Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 35/2022-48
Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 74 242 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 842 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 38 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 575,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 648,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 24,36% ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 967,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 880,15 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 24,57% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 842 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 38 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 575,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 648,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 24,36% ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 967,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 880,15 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 24,57% ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 74 242 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, s žalovaným uzavřela
dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru 1“), na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru 1. Žalovaný se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok z poskytnutého úvěru ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč (vše dále označeno jako„ úhrady za služby“). Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr, včetně úhrad za služby formou 60 týdenních splátek po 600 Kč, počínaje 23. 1. 2020, poslední splátka měla proběhnout dne 10. 6. 2021. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, a od 11. 6. 2020 se dostal do prodlení s neuhrazenou jistinou ve výši 20 000 Kč a úrokem sjednaným pro tento případ v čl. 1 smlouvy o úvěru, dle rozhodnutí žalobkyně ve výši nižší, a to 24,57% ročně. právnická osoba ze smlouvy o úvěru 1 vůči žalovanému byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinky k témuž datu postoupena na žalobkyni, což postupitelka oznámila žalovanému dopisem ze dne 7. 1. 2022. Za dobu trvání smlouvy o úvěru 1 žalovaný uhradil částku ve výši 9 418 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla v částce 4 000 na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o úvěru 1, v částce 3 284,72 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 2 133,28 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení, to je k 7. 1. 2022, činila výše pohledávky částku 28 391 Kč. Jednalo se o dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 715,28 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 866,72 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 26 582 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 582 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 880,15 Kč (jedná se o úrok ve výši 24,57 % ročně z 20 000 Kč od 11. 6. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 967,08 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 20 000 Kč od 11. 6. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), úroku ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a
dne 18. 8. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru 2), na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 28 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru 2. Žalovaný se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok z poskytnutého úvěru ve výši 5 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč (vše dále označeno jako„ úhrady za služby“). Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr včetně úhrad za služby formou šedesáti týdenních splátek po 840 Kč, počínaje 25. 8. 2020, poslední splátka měla proběhnout dne 12. 10. 2021. Žalovaný k 12. 10. 2021 úvěr řádně a v plné výši neuhradil, a od 13. 10. 2021 se dostal do prodlení z neuhrazenou jistinou ve výši 28 000 Kč a úrokem sjednaným pro tento případ v čl. 1 smlouvy o úvěru, přičemž žalobkyně požaduje úrok nižší, tj. ve výši 24,36% právnická osoba ze smlouvy o úvěru 2 vůči žalovanému byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinky k témuž datu postoupena na žalobkyni, což postupitelka oznámila žalovanému dopisem ze dne 7. 1. 2022. Za dobu trvání smlouvy o úvěru 2 žalovaný uhradil částku ve výši 2 740 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla v částce 1 993,32 Kč na úrok a v částce 746,68 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. Ke dni postoupení, to je k 7. 1. 2022, činila výše pohledávky bez příslušenství částku 48 060 Kč. Šlo o dlužnou jistinu ve výši 28 000 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 606,68 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 453,32 Kč. Příslušenství pohledávky dále tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 47 660 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 28 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 19 660 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 648,36 Kč (jedná se o úrok ve výši 24,36 % ročně z částky 28 000 Kč od 13. 10. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 575,17 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 000 Kč od 13. 10. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), úroků ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 000 od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na datum, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného.
