Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 182/2022-22
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 450 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 7. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 512,47 Kč, úroku ve výši 6471,79 Kč, částky 473 Kč, úroku z prodlení 10 % p. a. z částky 4 300 Kč od 20. 7. 2021 do 6. 11. 2021 a úroku z prodlení 1,5 % p. a. z částky 4 300 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 7. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 512,47 Kč, úroku ve výši 6471,79 Kč, částky 473 Kč, úroku z prodlení 10 % p. a. z částky 4 300 Kč od 20. 7. 2021 do 6. 11. 2021 a úroku z prodlení 1,5 % p. a. z částky 4 300 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny 4 300 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 859,68 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 144,11 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 150 Kč, zákonného úroku z prodlení (zčásti kapitalizovaného ve výši 590,80 Kč), nákladů na vymožení pohledávky ve výši 468 Kč a nákladů účelně vynaložených na mimosoudní vymáhání ve výši 473 Kč. Důvodem uvedla, že žalovaný dne 17. 2. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru č. anonymizováno, podle které mu právnická osoba poskytla bezhotovostním převodem úvěr 4 300 Kč, proti čemuž se žalovaný zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 859,68 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši, jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěr. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy posouzena dle jeho výpisu z účtu. Žalovaný neuhradil ničeho. Pro případ prodlení žalovaného byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru. Následně byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
3. Dne 24. 1. 2020 uzavřela právnická osoba s žalovaným prostřednictvím internetu smlouvu, jíž se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 4 300 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit 17. 2. 2020 spolu s úrokem 40 % p. a. a poplatkem za poskytnutí 1 434,91 Kč (po slevě), resp. 3 756,91 Kč (před slevou). Pro případ prodlení žalovaného byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru, jakož i povinnost žalovaného hradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením (úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).
4. V rámci prověření jeho úvěruschopnosti doložil žalovaný právnická osoba printscreen příchozí platby na jeho účet ve výši 12 049 Kč od právnická osoba ze dne 15. 10. 2019, a dále printscreen, dle kterého má vedenu kartu k účtu bankovní účet (printscreen příchozí úhrady a informací o kartě).
5. Dne 24. 1. 2020 poukázala právnická osoba žalovanému na účet 4 300 Kč (potvrzení o platbě).
6. Dne 19. 7. 2021 uzavřely právnická osoba a žalobkyně smlouvu, dle které byla pohledávka právnická osoba za žalovaným postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou). To bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch).
7. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění dopisem advokáta žalobkyně z 1. 11. 2021 (předžalobní výzva) odeslaným dne 2. 11. 2021 (podací arch).
8. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. právnická osoba coby úvěrující poskytla žalovanému coby úvěrovanému dne 24. 1. 2020 na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 4 300 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit 17. 2. 2020 s úrokem 40 % p. a. a poplatkem za poskytnutí úvěru.
15. Pokud jde o právní hodnocení zjištěného skutkového stavu z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze odhlédnout od toho, že k jejímu posouzení došlo toliko na základě žalovaný doloženého printscreenu příchozí platby na jeho účet (nikoliv tedy výpisu z účtu) ve výši 12 049 Kč od právnická osoba ze dne 15. 10. 2019, což mělo zřejmě doložit, že žalovaný pobírá mzdu. V tomto směru však je třeba říci, že i kdyby se jednalo o potvrzení této skutečnosti, je s podivem, že by žalobce dokládal aktuální mzdu doložením příchozí platby předcházející uzavření smlouvy o více než tři měsíce. Printscreen, dle kterého má žalovaný vedenu kartu k účtu bankovní účet, pak o jeho úvěruschopnosti nevypovídá ničeho. Ničeho dalšího k prověření úvěruschopnosti žalovaného pak nebylo ani tvrzeno (vyjma skutečnosti, že ohledně žalovaného nebylo vedeno insolvenční řízení, což však samo o sobě o jeho úvěruschopnosti ničeho nevypovídá).
16. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně právnická osoba nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. právnická osoba coby poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však zjevně právnická osoba v posuzované věci rezignovala.
17. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020-119), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou:„ …měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv.„ úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“
18. Obezřetnost a důslednost právnická osoba při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný doložil (zřejmě) potvrzení o příchozí mzdě, které bylo tři měsíce staré.
19. Soud si je vědom toho, že výklad ZSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem.
20. Důsledkem popsaného postupu právnická osoba a nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ a z toho plynoucí omezenost nároku žalobkyně (jíž byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o. z.) vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to konkrétně § 2991 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když se žalovaný bezdůvodně obohatil získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (z neplatné úvěrové smlouvy). Jeho dosud nevydané bezdůvodné obohacení představuje částka jistiny úvěru 4 300 Kč.
21. Výrokem ad I. proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 4 300 Kč. Úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 o. z, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) pak stanovil žalovanému k úhradě od 7. 11. 2021 (zásilka s předžalobní upomínkou byla odeslána 2. 11. 2021, tj. s přihlédnutím k domněnce doby dojití dle § 573 o. z. byla doručena dne 5. 11. 2021, dne 6. 11. 2021 nastala splatnost a dne 7. 11. 2021 prodlení žalovaného).
22. Výrokem ad II. pak soud žalobu co do zbývající části zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř. tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť mu sice svědčí větší úspěch ve věci, nežli žalobkyni, což jeho právo na náhradu nákladů za žalobkyní zakládá, avšak v průběhu řízení mu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté o. s. ř., či exekucí podle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.