Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 320/2022-23

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 38 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 200 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 997,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 443,46 Kč, s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 25 000 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 800 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 200 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 997,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 443,46 Kč, s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 800 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 38 200 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela dne datum s právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku v 60 týdenních splátkách po 750 Kč společně částkou 20 000 Kč představující úrok 5 000 Kč, administrativní poplatek 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč. Žalovaný zaplatil pouze částku 6 800 Kč, celý úvěr byl splatný k datum žalovaný je se zaplacením v prodlení, dlužná jistina činí 25 000 Kč, dlužné poplatky 13 200 Kč a dále žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizované úroky smluvní a z prodlení a běžící úroky smluvní (ve výši 10,82 % ročně) a úroky z prodlení. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací od žalovaného

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy ze dne datum má soud za prokázáno, že právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek právnická osoba poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a závazek žalovaného splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků celkem ve výši 20 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. Vyplacení částky bylo dohodnuto v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Smlouva byla žalovaným podepsána.

4. Z karty zákazníka sodu zjistil, že právnická osoba měla k dispozici pro posouzení úvěruschopnosti následující údaje: bydlení nájemní, v domácnosti s jiným rodinným příslušníkem,, pracovní poměr na dobu určitou do datum, čistý příjem 12 526 Kč, výdaje na bydlení 2 500 Kč s tím, že zbytek platí přítelkyně, osobní výdaje 4 000 Kč. Doloženy měly být výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žalovaný uváděl adresu místa výběru ulice a číslo, obec a další kontakt ulice a číslo, obec (odlišné od místa trvalého pobytu).

5. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil do podání žaloby 6 800 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávek má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je neplatná.

15. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

16. Ustanovení , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

18. Úprava ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

19. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v  věta druhá

20. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z údajů poskytnutých od žalovaného. Není zřejmé, zda a jak právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila skutečnost, že ještě před splatností celého úvěru (datum) zanikne pracovní poměr žalovaného na dobu určitou. Rovněž je zřejmé, že nevyvinula jakékoli úsilí, aby doplnila informace týkající se výdajů žalovaného na bydlení. příjmení byť i 5 000 Kč (pokud by další část platila přítelkyně, jejíž příjem však nikde nebyl ověřen), evidentně neodpovídá nákladům na bydlení obvyklým v té době v městě obec. S ohledem na velmi nízký příjem žalovaného je otázka úhrad nákladů na bydlení velmi významnou, přesto jí právní předchůdkyně nevěnovala jakoukoli pozornost a nevyvinula žádnou snahu o objasnění této otázky. Splátka úvěru činila měsíčně 3 000 Kč, tj. téměř 1/I příjmu žalovaného. Takový poměr je třeba rovněž hodnotit s ohledem na hladinu příjmu, která byla v případě žalovaného extrémně nízká.

21. Je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu ( ) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má však za to, že právě kritérium, splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze se zjištěním příjmu a nevěnovala řádnou pozornost struktuře a výši výdajů žalovaného. Ačkoli zde byly evidentní pochybnosti ohledně nákladů na bydlení, neučinila právní předchůdkyně žalobkyně žádné kroky k jejich odstranění. Není zřejmé, zda a jak hodnotila ukončení pracovního poměru před splatností úvěru a jak vyhodnotila velmi nízkou příjmovou stránku v poměru k výši splátky.

22. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla k dispozici relevantní informace k tomu, aby mohla posoudit, zde je zde důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. věta druhá a smlouva je proto neplatná.

23. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

24. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka 25 000 Kč, podle vyjádření žalobkyně zaplatil již částku 6 800 Kč. Proto je povinen vrátit částku 18 200 Kč. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

25. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žaloba byla žalovanému doručena datum, žalovaný je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, o.z.ve výši stanovené , žalobkyně však požadovala výslovně úrok ve výši 8,5 % ročně a soud tak nemohl překročit žalobní žádání.

26. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

27. Nad rámec soud poznamenává, že i pokud by soud dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena správně, dospěl by k závěru o neplatnosti smlouvy z jiného důvodu.

28. Sjednaná výše úroků (přičemž soud posoudil jako příslušenství i sjednané poplatky administrativní a za výběr v hotovosti) je ujednáním, které je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o.z. Celkový sjednaný úrok činí při přepočtu 70 % ročně při délce splácení jen mírně přesahující jeden rok. Taková výše se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa).

29. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. , půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy.

30. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba více než 70 % pak představuje více než 2 násobek sazby obecně akceptované u úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu.

31. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. příjmení, P. a kol.: I. Obecná část / −654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 číslo). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě formálně rozdělenou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

3. 10. 2013, sp. zn. ).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť převážně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v OLomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.