Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

115 C 73/2022-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa, obec - obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 18 250 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 3 250 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 250 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 3 250 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 250 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 18. 2. 2022, doplněnou o podání ze dne 24. 8. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 250 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 28. 3. 2020 prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč jednorázovou splátkou do 19. 5. 2020. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný uvedl, že má příjem ve výši 24 166 Kč, je zaměstnaný na dobu neurčitou, je svobodný, bezdětný, žije v podnájmu a jeho měsíční výdaje činí 13 000 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobce se proto domáhá zaplacení jistiny, dlužného poplatku, smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním pohledávky.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení souhlasili).

4. Dne 28. 3. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím webové stránky žalobce www.coolcredit.cz. Žalovanému byla převodem na jeho účet č. bankovní účet poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč (jak také plyne z potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 3. 2020). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 3 250 jednorázovou splátkou do 19. 5. 2020. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou dluhu byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně.

5. Dopisy ze dne 26. 5. 2020, 2. 6. 2020, 9. 6. 2020, 18. 6. 2020 a 3. 7. 2020 žalobce upomínal žalovaného o úhradu dluhu.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 4. 2021 žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla odeslána 6. 4. 2021.

7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. V posuzované věci žalovaný sice předložil žalobci přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze sdělení žalobce a z jím předložených důkazů nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly dostatečně ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný žádným způsobem nespecifikoval své tvrzené výdaje 13 000 Kč, zda tedy částka 13 000 Kč představovala výdaje na bydlení, domácnost, výdaje na osobní potřeby apod. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si zdroj a skutečnou výši těchto výdajů (např. předložením nájemní smlouvy apod.). Pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o ohledně jeho měsíčních výdajů, aniž se zajímal o pravdivost těchto tvrzení, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.

16. I kdyby soud pominul nedostatečné ověřování výdajové stránky žalovaného ze strany žalobce, nelze než uzavřít, že žalobce rovněž nedostatečně přistoupil i k hodnocení, zda žalovaný je schopen uhradit dluh jednorázovou splátkou. Příjmy žalovaného byly stanoveny částkou 24 167 Kč, výdaje (ač neověřené) byly určeny částkou 13 000 Kč. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že žalovanému měsíčně zůstala disponibilní částka 11 647 Kč, která měla postačovat k úhradě dluhu ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce a z tvrzení žalobce však plyne, že spolu s poskytnutou zápůjčkou ve výši 10 000 Kč byl splatný rovněž poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Žalovaný tak byl povinen jednorázovou splátkou uhradit částku 13 250 Kč, tedy částku, která převyšovala jeho volné měsíční finanční prostředky.

17. Žalobce postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. ).

18. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. ).

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ).

20. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč. V části nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o nich vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. Ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 250 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na .

21. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

22. Lhůta k plnění byla stanovena podle části věty před středníkem

23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 10 000 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 10 750 Kč (poplatek za poskytnutí zápůjčky 3 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokuta 5 000 Kč), ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníku je téměř totožný, soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.