Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
31 C 241/2022-25
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 14 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 19. 12. 2022, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 8. 6. 2019 do 18. 12. 2022, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 19. 12. 2022, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 8. 6. 2019 do 18. 12. 2022, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela žalobkyní dne 13. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč (součet kapitalizovaných úroků 2 504 Kč, odměny za zpracování, administraci, doručení a flexibilní splácení 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 4 127 Kč) prostřednictvím 60 týdenních splátek po 439 Kč, což žalovaná nesplnila, dosud nic uhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 16. 1. 2023, ke kterému se nedostavila ani jedna z účastnic (žalobkyně se omluvila), a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v jejich nepřítomnosti.
4. Podle smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 4. 2018 číslo žalobkyně poskytla v hotovosti žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek po 439 Kč spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč. V zákaznické kartě ze dne 13. 4. 2018 žalovaná uvedla, že bydlí jako spolubydlící, má základní vzdělání a je svobodná. Pravidelný měsíční čistý příjem žalované ze zaměstnání měl činit 15 114 Kč a další čisté příjmy domácnosti měly činit
11 000 Kč, nicméně není zřejmé, kdo je jejich příjemcem a z čeho by měly plynout. Výdaje žalované byly bez další specifikace odhadnuty na 6 000 Kč měsíčně a externí splátky 300 Kč, přitom žalovaná měla mít bankovní účet a příjmy dokládat pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dopisem ze dne 30. 9. 2019 (odeslaným dne 1. 10. 2019) zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Dle tabulky umoření žalovaná dosud nic neuhradila. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.
5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne 13. 4. 2018 poskytla žalované částku 14 000 Kč, ze které žalovaná dosud nic nesplatila.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, protože nedostatečným způsobem zkoumala a ověřovala příjmy i výdaje žalované. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované o tom, že příjmy její domácnosti sestávají z příjmu žalované 15 114 Kč a dalšího – nijak blíže specifikovaného – příjmu 11 000 Kč, tuto skutečnost měla ověřit z výplatních pásek, které stejně jako výpis z účtu žalované jako důkaz nepředložila. Není jasné, odkud měl pocházet další příjem domácnosti žalované a jak jeho existenci a výši žalobkyně ověřovala. Vedle toho žalobkyně nijak nezkoumala pravidelné výdaje žalované, spokojila se pouze s odhadem výdajů ve výši 6 000 Kč, aniž by tyto výdaje zkoumala či ověřila. Minimálně výdaje na bydlení přitom mohla předchůdkyně žalobkyně ověřit z nájemní smlouvy, evidenčním listem, výpisem plateb za energie apod. Úvěruschopnost žalované tak nebyla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalované byla v hotovosti vyplacena částka 14 000 Kč, ze které žalovaná nic nesplatila, takže jí vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu) ve výši 14 000 Kč, které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 18. 12. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 19. 12. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně veškerého příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) ve věci převažující úspěch (75 % - výrok I.) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, která představuje po odečtení úspěchu žalované (25 % - výrok II.) 50 % z celkové výše nákladů žalobkyně 2 252 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.