4. Soud provedl důkaz listinami, konkrétně Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo (smlouva o úvěru 1), Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo (smlouva o úvěru 2), Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně Seznamu pohledávek anonymizována dvě slova datum anonymizováno 49/64 a str. 62/64, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku z 4. 2. 2022, předžalobní upomínkou z 14. 4. 2022 včetně podacího lístku z 19. 4. 2022, a zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně se dne 16. 1. 2020 zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dále dohodnuto refinancování staršího úvěru. Žalovaný se zavázal splácet tento úvěr, úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč, a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, to vše ve formě 60 týdenních hotovostních splátkách po 600 Kč (do 10. 6. 2021). Podle čl. 1 smlouvy o úvěru 1 činí úroková sazba v případě smlouvy uzavřené na 60 týdnu 40 % ročně z výše jistiny. Žalobkyně se dále dne 18. 8. 2020 zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 28 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dále dohodnuto refinancování staršího úvěru. Žalovaný se zavázal splácet tento úvěr, úrok ve výši 5 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 600 Kč, a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč ve formě 60 týdenních hotovostních splátkách po 840 Kč (do 12. 10. 2021). Podle článku 1.4 smlouvy o úvěru 2 činí úroková sazba v případě smlouvy uzavřené na 60 týdnů 32,15 % ročně. Podle čl. 9 věta druhá smlouvy o úvěru 2 se smluvní strany dohodly, že pohledávka věřitele na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru číslo čerpaného v minulosti se po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení započítává v celkové výši 5 672 Kč oproti pohledávce žalovaného na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla na žalobkyni postoupena pohledávka společnosti právnická osoba ze smlouvy o úvěru 1 ve výši 28 391 Kč a ze smlouvy o úvěru 2 ve výši 48 060 Kč. Dne 4. 2. 2022 oznámil postupitel žalovanému postoupení pohledávky v celkové výši 76 451 Kč na žalobkyni. Dne 19. 4. 2022 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky.
5. Co se týká posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, soud provedl k důkazu Kartu zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 1. 2020 a Kartu zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr z 18. 8. 2020, a zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech vycházela toliko z údajů, jež jí poskytnul samotný žalovaný. Tento dne 16. 1. 2020 uvedl, že od datum pracuje jako anonymizována dvě slova u právnická osoba (anonymizováno příjmení příjmení jméno) s čistým příjmem 27 833 Kč, žije v nájmu, vyživovací povinnost nemá. Výdaje na bydlení činí 8 000 Kč, osobní výdaje 10 000 Kč, splácí předchozí úvěr u právnická osoba jméno ve výši 12 430 Kč měsíční splátkou 2 331 Kč. Ačkoliv jsou na Kartě zákazníka z 16. 1. 2020 zaškrnuty u Dokumentů k ověření finanční situace žadatele kolonky výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva, s komentářem, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovacích dokumentů na straně příjmů i výdajů, přičemž není nutné kopírovat celou smlouvu, když stačí strany s identifikací osob a podpisy; ani jeden z dokumentů žalobkyně soudu k důkazu nedoložila. Ze smlouvy o úvěru 1 nebylo zjištěno, že by si žalovaný úvěr vzal z důvodu refinancování předchozích závazků. Dne 18. 8. 2020 pak žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako anonymizována dvě slova v právnická osoba (právnická osoba příjmení příjmení jméno) s čistým příjmem 28 351 Kč, žije v nájmu s partnerkou, vyživovací povinnost nemá. Výdaje na bydlení činí částku 4 000 Kč, osobní výdaje 10 000 Kč, splácí předchozí úvěr u právnická osoba jméno ve výši 29 479 Kč měsíční splátkou ve výši 2 700 Kč. Ačkoliv jsou na Kartě zákazníka z 18. 8. 2020 zaškrnuty u Dokumentů k ověření finanční situace žadatele kolonky výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva, s komentářem, že je nutno pořídit kopie alespoň jednoho typu z ověřovacích dokumentů na straně příjmů i výdajů, přičemž není nutné kopírovat celou smlouvu, když stačí strany s identifikací osob a podpisy; ani jeden z dokumentů žalobkyně soudu nedoložila. Ze smlouvy o úvěru 2 bylo zjištěno, že žalovaný si úvěr ve výši 28 000 Kč bere z důvodu refinancování, respektive zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru číslo ve výši 5 672 Kč (pozn. jedná se jiný úvěr než projednávané úvěry). Ačkoliv žalovaný uvedl jak svůj příjem, tak své předpokládané výdaje; právní předchůdkyně nedisponovala ověřenými informacemi ani o příjmech, ani o výdajích žalovaného. Žalobkyně k důkazu nepředložila jedinou listinu, s níž by bylo patrné, že její právní předchůdkyně příjem a výdaje žalovaného ověřila. Nadto, žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně ověřovala platební morálku žalovaného ve veřejně dostupných databázích a registrech, nebo v insolvenčním rejstříku. Přitom z provedených důkazů je zřejmé, že si žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně půjčoval opakovaně, přičemž poslední úvěr z 18. 8. 2020 si žalovaný již bral mj. za účelem refinancování svého předchozího závazku číslo. Tím spíš měla právní předchůdkyně jako profesionál ověřit, zda žalovaný nemá mimo jím uvedené i další závazky, a zvážit, zda se dalším závazkem již nedostane do dluhové spirály, resp. zda vůbec ho bude schopen splácet.
