Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 333/2022-74

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 12 888 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 599 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 29. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 7 289 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 206,86 Kč od 22. 8. 2022 do 27. 9. 2022, úroku z prodlení z částky 12 888 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 9. 2022 do 28. 11. 2022, a dále úroku z prodlení z částky 7 289 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 763,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 599 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 29. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 7 289 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 206,86 Kč od 22. 8. 2022 do 27. 9. 2022, úroku z prodlení z částky 12 888 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 9. 2022 do 28. 11. 2022, a dále úroku z prodlení z částky 7 289 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 763,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 12 888 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 20. 9. 2021 smlouvu o poskytnutí o úvěru. Podpis žalovaného ve smlouvě byl nahrazen SMS kódem. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností do 25. 4. 2022. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím internetových stránek webová adresa), peněžitá částka byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem na účet žalovaného č. bankovní účet, a to po prověření platební schopnosti žalovaného. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil, když žalobkyni zaslal v období od 18. 10. 2021 do 31. 8. 2022 platby v celkové částce 9 401 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 10 818 Kč i nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, dále poplatek za bezpečnou splátku ve výši 594 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 382 Kč. Žalovanému byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 23. 1. 2023 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaný ve vyjádření zaslaném soudu dne 6. 1. 2023 uvedl, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy však tato smlouva je neplatná, neboť byla porušena povinnost žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a dále z důvodu zjevné nepřiměřenosti stanovených odměn. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z nepodložených prohlášení spotřebitele, která sama o sobě nemohou býti kvalifikována jako dostatečná. Žalovaný má tedy za to, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je smlouva neplatná, a to v důsledku porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Žalobkyně za poskytnutí úvěru požadovala odměnu ve formě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Žalobkyně dále v žalobě požaduje poplatek za expres výplatu (199 Kč), poplatky za prodloužení splatnosti (4 x 735 Kč), poplatky za bezpečnou splátku (594 Kč). Dle žalovaného jsou požadované odměny zcela zjevně nepřiměřené. Poplatek za poskytnutí úvěru představuje odměnu žalobkyně, žalobkyně však rovněž požaduje zaplacení tzv. poplatků za prodloužení splatnosti. Věřitel nejprve poskytne úvěr na období v délce okolo jednoho měsíce a před splatností celého úvěru kontaktuje klienty s nabídkou prodloužení splatnosti celého úvěru za poplatek. Ve skutečnosti se však jedná o odměnu věřitele za poskytnutí finančních prostředků, tedy je nutné na ně aplikovat kritéria pro posouzení přiměřenosti smluvního úroku (rovněž i na poplatek za expres výplatu a poplatky za bezpečnou splátku). Žalovaný poukázal na skutečnost, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR odměna požadovaná žalobkyní přesahuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami. Žalovaný uhradil v rámci smlouvy celkem 9 399 Kč, k vrácení poskytnuté částky tedy zbývá 5 601 Kč (15 000 – 9 399). Žalobkyně má tak dle žalovaného nárok pouze na zaplacení skutečně poskytnuté jistiny ze smlouvy, tedy částky 5 601 Kč. V dalším vyjádření zaslaném soudu dne 28. 2. 2023 žalovaný uvedl, že má nadále za to, že s ohledem nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je smlouva v celém rozsahu neplatná. Nic na tom nemění ani žalobkyní sestavený statistický model, když žalobkyně měla analyzovat skutečnou finanční situaci žalovaného. Žalobkyně zjištění, resp. následné porovnání stran financí žalovaného neprovedla způsobem, který by byl způsobilý obstát.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, RPSN 48,3 %, celková částka splatná spotřebitelem činila 15 495 Kč, přičemž tato částka nezahrnovala úhradu za doplňkové služby. Tento dokument nebyl žalovaným podepsán, když je na něm pouze uvedeno jméno a příjmení žalovaného, IP adresa zařízení a podpisový kód zaslaný pomocí SMS: číslo. Žalobkyně dále doložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebník platný od 8. 4. 2018, rovněž s absentujícím podpisem žalovaného. Z opisu výpisu proplacení smlouvy – platba na vrub vašeho účtu vyplývá, že dne 20. 9. 2021 byla na účet č.ú. bankovní účet zaslána částka 15 000 Kč, a to pod variabilní symbol. Z opisu výpisu proplacení smlouvy – platba ve prospěch vašeho účtu (bankovní účet) vyplývá, že dne 10. 11. 2021 byla z účtu č.ú. bankovní účet přijata platba v částce 1 Kč, a to pod variabilní symbol (majitel – celé jméno žalovaného). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad – číslo smlouvy číslo vyplývá, že dne 20. 9. 2021 byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž ze strany žalovaného došlo k celkové úhradě ve výši 9 401 Kč (dne 18. 10. 2021 platba v částce 1 Kč, dne 10. 11. 2021 platba v částce 1 Kč, dne 21. 12. 2021 platba v částce 2 257 Kč, dne 20. 1. 2022 platba 2 257 Kč, 25. 3. 2022 platba 2 235 Kč a dne 31. 8. 2022 platba 2 650 Kč). V předžalobní výzvě ze dne 22. 7. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 25. 7. 2022. Z interní databáze žalobkyně-úvěrových zpráv a potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, tedy rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailem. Dále žalobkyně k žalovanému evidovala, že má čistý příjem 25 000 Kč, příjem partnera 40 000 Kč, minimální výdaje na bydlení činí 6 151 Kč, Životní minimum členů domácnosti činí 6 750 Kč. Dále žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného. Z evidence odchozích plateb předloženého žalovaným vyplývá, že dne 21. 12. 2021 byla zaúčtována ve prospěch č.ú. bankovní účet (variabilní symbol) platba v částce 2 257 Kč, dne 20. 1. 2022 platba v částce 2 257 Kč, dne 31. 8. 2022 platba v částce 2 650 Kč a dne 25. 3. 2022 platba v částce 2 235 Kč.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 20. 9. 2021 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal celkem 15 000 Kč a uhradil celkem 9 401 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužných částek. Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného a listinami shora uvedenými.

6. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 9 401 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

14. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace od žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, když si navíc ani příjem žalovaného nijak neověřila. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když nezkoumala skutečné výdaje žalovaného. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119).

15. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

16. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 15 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 9 401 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 5 599 Kč (tj. 15 000 Kč – 9 401 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 25. 11. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (29. 11. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

17. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a má dle právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. V daném případě náklady spočívají v nákladech na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení představují odměnu stanovenou dle a . , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 888 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za převzetí a přípravu obhajoby dle a. t., a dále z částky 1 620 Kč za písemné podání ze dne 6. 1. 2023 dle a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 840 Kč ve výši 806,40 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalovaného při součtu výše uvedených částek činí 4 646,40 Kč (2 x 1 620 + 2 x 300 + 806,40). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 5 599 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 5 829,09 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 7 289 Kč včetně úroků z prodlení specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina včetně úroků z prodlení na jeho straně celkem 8 123,77 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 13 952,86 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 41,78 %, úspěch žalovaného 58,22 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalovaný má právo na úhradu 16,44 % svých nákladů, z částky 4 646,40 Kč tedy ve výši 763,87 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.