Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 300/2022-99
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 27 530 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 960 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 17 570 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 025,05 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 14 820 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 10,31 % p. a. z částky 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 960 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 17 570 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 025,05 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 14 820 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 10,31 % p. a. z částky 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 18. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 530 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne 14. 7. 2018 smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byl rovněž předpis splátek. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutí do veřejných registrů. Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 820 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 220 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 240 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč, s tím, že poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč byl žalovaným uhrazen při podpisu smlouvy. Žalovaný nesplácel řádně a včas a ke dni 14. 9. 2019 byl splatný celý dluh. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Žalovaný od uzavření smlouvy o úvěru do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 2 040 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, dlužných poplatků v celkové výši 5 460 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 820 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 250 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 820 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 025,05 Kč, úroku ve výši 10,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 14 820 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
-) ze žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 14. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný v ní uvedl své osobní údaje, adresu, druh bydlení – nájem, rodinný stav – druh/družka, údaje o svém zaměstnavateli – Město Šternberk, údaje o délce pracovní smlouvy – na dobu určitou do 31. 10. 2018, své měsíční příjmy ve výši 9 493 Kč, jiné příjmy – manželka 14 000 Kč, počet výdělečně činných osob v domácnosti – 2 a počet vyživovaných osob v domácnosti – 2 děti, měsíční výdaje zahrnující náklady na bydlení ve výši 8 050 Kč, náklady na stravování a výživné ve výši 4 000 Kč, z toho vyplývající průměrné měsíční výdaje celé domácnosti v částce 12 050 Kč a celkové průměrné měsíční výdaje žalovaného v částce 6 025 Kč;
-) z pracovní smlouvy ze dne 11. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel pracovní smlouvu s územní celek jako pracovník úklidu a údržby města, a to na dobu určitou od 11. 4. 2018 do 31. 10. 2018 se zkušební dobou 3 měsíce;
-) z výplatních lístků žalovaného za období od dubna do června 2018 bylo zjištěno, že žalovanému byla územní celek v dubnu vyplacena částka 11 821 Kč, v květnu částka 12 610 Kč a v červnu částka 3 299 Kč;
-) z výplatních lístků jméno příjmení, označených arabskými číslicemi„ 2., 3., 4.“, bylo zjištěno, že průměrný výdělek jméno příjmení plynoucí z těchto blíže nespecifikovaných lístků činí částku 9 880 Kč měsíčně;
-) z nájemní smlouvy ze dne 1. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel nájemní smlouvu k bytu na adrese jeho trvalého pobytu s panem jméno jméno, výše nájemného byla sjednána v částce 7 000 Kč, celkově se žalovaný zavázal hradit 8 050 Kč měsíčně, přičemž v této částce nejsou zahrnuty zálohy na energie;
-) z příjmových dokladů z období února až dubna 2018 bylo zjištěno, že p. jméno příjmení hradila v této době jméno příjmení na nájemném měsíčně částku 4 000 Kč a na zálohách za energie měsíčně částku 2 300 Kč;
-) z finanční analýzy žalovaného ze dne 14. 7. 2018 bylo zjištěno, že při výši měsíčního příjmu žadatele v částce 9 493 Kč, výši měsíčních výdajů žadatele v částce 6 025 Kč a rezervě žadatele na neočekávané výdaje v částce 1 000 Kč lze dle této finanční analýzy poskytnout žadateli úvěr s maximální výší měsíční splátky 2 468 Kč;
-) z credit scoringu ze dne 14. 7. 2018 bylo zjištěno, že na základě finanční analýzy a credit scoringu bylo možné při maximální výši měsíční splátky v částce 2 468 Kč poskytnout žalovanému úvěr ve výši maximálně 25 000 Kč, přičemž v tomto scoringu byla mezi zohledněnými kritérii informace o tom, že žalovaný je ženatý;
-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 14. 7. 2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným, že výše úvěru činila 12 000 Kč a zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 24 % ročně. Žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru v celkové výši 22 320 Kč, zahrnující krom úroku rovněž další poplatky, splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč s tím, že poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč byl žalovaným uhrazen při podpisu smlouvy, roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru dle smlouvy činí 212,32 %;
-) z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru číslo byl zjištěn dohodnutý způsob započtení jednotlivých splátek na jistinu dluhu, úrok a jednotlivé poplatky;
-) z přehledu přijatých plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy dne 14. 7. 2018 částky 480 Kč a 1 560 Kč;
