Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 138/2022-104

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 229 569,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 195 382,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 25. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 34 187,44 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 287,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 872 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 229 569,95 Kč od 21. 7. 2019 do 24. 11. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 34 187,44 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 7,1 % ročně z částky 228 669,95 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 9 676 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 195 382,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 25. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 34 187,44 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 287,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 872 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 229 569,95 Kč od 21. 7. 2019 do 24. 11. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 34 187,44 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 7,1 % ročně z částky 228 669,95 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 9 676 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku ve výši 229 569,95 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne datum uzavřela předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 270 000 Kč. Dluh se žalovaný zavázel splácet v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem 7,10 % ročně. Protože však žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, zesplatnila předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 20. 7. 2019. Následně byla na základě smlouvy ze dne datum pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje dluh – jistinu ve výši 228 669,95 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 900 Kč, úroky z úvěru ve výši 6 872 Kč kapitalizovaných ke dni 20. 7. 2019 a úroky z prodlení ve výši 287,98 Kč kapitalizovaných ke dni 20. 7. 2019. Dále se žalobkyně domáhala úroku z prodlení 10 % ročně z částky 229 569,95 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení a úroků 7,10 % ročně z částky 228 669,95 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to zejména jeho lustrací v interních a externích databázích dlužníků. Při výpočtu úvěruschopnosti bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud následně nařídil jednání, na kterém byly provedeny důkazy, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalovaný dne datum požádal o úvěr, když v žádosti uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 18 700 Kč měsíčně, k tomu měl doložit potvrzení o výši příjmu, celkový čistý příjem domácnosti uvedl ve výši 45 000 Kč měsíčně a dále uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, je svobodný, má 0 vyživovaných osob a počet zdrojů příjmu je 1. Neměl jiné závazky. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ anonymizováno půjčka“ ze dne datum bylo zjištěno, že banka právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 270 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami i s úrokem 7,1 % ročně (RPSN 7,46%) v pravidelných 108 anuitních měsíčních splátkách ve výši 3 390,39 Kč. V článku III bod 4 jsou uvedeny poplatky. Dle článku III. bodu 10,11 byla v případě prodlení žalovaného předchůdkyně žalobkyně oprávněna učinit dluh splatným a ukončit smluvní vztah. Nedílnou součástí smlouvy byly základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, všeobecné produktové podmínky. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení některých pojmů. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, jaké poplatky si předchůdkyně žalobkyně účtovala za poskytování souvisejících služeb.

5. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal dne 4. 4. 2017 ve výši 270 000 Kč. Celkově žalovaný zaplatil částku 74 617,49 Kč (v roce 2017 částku 27 123,12 Kč, v roce 2018 částku 40 685,47 Kč a v roce 2019 částku 6 808,90 Kč).

6. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 4. 4. 2017 soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 18 700 Kč.

7. Z vyjádření procesu splácení ze dne 20. 6. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti kontrolovala údaje ve veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, databáze MVČR aj. Při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů a výši měsíčních splátek. Z přiložené tabulky soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházel z údajů, že příjem žalovaného činí 18 700 Kč, má pracovní poměr na dobu neurčitou, je svobodný, žije ve vlastním domě, příjem domácnosti činí 45 000 Kč, když podíl žalovaného na nákladech na bydlení činí 41. 56%. Dosavadní externí splátky činí 2 022 Kč a výsledná měsíční splátka při poskytnutí činí 3 390,39 Kč. Z přílohy ke zkoumání úvěrového zatížení soud zjistil, že měsíční splátky na úvěry žalovaného činily necelé 2 000 Kč.

1. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, z oznámení o postoupení pohledávky, z dohody o úplatě ze dne datum a z potvrzení o úplatě ze dne 20. 8. 2020 soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni. Tím tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu a násl. , , „dále jen o.z.“ na současnou žalobkyni.

2. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali Smlouvu o úvěru, když na základě této skutečnosti byla žalovanému vyplacena dne 4. 4. 2017 částka 270 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

3. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

1. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložil potvrzení o výši příjmů, výpis úvěrů a žádost žalovaného. Z tohoto vzal soud za prokázané, že žalovaný doložil, že má příjem ve výši 18 700 Kč a dále, že pravidelně splácí částku 2 000 Kč měsíčně. Současně žalovaný uvedl, že příjem domácnosti činí 45 000 Kč, ačkoliv současně bylo uvedeno, že žalovaný má jen jeden příjem a bydlí ve vlastním domě. Předchůdkyně žalobkyně se nezabývala otázkou, zda tvrzený příjem 45 000 Kč je skutečný a co představuje (zda příjem jiné neidentifikované osoby v domácnosti, nebo jiný příjem žalovaného). Současně se předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala výdajovou stránkou žalovaného, kolik činí jeho platby za bydlení, cestu do práce, běžný život (jídlo, drogerie, léky atd.), případně jiní pravidelné povinné platby, kromě uvedených 2 000 Kč představujících splátky úvěru. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

1. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 270 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 74 617,49 Kč, jak bylo prokázáno výpisy z úvěrového účtu a platební historií, zbývající částku neuhradil. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku ve výši 195 382,51 Kč.

1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 195 382,51 Kč podle o. z. ve spojení s , a to od 25. 11. 2020, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, kde žalobkyně stanovila lhůtu k zaplacení do 24. 11. 2020.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. ve spojení s  . Žalobkyně byla ve sporu úspěšná ve výši 64% (jistina + úroky ke dni vyhlášení) a neúspěšná ve výši 36% (výrok II.), a proto soud žalobkyni přiznal náhradu 28% celku. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 183 Kč a dále z nákladů právního zastoupení, tj. odměnou advokáta za zastupování účastníka dle ust. vyhlášky č. 177/96 Sb., v platném znění ve výši 27 660 Kč za tři úkony právní služby po 9 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu – žaloba, výzva k plnění), když soud nepřiznal náhradu za podání ze dne 30. 6. 2020, neboť údaje zde obsažené měly být součástí žaloby a náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč dle této vyhlášky. Celkem tedy včetně 21 % DPH, tj. částky 5 997,60 Kč (z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 28 560 Kč) činí celkové náklady částku 34 557,60 Kč, tj. 28% představuje částku 9 676 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.