Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
11 C 356/2020-58
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 451 859,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 255 116,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 196 743,31 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 451 859,96 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 451 859,96 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 169 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 255 116,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 196 743,31 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 451 859,96 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 451 859,96 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 169 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 451 859,96 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 415 167 Kč za účelem konsolidace jiného úvěru. Žalovaný se zavázal v pravidelných měsíčních splátkách po 7 323 Kč vrátit vedle jistiny úvěru i úrok ve výši 15,9 % p. a. a sjednané poplatky s tím, že první splátka je splatná dne datum a poslední ve výši 3 402 Kč dne datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, poslední uhradil dne datum ve výši 8 000 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužných splátek písemně upomínán, nicméně ani poté ničeho neuhradil. Žalobkyně proto ke dni datum zesplatnila celý neuhrazený dluh ve výši 451 859,96 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 410 155,47 Kč, úroku ve výši 28 716,27 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 988,22 Kč. Žalovaný na svůj dluh po jeho zesplatnění ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudila příjmy a výdaje žalovaného a ověřovala je oproti dokumentům předloženým žalovaným a údajům uvedeným v interních databázích. Na základě zjištěných informací pak byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost při jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, zjistil soud následující skutkový stav. Účastníci spolu uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 415 167 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému v uvedené výši má soud za prokázané z výpisu z osobního účtu žalovaného a z úvěrového účtu. Úvěr poskytnutý žalovanému byl dle čl. 2 smlouvy sjednán za účelem konsolidace úvěru nebo půjček poskytnutých žalovanému již dříve žalobkyní či jiným finančním subjektem. Z čl. 1 smlouvy soud zjistil, že žalovaný je povinen vyčerpaný úvěr vrátit v měsíčních splátkách po 7 323 Kč společně s úrokem ve výši 15,90 % ročně a poplatkem za vyřízení úvěru ve výši 4 151 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem datum s poslední splátkou ve výši 3 402 Kč dne datum. Veškeré informace týkající se úvěru byly žalovanému poskytnuty rovněž ve formě předsmluvních informací. Z přehledu splátek pak soud zjistil, že žalovaný nehradil měsíční splátky řádně, poslední uhradil dne datum. Nicméně celkem uhradil 160 050,35 Kč. K úhradě dlužných splátek byl žalovaný průběžně upomínán (písemnými výzvami ze dne datum, datum a datum). Žalovaný na svůj dluh nic neuhradil, žalobkyně proto využila svého oprávnění dle čl. 8 a 8.2 smlouvy a zesplatnila celý neuhrazený dluh, jak soud zjistil z dopisu ze dne datum. Dluh byl zesplatněn ve výši 420 832 Kč s účinností ke dni datum. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum (odeslané žalovanému dne datum), a to k úhradě částky 431 794,34 Kč nejpozději do datum. Z výpisu z evidence žalobkyně ke dni datum pak soud zjistil, že žalovaný dosud nic neuhradil a dluží žalobkyni celkem částku 451 859,96 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 410 155,47 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 716,27 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 988,22 Kč, jak vyplývá rovněž z přehledu úroků.
5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně vycházela z vyplněné žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum. V žádosti žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč. Uvedl v době žádosti o úvěr, že je svobodný, žije sám v obecním bytě a dosáhl nejvýše základního vzdělání. V žádosti bylo dále uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatel, p.o. na dobu neurčitou od datum a jeho průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 14 383 Kč. Dále žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 2 500 Kč; uvedl, že nemá náklady na nájemné ani na splátky úvěrů. Zaměstnání žalovaného a jeho příjmy, byly prokazovány potvrzením zaměstnavatele a výpisy z osobního účtu žalovaného za období od ledna do července 2018, kdy se čistý měsíční příjem žalovaného skutečně pohyboval kolem 14 500 Kč. Ve vztahu k výdajům žalobkyně tvrdila, že nevycházela z údajů uvedených žalovaným, nýbrž z údajů Českého statistického úřadu a počítala s životními náklady žalovaného ve výši 6 386 Kč.