-) z notářského zápisu NZ číslo rok ze dne datum a příloh k smlouvě o prodeji části závodu bylo zjištěno, že dne 6. 9. 2018 došlo k uzavření smlouvy o prodeji části závodu mezi společností právnická osoba a společností právnická osoba, IČO, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na společnost právnická osoba;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2020, přílohy smlouvy, dodatku ke smlouvě ze dne 13. 7. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020 a oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne 29. 7. 2020, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla ze společnosti právnická osoba na žalobkyni;
-) z dopisu ze dne 24. 7. 2020, bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;
-) z výzvy ze dne 18. 12. 2020, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě částky 30 268,41 Kč do 2. 1. 2021;
Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 14. 7. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl částku 12 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný ve stejný den zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 040 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, ve které uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu a že bydlí v nájmu s družkou a dvěma dětmi. Dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli, svůj měsíční příjem ve výši 9 493 Kč, průměrné měsíční výdaje domácnosti ve výši 12 050 Kč, které se skládají z nákladů na bydlení ve výši 8 050 Kč a nákladů na stravování a výživné ve výši 4 000 Kč, z toho vyplývající své průměrné měsíční výdaje ve výši 6 025 Kč a dále uvedl příjem manželky ve výši 14 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl měsíční příjem z pracovní smlouvy ve výši okolo 12 000 Kč, přičemž jeho příjem ve třetím měsíci tříměsíční zkušební doby vykazoval značný pokles. Žalovaný bydlel v nájmu s měsíčními náklady ve výši 8 050 Kč bez záloh na energie. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o prodeji části závodu společnosti právnická osoba ze dne 6. 9. 2018 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě smlouvy o prodeji části závodu společnosti právnická osoba ze dne 6. 9. 2018 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v řízení soudu prokázala, že její právní předchůdce prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila žádost žalovaného, v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalovaného, pracovní smlouvu žalovaného, výplatní lístky žalovaného i jeho družky, nájemní smlouvu k bytu, finanční analýzu žadatele o úvěr a credit scoring. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z dokladů předložených žalobkyní však dle soudu nelze učinit závěr o tom, že v době podpisu smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně při zhodnocení předložených dokladů dle soudu zejména nezohlednil, že příjem žalovaného ve třetím měsíci tříměsíční zkušební doby vykazoval značný pokles (cca 30 % oproti předchozím měsícům), z čehož dle soudu vyplývají důvodné pochybnosti o následném trvání tohoto pracovního poměru, který byl navíc uzavřen na dobu určitou, a s tím souvisejícího příjmu. Z finanční analýzy žalovaného a credit scoringu navíc vyplývá, že právní předchůdce žalobce při poskytnutí úvěru nereflektoval rozpory mezi údaji vyplněnými žalovaným v jeho žádosti o úvěr a skutečnostmi vyplývajícími z žalovaným předložených dokumentů. Žalovaný v žádosti například uvádí příjem manželky ve výši 14 000 Kč měsíčně, nicméně z předložených výplatních lístků jeho družky vyplývá, že měla v blíže neurčeném období příjem v průměrné měsíční výši 9 880 Kč. V nákladech na bydlení, které jsou uvedeny v žádosti a se kterými právní předchůdce žalobkyně následně počítal při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, je uvedena částka v celkové měsíční výši 8 050 Kč, avšak z předložené nájemní smlouvy vyplývá, že tato částka v sobě nezahrnuje zálohy na energie spojené s užíváním bytu, a že se tedy nejedná o celkové měsíční náklady na bydlení. Rovněž měsíční výdaje na stravování čtyřčlenné rodiny v celkové výši 4 000 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně nekriticky převzal do své finanční analýzy, vzbuzují pochybnosti, zda tato uvedená částka vzhledem ke své výši odpovídá skutečnosti. Právní předchůdce žalobkyně tedy při posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr evidentně vycházel z jiné než objektivně doložené výše příjmů i výdajů žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že měsíční volné finanční zdroje žalovaného činí 2 468 Kč. Dle názoru soudu tak již v době poskytnutí úvěru zjevně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet částkou ve výši 1 560 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně tak v tomto případě poskytl žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného,
tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným jako absolutně neplatnou.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému v den podpisu smlouvy částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný ve stejný den zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně částku 2 040 Kč, soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k vrácení fakticky poskytnuté částky ve výši 9 960 Kč.
17. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem
k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
18. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků a smluvního úroku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka Olomouc, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.