Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 149/2022-42

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 14 583 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 14 583 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne podání žaloby do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 14 583 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne podání žaloby do zaplacení se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 10. 2022 domáhal částky ve výši 14 583 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žaloba na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti ze směnné smlouvy byla podána dne 12. 6. 2018 a řízení skončilo až dne 10. 5. 2022, trvalo tak téměř 4 roky, což žalobce považuje za nepřiměřeně dlouhé řízení. Věc nebyla složitá, žalobce se na délce řízení nijak nepodílel a význam pro něho byl značný s ohledem na to, že se musel žalobou domáhat po žalovaném splnění smluvní povinnosti v částce 300 000 Kč. Žalobce soudu vytýkal, že byl nečinný, čímž došlo k narušení důvěry žalobce v právo a spravedlnost. Výši odškodnění žalobce určil dle metodiky s tím, že požaduje přiznat základní částku 20 000 Kč za rok řízení s ohledem na vývoj životní úrovně a inflaci, která nastala po vydání metodiky v roce 2011. Nárok žalobce u žalované předběžně uplatnil podáním ze dne 21. 6. 2022, stanoviskem ze dne 31. 8. 2022 žalovaná přiznala žalobci částku 43 750 Kč, kterou žalobce považuje za nedostatečnou.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce svůj nárok uplatnil dne 22. 6. 2022. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala a dne 31. 8. 2022 mu odeslala stanovisko, ve kterém mu přiznala odškodnění ve výši 43 750 Kč. Žalovaná dále rekapitulovala průběh posuzovaného řízení, které trvalo 3 roky a 11 měsíců. Žalovaná dospěla k závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, shledala v něm období nečinnosti, a to od června 2019 do května 2020, od listopadu 2020 do února 2021 a od července 2021 do března 2022. Žalovaná při výpočtu odškodnění vycházela z částky 15 000 Kč za rok řízení a základní odškodnění nemodifikovala. Řízení bylo standardně složité, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, byla nařízena mediace a význam řízení byl pro žalobce běžný. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Ze shodných tvrzení účastníků, žádosti ze dne 21. 6. 2022 vč. doručenky a stanoviska ze dne 31. 8. 2022 má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 22. 6. 2022 a že žalovaná na základě stanoviska ze dne 31. 8. 2022 žalobci přiznala částku 43 750 Kč.

4. Ze spisu vedeného název soudu pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující: Dne 12. 6. 2018 žalobce celé jméno žalobce podal žalobu o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím proti žalované právnická osoba jméno příjmení. Žalovaná částka představuje smluvní pokutu ze směnné smlouvy. Usnesením ze dne 13. 8. 2018 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soudní poplatek byl zaplacen datum. Dne 18. 10. 2018 žalobce požádal o postup ve věci, a to buď o vydání platebního rozkazu, příp. kvalifikované výzvy k podání vyjádření žalovanému. Dne datum byl vydán platební rozkaz. Dne 12. 11. 2018 žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu spolu s vyjádřením. Vyjádření bylo rozesláno žalobci dne datum spolu s výzvou, aby podal repliku. Replika byla podána ze strany žalobce 22. 11. 2018. Dne 27. 11. 2018 bylo vyjádření přeposláno žalovanému. Usnesením ze dne 27. 11. 2018 soud nařídil účastníkům první setkání s mediátorem. Zároveň byli účastníci vyzváni, aby soudu sdělili ve lhůtě 20 dnů, zda se shodli na osobě mediátora. Dne 21. 12. 2018 žalovaný sdělil soudu, že se se žalobcem na osobě mediátora neshodli, žádá o ustanovení mediátora ze strany soudu. Totožné sdělení podal dne 14. 1. 2019 žalobce. Usnesením ze dne 2. 1. 2019 soud ustanovil mediátora příjmení jméno příjmení a účastníkům uložil, aby jej ve lhůtě 20 dnů kontaktovali a sjednali si jednání. Usnesení nabylo právní moci datum. Dne datum mediátor sdělil soudu, že účastníci vyřešili sporné vztahy a bude následovat zpětvzetí žaloby. Dne 7. 6. 2019 soud vyzval žalobce, aby sdělil výsledek mediačního řízení. Dne 12. 6. 2019 žalobce sdělil soudu, že smír mezi účastníky uzavřen nebyl a žádá o nařízení jednání. Dne 7. 5. 2020 soud na den 15. 7. 2020 nařídil jednání. Dne 15. 7. 2020 se konalo jednání, byla přednesena žaloba, vyjádření k žalobě, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a byl vyhlášen rozsudek, a to částečný rozsudek pro uznání, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 230 000 Kč s příslušenstvím. Dále bylo jednání odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Písemné znění rozsudku bylo rozesláno 17. 7. 2020 a zároveň soud požádal o součinnost ustanoveného mediátora. Částečný rozsudek pro uznání nabyl právní moci 5. 8. 2020. Dne 29. 7. 2020 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného, které bylo dne 29. 7. 2020 rozesláno. Dne 11. 8. 2020 právní zástupce žalobce nahlédl do spisu. Dne 20. 8. 2020 žalobce podal vyjádření. Dne 29. 9. 2020 bylo nařízeno jednání na den 30. 9. 2020 ze zdravotních důvodů na straně soudu odvoláno. Dne 27. 10. 2020 mediátor sdělil soudu, že mezi účastníky k dohodě nedošlo. Dne 3. 2. 2021 soud na den 17. 3. 2021 nařídil jednání, kde bylo pokračováno v dokazování, a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo výrokem I. uložena žalovanému povinnost zaplatit částku 70 000 Kč s příslušenstvím a výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Dne 15. 4. 2021 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu většího počtu skončených věcí a dovolené a složitosti věci. Lhůta byla prodloužena do 30. 4. 2021. Dne 29. 4. 2021 bylo účastníkům rozesláno písemné vyhotovení rozsudku. Dne 17. 5. 2021 žalovaný podal odvolání do rozsudku. Usnesením ze dne 17. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Soudní poplatek byl zaplacen 26. 5. 2021. Dne 28. 5. 2021 bylo odvolání rozesláno žalobci. Dne 14. 7. 2021 byla věc předložena název soudu k rozhodnutí. Dne 9. 7. 2021 žalobce podal vyjádření k odvolání. Dne 30. 3. 2022 odvolací soud na den 21. 4. 2022 nařídil jednání. Dne 4. 4. 2022 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne 21. 4. 2022 se konalo jednání před odvolacím soudem a dne 28. 4. 2022 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kdy výrokem I. potvrdil rozsudek soudu I. stupně a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci 26. 5. 2022. Spis byl vrácen anonymizována dvě slova obec 12. 5. 2022. Dne 16. 5. 2022 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům.