6. Ohledně výdajů má soud za to, že žalobkyně měla zohlednit skutečnou výši výdajů žalovaného představovaných přinejmenším nájemným (vzhledem k uvedenému druhu bydlení) a výší splátek jiného existujícího úvěru poskytnutého žalobkyní. Existence jiného úvěru žalovaného vyplývá z výpisu z účtu z března 2018, kdy žalovaný čerpal 200 000 Kč, a z výpisu ze systému ERSTE, z něhož soud zjistil, že žalovaný na tento úvěr měl hradit měsíční splátky ve výši 3 513 Kč. Současně měl být v neprospěch žalovaného jako žadatele o úvěr vzat způsob jeho hospodaření, který je zřejmý z výpisů z účtu - žalovaný každý měsíc vybral v hotovosti téměř celou vyplacenou mzdu a na účtu mu zbýval buď záporný zůstatek, nebo zůstatek nedostačující pro úhradu měsíčních splátek. Z výpisů pak nelze sledovat přebytečné prostředky na úspory, které by se daly na splácení nového úvěru použít. Pokud by se vycházelo skutečně jen z výdajů určených dle statistických dat ve výši 6 386 Kč, pak při úhradě měsíčních splátek předmětného úvěru ve výši 7 323 Kč by žalovanému měsíčně zůstávala rezerva 1 000 Kč, která je zcela nepostačující pro běžný život, neboť v případě vzniku nenadálých výdajů nebo neočekávaných situací (jako např. snížení příjmu v důsledku pracovní neschopnosti) by žalovaný nebyl schopen splácet úvěr. Žalobkyně měla vůči žalovanému postupovat pečlivěji z toho důvodu, že žalovaný dosáhl pouze základního vzdělání a lze tedy očekávat, že jeho finanční gramotnost nebude na takové úrovni, aby byl schopen zamýšlet různé životní situace a jejich dopad na příjmovou stránku ve chvíli, kdy žádostí o další úvěr potřeboval co vyřešit svoji situaci. Navíc pokud žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 383 Kč a výdajů ve výši 6 386 Kč, činila tak ve vztahu k úvěru ve výši 70 000 Kč, o nějž žalovaný žádal. Ve skutečnosti však byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 415 167 Kč. Pokud by žalobkyně poměry žalovaného posoudila ve vztahu k předmětnému úvěru, musela by nutně dojít k závěru, že poměry žalovaného jsou nedostačující (viz uvedené důvody). Soud spatřuje pochybení v postupu žalobkyně také v tom, že úvěr měl být poskytnut pro účely refinancování jiného již existujícího dluhu. Pokud z doložených listinných důkazů vyplývá, že žalovanému byl již dříve poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, současný úvěr o více než 200 000 Kč přesahuje účel, pro který měl být poskytnut. S ohledem na poměry nemohla žalobkyně jako obezřetný poskytovatel úvěru hodnotit žalovaného jako způsobilého k přijetí úvěru 415 167 Kč.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná.
10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že vycházela z vyplněné žádosti o úvěr a údaje uvedené žalovaným vyhodnocovala tak, aby byly zachyceny co nejvíce reálné potřeby žalovaného. Na základě zjištěných informací pak neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené hodnocení postupu žalobkyně soud má za to, že žalobkyně při pečlivém hodnocení známých okolností musela mít pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pokud žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přes to, že nedostatečně zjistila jeho poměry nebo i přes pochybnosti, že by žalovaný mohl bez ohrožení vlastní výživy úvěr splácet, jednala v rozporu se zákonem. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou, přičemž k neplatnosti přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, která v tomto případě nebyla zajištěna. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ex-tunc (tj. od počátku) není současně možné učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně ujednány jakékoli další související platby jako úrok či poplatky.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 415 167 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žalobě v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni, oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení by tak odpovídalo té části fakticky čerpaného úvěru, na který žalovaný dosud ničeho neuhradil. Soud má za prokázané, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 160 050,35 Kč. Tuto částečnou úhradu však nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na související náklady (tj. úroky). Plnění žalovaného vedlo k částečnému splacení skutečně poskytnutých peněžních prostředků. Částečným plněním žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnil svůj závazek a ten v tomto rozsahu zanikl. Zbývající část poskytnuté částky již žalovaný neuhradil (resp. netvrdil ani neprokázal opak). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 255 116,65 Kč odpovídající zbývající výši obohacení žalovaného společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 9 % ročně z dlužné částky od datum (tj. ode dne úhrady poslední splátky) do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
13. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 196 743,31 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně smluvního úroku a úroku z prodlení.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 196 743,31 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 255 116,65 Kč znamená úspěch 44 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 56 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 12 % jí vzniklých nákladů řízení.
15. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představoval pouze žalobkyní požadovaný zaplacený soudní poplatek ve výši 18 075 Kč. S ohledem na výše uvedené tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (12 %) ve výši 2 169 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.