po 728 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 14 564 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 47 036 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 43 636 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 30 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 13 636 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 2 799,90 Kč (20,74 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 147,50 Kč (z částky 30 000 Kč od datum do datum), úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z 30 000 Kč od datum do zaplacení.
3. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalované, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. V případě smlouvy z datum uvedl žalovaný, že je OSVČ s měsíčním příjmem 21 684 Kč, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost. U smlouvy ze dne datum žalovaný pracuje jako skladník-řidič se smlouvou na dobu neurčitou s příjmem 17 457 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost. V případě obou smluv žalovaný uvedl, že nemá úvěr ani půjčku u jiné společnosti. V obou případech předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v obou případech kladně. K prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila zákaznické karty, do kterých se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným. Žalobkyně upozornila, že ve v obou smlouvách o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
6. Z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum, soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému dle této dohody částku 29 000 Kč v hotovosti, což potvrdil podpisem na smlouvě. Strany si dohodly na refinancování staršího úvěru, a tudíž byla vyplacena v hotovosti pouze částka 20 870 Kč a částka 8 130 Kč šlo na úhradu jiné smlouvy. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit příjmení jméno částku 52 200 Kč, sestávající se z jistiny 29 000 Kč, úroku 5 800 Kč (úroková sazba 40 %) poplatku 5 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 600 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách ve výši 870 Kč.
7. Z Karty zákazníka ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, a pracuje jako OSVČ s čistým měsíčním příjmem 19 684 Kč O výdajích žalovaný uvedl, že na bydlení dává 4000 Kč měsíčně, osobní výdaje má ve výši 4000 Kč měsíčně, splácí 3 276 Kč, 2 500 Kč je mu strháváno na exekuce. Tyto údaje předchůdkyně žalobkyně ověřila z blíže neurčených bankovních výpisů a výpisu z živnostenského rejstříku.
8. Z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum, soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému dle této dohody částku 30 000 Kč v hotovosti, což potvrdil podpisem na smlouvě. Strany si dohodly na refinancování staršího úvěru, a tudíž byla vyplacena v hotovosti pouze částka 22 090 Kč a částka 7 910 Kč šlo na úhradu jiné smlouvy. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit příjmení jméno částku 27 000 Kč, sestávající se z jistiny 29 000 Kč, úroku 5 800 Kč (úroková sazba 32,15 %), poplatku 5 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 600 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč.
9. Z Karty zákazníka ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, a pracuje jako zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem 14 457 Kč O výdajích žalovaný uvedl, že na bydlení dává 2 500 Kč měsíčně, osobní výdaje má ve výši 3 700 Kč měsíčně, splácí 1 350 Kč, 5 242 Kč je mu strháváno na exekuce. Tyto údaje předchůdkyně žalobkyně ověřila z blíže neurčených výplatních pásek, pracovní smlouvy a neupřesněné smlouvy o úvěru a čestného prohlášení.
10. Listino u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 99 496 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.
11. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Účet, na který má být hrazeno se shoduje s číslem účtu uvedeným na dopise, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.
12. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, žalovanému v hotovosti proti podpisu dohody finanční prostředky 29 000 Kč s tím, že část prostředků byla užita na doplatek jiné půjčky a část mu byla vyplacena„ na ruku“. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 52 200 Kč, z toho 29 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále náklady, které tvořil jednak kapitalizovaný úrok ve výši 5 800 Kč, jednak částka 5 800 Kč jako poplatek a dále částka 11 600 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 870 Kč. Na tento svůj závazek žalovaný uhradil pouze 1 740 Kč. Dne datum se společnost právnická osoba písemně dohodla s žalovaným, že mu proti podpisu poskytuje finanční prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že část prostředků byla užita na doplatek jiné půjčky a část mu byla vyplacena„ na ruku“. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 58 200 Kč, z toho 30 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále náklady, které tvořil jednak kapitalizovaný úrok ve výši 5 100 Kč, jednak částka 6 000 Kč jako poplatek a dále částka 17 100 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 728 Kč. Na tento svůj závazek žalovaný uhradil pouze 14 564 Kč. Před sjednáním obou dohod společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel v nájmu a pracoval nejprve jako zaměstnanec a následně jako OSVČ, splácel jiné závazky a měl exekuce. Žalovaný v kartě rovněž uvedl své příjmy a výdaje, které si příjmení jméno příjmení ověřila buď z neurčitých výpisů z účtů, nebo výplatních pásek.
13. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku 99 496 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo číslo účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
18. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
23. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty prostředky nejprve ve výši 30 000 Kč a následně 29 000 Kč, a to vždy v hotovosti při podpisu smlouvy s tím, že část finančních prostředků byla dána na úhradu jeho jiných závazků. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
24. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
25. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně si sice vyžádala od žalovaného tvrzení stran jeho příjmů a výdajů, které zanesla do karty zákazníka, nicméně již v této kartě dále neuvedla, z jakých konkrétních výplatních pásek nebo z výpisů z účtů (za jaké období) si uváděný příjem ověřila. Pokud se týká výdajů, pak i z karty zákazníka je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně si tyto ověřila pouze z nájemní smlouvy a úvěrové smlouvy a na ověření ostatních výdajů zcela rezignovala. Předchůdkyně žalobkyně pak už vůbec nereflektovala, že žalovaný je stižen exekucí a má u ní další dluhy, které zjevně není schopen splácet, když pro jejich refinancování si sjednával závazky, které jsou předmětem tohoto sporu. Již z toho, že má žalovaný exekuce, mělo být předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že má příjmy a výdaje žalovaného zkoumat s o to větší pečlivostí. Zbývá ještě dodat, že jelikož byly obě smlouvy uzavřeny za účinnosti ZSU, tak v § 78 odst. 2 písm. b) ZSU je stanovena povinnost uchovávat dokumenty sloužící pro zkoumání úvěruschopnosti. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, jak stanoví § 87 ZSU, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
26. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. 145/2010 Sb. , který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu § 78 odst. 1 , odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
27. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU ve spojení s § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 29 000 Kč a žalovaný jí vrátila částku 1 740 Kč, pročež jí z tohoto důvodu dluží částku 27 260 Kč. Dále žalobkyně prokázala, že žalovanému zapůjčila částku 30 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 14 564 Kč a stále jí tak dluží 15 436 Kč. Částka 42 696 Kč tudíž představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 42 696 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
28. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 42 696 Kč, a to ode dne datum v žalobou požadované výši u jednotlivých nároků, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
29. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na požadované částky a kapitalizované příslušenství menší než úspěch žalované, když její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 42 696 Kč z celkového předmětu řízení 94 096 Kč. Již z tohoto pohledu a k výši kapitalizovaného příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem řízení již v žalobě, je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.