6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jež byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).
7. Rozsudkem z 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, Soudní dvůr EU při výkladu směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Soudní dvůr EU konstatoval, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce platní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem (na to ostatně reagovala novela zákona o spotřebitelském úvěru č. 96/2022 Sb., která s účinky od 28. 5. 2022 změnila ust. § 87 tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu).
8. Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.
9. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.
10. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto společnosti právnická osoba jako původní věřitelky. Předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů, žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu § 419 OZ. Účastníci spolu uzavřeli dle ust. § 2395 a násl. OZ smlouvu o úvěru; jednalo se o smlouvu spotřebitelskou upravenou zákonem č. 257/2016 Sb. Soud se primárně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, a to, s ohledem mj. na výše citovaný rozsudek Soudního dvora EU, z moci úřední. Věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se takový úvěr sjednává, neplatná. Přestože až do 28. 5. 2022 byla v zákoně o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), taková úprava neodpovídala evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i v případech smluv uzavřených před účinností novely zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlíží vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
11. V daném případě poskytovatel úvěru vyšel toliko z informací poskytnutých samotným žalovaným, a žalobkyně v řízení neprokázala, že by tyto informace ověřil například ze mzdových pásek, výpisů z účtu, nájemní smlouvy apod. Poskytovatel úvěru sám informace nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného aktivně nezjišťoval. Žalobkyně tvrdila, že poskytovatel úvěru nashromážděné a ověřené údaje zaslal svého obchodního informačního systému k vyhodnocení skóre žadatele, hodnotící jeho schopnost splácet, nic takového ale z předložených podkladů nevyplývá. Ačkoliv žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel úvěru ověřil údaje o žalovaném z insolvenčního rejstříku, i pokud by toto své tvrzení prokázala, pouhá lustrace z ISIR k ověření úvěruschopnosti žadatele nestačí. Lze tedy shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně ani v jednom z případů nepostupovala jako profesionál a řádně se nezabývala poměry žalovaného, aby jej ochránila před nezodpovědným zadlužením, a nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Přesto s žalovaným smlouvy uzavřela a úvěry mu poskytla. V důsledku uvedeného jsou obě smlouvy o úvěru ex lege neplatné. Žalovaný získal na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení představuje ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení speciální úpravu na vypořádání plnění z neplatné smlouvy, dle něhož má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tedy, nárok na zákonné úroky z prodlení věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny (viz rozh. NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021-262). Žalovaný obdržel v prvním případě částku ve výši 20 000 Kč, dle žalobních tvrzení na úvěr uhradil 9 418 Kč, rozdíl činí 10 582 Kč; v druhém případě obdržel částku 28 000 Kč, na ni uhradil 2 740 Kč a rozdíl tak činí 25 260 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 35 842 Kč. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že tu jsou skutečnosti, pro které není v možnostech žalovaného dlužnou částku vrátit bez zbytečného odkladu, nese v plném rozsahu žalovaný. Žalovaný zůstal v řízení nečinný; netvrdil, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené, proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř.).
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 94 394,06 Kč (úrok z prodlení a úrok byly kapitalizovány ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 35 842 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí), neúspěšná byla co do částky 58 552,06 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí); celkový úspěch žalobkyně tak představuje 38 % a neúspěch 62 %. Žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).