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprováděl důkazy duplicitní k provedenému spisu.

6. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle , aniž jednání nařizoval.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ust. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ust. zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně ("o.z.").

Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. ).

12. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 12. 6. 2018, kdy žalobce podal žalobu, do 26. 5. 2022, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 28. 4. 2022, tj. 3 roky a 11 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.

13. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

14. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne datum, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud proto uzavírá, že základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího 3 roky a 11 měsíců činí 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí 43 750 Kč.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. ,

k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. , kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. ), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. ). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. . Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. ).

16. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

17. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo standardně složité, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění nemodifikoval. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty v částce 300 000 Kč představující smluvní pokutu ze směnné smlouvy. Účastníkům byla za účelem mimosoudního řešení sporu nařízena mediace, která však neskončila vyřešením věci. Dne 15. 7. 2020, tj. po 2 letech řízení, byl vydán částečný rozsudek pro uznání co do částky 230 000 Kč s příslušenstvím a předmětem řízení tak zůstala pouze částka 70 000 Kč s příslušenstvím. Před soudem prvního stupně proběhla 2 jednání, odvolací soud rozhodoval ve věci 1x, pro počet instancí tak soud základní částku rovněž nemodifikoval.

18. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

19. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku nemodifikoval, když prodlevy v rozhodování byly zohledněny již tím, že soud dospěl k závěru o celkové nepřiměřené délce řízení a přiznal žalobci odškodnění finanční. Soud shledal nečinnost v období od 12. 6. 2019, kdy byl soudu sdělen výsledek mediačního řízení, do 7. 5. 2020, kdy soud na den 15. 7. 2020 nařídil jednání; od 29. 9. 2020, kdy soud odvolal jednání nařízené na den 30. 9. 2020, do 3. 2. 2021, kdy nařídil jednání na den 17. 3. 2021; od 14. 7. 2021, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do 30. 3. 2022, kdy odvolací soud na den 21. 4. 2022 nařídil jednání. Vyjma uvedeného byl postup orgánů plynulý a koncentrovaný.

20. K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci zaplacení smluvní pokuty ze směnné smlouvy mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobce tvrdil zvýšený význam, který opíral o to, že se musel žalobou domáhat po žalovaném splnění smluvní povinnosti v částce 300 000 Kč, v tomto však zvýšený význam řízení nelze spatřovat. Dále soud poukazuje na skutečnost, že v posuzovaném řízení byl po 2 letech vydán částečný rozsudek pro uznání, kterým byla žalobci pravomocně přiznána částka 230 000 Kč a zbylý rok a 11 měsíců se vedlo řízení pouze pro částku 70 000 Kč, která byla žalobci přiznána rozsudkem ze dne 17. 3. 2021 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 28. 4. 2022. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. S ohledem na charakter sporu soud shledal význam řízení pro žalobce jako běžný a pro kritérium významu základní částku nemodifikoval.

21. Základní odškodnění tak po zohlednění shora provedených kritérií nebylo soudem modifikováno, výsledná výše tak činí 43 750 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení v částce 43 750 Kč před podáním žaloby a v 6 měsíční lhůtě pro předběžné projednání nároku, což koresponduje s vydaným stanoviskem žalované a vyjádřením žalobce, soud žalobu na poskytnutí dalšího finančního odškodnění pro nedůvodnost zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, žaloba byla proti žalované zamítnuta, a žalobce je proto povinen hradit žalované náklady řízení, které jsou tvořeny ve smyslu ve spojení s , b), c) částkou 300 Kč za jeden úkon po 300 Kč (vyjádření k žalobě). Lhůta k plnění v délce 3 dnů byla stanovena podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).