Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 61/2022-92

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 34.037,43 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25.000 Kč, a to ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne měsíce předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba na zaplacení částky 36.924,31 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 27.516,11 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25.000 Kč, a to ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne měsíce předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba na zaplacení částky 36.924,31 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 27.516,11 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 11. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 27.516,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27.516,11 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.474 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 25.939,88 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, a dále smluvní pokuty 6.521,32 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 16. 8. 2019 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 30.000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25.776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 55.776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.984 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den 16. 10. 2020. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, přičemž dosud uhradila pouze částku ve výši 5.000 Kč. Nejpozději ode dne 17. 10. 2020 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení (zde z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 27.516,11 Kč za období od 17. 10. 2020 do 11. 6. 2021). Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021 Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 žalobkyně zaslala žalované.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že nezpochybňuje uzavření úvěrové smlouvy, v současné době však není schopna dlužnou částku uhradit jednorázově a byla by schopna splácet 2.000 Kč měsíčně.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 8. 2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako dlužníkem a společností právnická osoba, IČO, jako věřitelem, pod číslo. Na základě smlouvy žalovaná obdržela neúčelový hotovostní úvěr ve výši 30.000 Kč sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou 15 % p. a. Žalovaná potvrdila, že úvěr převzala v hotovost. Žalovaná se pak zavázala věřiteli uhradit celkovou dlužnou částku 55.776 Kč, zahrnující jistinu úvěru, úrok ve výši 2.888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 14.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2.788 Kč a inkasní poplatek 5.400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.984 Kč (splatnost poslední splátky připadala podle návrhu na 16. 10. 2020. Pro případ prodlení s úhradami splátek, a to ani v 30 denní lhůtě od výzvy k uhrazení dluhu, bylo mj. dohodnuto, že se dosud neuhrazené části celkové výše spotřebitelského úvěru stávají splatnými. Smluvní strany se dále dohodly, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoliv splátku řádně a včas, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivou splátku.

4. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 20. 7. 2022. K němu byly připojeny některé doklady, na jejichž základě předchůdce žalobkyně proces posouzení úvěruschopnosti provedl.

8. Z žádosti žalované o úvěr ze dne 16. 8. 2019 pak soud zjistil, že žalovaná sdělila informace o své osobě tak, že je pěstounka, její příjmy činí 60.091 Kč měsíčně a měsíční výdaje činí 17.820 Kč (na bydlení 4.500 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 13.320 Kč). Dále uvedla, že je svobodná, a má 3+ vyživovací povinnosti. Uvedené informace byly doloženy smlouvou o nájmu bytu uzavřenou žalovanou dne 20. 12. 20018 s dohodnutou výší ceny za pronájem 7.500 Kč měsíčně (vč. záloh na služby; elektřina, vodné a stočné, fond oprav, teplo, ostatní) a poštovními poukázkami o výplatě dávek žalované Úřadem práce ČR, Krajská pobočka v Olomouci, ve výši 32.450 Kč v dubnu 2019, 27.469 Kč v červnu 2019 a 32.450 Kč a 27.641 Kč v červenci 2019. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.

9. Z výpovědi žalované k tomu soud dále zjistil, že v době uzavření smlouvy měla příjmy pouze ve formě dávek úřadu práce, které byly doloženy, a to v souvislosti s pěstounskou péčí. Její výdaje na bydlení byly měsíčně celkem asi 11.000 Kč, kdy platila ještě plyn apod. V pěstounské péči měla v té době tři děti. Příjmy, které v době uzavření smlouvy měla, pak v podstatě spotřebovala na svoji obživu a obživu dětí v pěstounské péči. Neměla žádné větší úspory, ani majetek větší hodnoty.

10. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nelze považovat za dostatečný. Předchůdce žalobkyně se podle obsahu spisu spokojil jen s neúplnými údaji, kdy zejm. nezjišťoval, ani neověřoval, jaká je celková skutečná finanční situace žalované, a to především s ohledem na jen omezené příjmy ve formě dávek pěstounské péče a výdaje spojené s péčí o celkem tři děti. Vycházel zjednodušeně pouze z žalovanou deklarovaných příjmů a jejích výdajů (zřejmě nezahrnujících celkové výdaje a náklady domácnosti čítající celkem čtyři osoby), z čehož vyčíslil použitelný měsíční příjem. Přitom nelze přehlédnout skutečnost, že údaje uvedené v žádosti o úvěr naprosto nekorespondovaly s doloženými doklady, a to jak na příjmové stránce (příjmy uvedené ve výši cca 60.000 Kč měsíčně, doložené ve výši cca 30.000 Kč měsíčně), tak na stránce výdajové (náklady na bydlení uvedené ve výši 4.500 Kč měsíčně, doložené nejméně ve výši 7.500 Kč měsíčně). I s ohledem na tyto rozpory potom měla být činnost předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pečlivější. Nebyla-li potom žalovaná vedena k odstranění uvedených rozporů či k doložení skutečných poměrů i v souvislosti s péčí o tři děti (a nic takového se z provedeného dokazování nepodává), neměl jí být podle přesvědčení soudu za daných podmínek úvěr poskytnut. Z údajů a dokladů, které měl předchůdce žalobkyně k dispozici totiž nebylo možné alespoň s určitou mírou jistoty dovodit, že žalovaná je schopna řádně spotřebitelský úvěr splácet. Nakonec i sama žalovaná u ústního jednání uvedla, byť byla přesvědčená, že bude schopna úvěr splácet, že příjmy, které v době uzavření úvěrové smlouvy měla, spotřebovala prakticky jen na svoji obživu a obživu dětí, které měla v péči.

11. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V posuzované věci byly navíc zjištěny určité rizikové faktory, jako zejm. příjmy jen ve formě příslušných dávek či rozpory mezi uvedenými a doloženými skutečnostmi.

13. Již na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojil s neúplnými a rozporuplnými informacemi od žalované, které dále nezjišťoval (nedoplňoval) a neověřoval, a žalované úvěr poskytnul zjevně jen na základě zjednodušujícího výpočtu rozdílu jejích příjmů a výdajů, které podle předložených dokladů nebyly dostačující k úhradě splátek úvěru.

14. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

15. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod.

16. V posuzované věci byla žalované poskytnuta částka úvěru 30.000 Kč, z níž podle žaloby uhradila 5.000 Kč (a žalovaná v průběhu řízení neprokázala nic jiného; uvedla sice, že zaplatila vyšší částku, nemůže to však nijak doložit). Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 25.000 Kč, která představuje právě rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených splátek a ve zbytku předmětu řízení byla žaloba zamítnuta.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

19. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

20. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

21. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

22. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). Km tomu soud z výpovědi žalované zjistil, že žije sama, v pěstounské péči mám dvě děti, na dávkách pobírám asi 35.000 Kč a jiné příjmy nemá ani žádné úspory či majetek větší hodnoty. Za bydlení dosud hradila 19.000 Kč měsíčně včetně služeb (tato skutečnost byla doložena i částí nájemní smlouvy k bytu a pokladními doklady vystavenými pronajímatelem z období od března 2022 do září 2022 o úhradách částek 19.000 Kč (nájem 13.000 Kč, inkaso 6.000 Kč). Je v evidenci úřadu práce a zatím nemá žádné zaměstnání. Kromě bydlení ještě platí potřeby dětí včetně družiny, obědů a ostatních potřeb.

23. Soud pak na základě posouzení zjištěných poměrů žalované dospěl k přesvědčení, že není ve schopnostech a možnostech žalované vrátit přiznanou částku jednorázově, a proto jí podle ustanovení umožnil dluh splácet v přiměřených měsíčních splátkách, přičemž jako odpovídající shledal částku 2.000 Kč měsíčně (kterou by nakonec žalovaná i podle vlastního vyjádření měla být schopna splácet).

24. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

25. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla především oznámením předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 adresovaným žalované a podacím archem o odeslání dne 9. 8. 2021. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn, nebo byli-li postoupení pohledávky prokázáno (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná je povinna plnit žalobkyni.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , za situace, kdy žalovaná byla v řízení úspěšnější, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.