Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 163/2022-151

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 100 849,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci 16 212 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 16 212 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce dále domáhal zaplacení částky 84 637,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 27 730,73 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 34 716 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci 16 212 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 16 212 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce dále domáhal zaplacení částky 84 637,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 27 730,73 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 34 716 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení dle žaloby podané dne 9. 6. 2022 byl nárok žalobce na peněžité plnění ve výši 100 849,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 43 942,73 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 34 716 Kč od 4. 6. 2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím elektronického způsobu sjednání – v tzv. klientské zóně žalobce – byla mezi účastníky dne 20. 8. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (pozn. soudu – dále v odůvodnění rozsudku případně jen Smlouva o úvěru), podle níž žalobce splnil převzatý závazek poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, když jej vyplatil způsobem sjednaným v článku IV. odst. 4.3. Smlouvy o úvěru. Celková částka sjednaná účastníky ke splacení úvěru žalovaným činila 55 584 Kč, z toho 30 000 Kč jistina úvěru a 25 584 Kč úroky z úvěru za sjednanou dobu trvání úvěru v délce 72 měsíců, žalovaný ji měl uhradit v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč, a to vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Roční úroková sazba z úvěru byla sjednána 23% ročně (spolu s tím úrok z úvěru zároveň vyčíslen za 72 měsíců na konkrétně výše uvedených 25 584 Kč), tzv. RPSN na 38,73% ročně. Spolu se Smlouvou o úvěru strany sjednaly také doplňkové služby – samostatnou smlouvou o zřízení Doplňkové služby Podpora, která byla zároveň součástí Smlouvy o úvěru; za tyto tzv. doplňkové služby měl žalovaný hradit spolu se splátkou úvěru a úroků (ve výši 772 Kč měsíčně) také 526 Kč měsíčně, přičemž tyhle služby zahrnovaly jednak možnost odkladu 3 splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace nebo nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalobce měl nárok na zaplacení plateb za tzv. doplňkové služby (za dobu trvání úvěrového vztahu mělo jít o celkem 37 872 Kč) i v případě, že by se úvěr stal dříve splatným, než uplyne doba, na kterou byl sjednán. Žalovaný měl celkem hradit na splátkách úvěru, úroků a cen za doplňkové služby 1 298 Kč měsíčně, avšak uhradil jen 6 splátek, naposledy 15. 3. 2022. Žalobce v souladu se Smlouvou o úvěru žalovanému zaslal upomínku ze dne 20. 3. 2022, se kterou byla spojena povinnost žalovaného k náhradě částky upomínání 300 Kč, dále druhou upomínku 5. 4. 2022 – s povinností k náhradě nákladů 500 Kč (článek V. odst. 5.4. Smlouvy o úvěru). Při absenci reakce žalovaného na tyto výzvy pak žalobce dle článku V. odst. 5.5. Smlouvy o úvěru zesplatnil úvěr k 21. 4. 2022 a vyčíslil nároky vůči žalovanému na 100 919,17 Kč, z čehož v řízení uplatnil 100 849,75 Kč (jistina úvěru 28 761,82 Kč, úroky z úvěru 22 192,02 Kč, neuhrazená část plateb za doplňkové služby v celkové výši 34 716 Kč, náklady dvou upomínek – celkem 800 Kč a smluvní pokuta 14 380,91 Kč; přičemž žalobce zohlednil oproti těmto nárokům úhradu částky 1 Kč žalovaným před poskytnutím úvěru). K nároku na smluvní pokutu 14 380,91 Kč žalobce tvrdil, že , o spotřebitelském úvěru připouští ( ) hranici smluvní pokuty ve výši 50% z dosud nesplacené výše jistiny, reguluje, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru (a to maximálně zároveň do 200 000 Kč) tudíž v případě žalobce tato může z nesplacené jistiny 28 761,82 Kč zjevně požadovat 50% - 14 380,91 Kč. Konečně žalobce popsal, že žalovaný vůči úhradě svých závazků ze Smlouvy zaplatil 7 788 Kč jako 6 splátek, poslední z nich uhradil 15. 3. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení byl procesně zcela nečinný.

3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků ( , (dále jen )), neboť žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil a nežádal o odročení jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkové okolnosti.

5. Z právního titulu, který dle žalobce byl rozhodným pro vznik jeho nároku vůči žalovanému, tj. z y Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 20. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce jako poskytovatel úvěru měl žalovanému coby spotřebiteli poskytnout úvěr ve výši celkem 30 000 Kč, který měl být čerpán dílčím způsobem tak, že částka 8 352 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet do 5 dnů od účinnosti Smlouvy, částka 15 648 Kč měla být vyplacena dle žádosti žalovaného ve prospěch žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy číslo ze dne 17. 8. 2021, a konečně částka 6 000 Kč měla být započtena na náklady žalobce specifikované v bodu 4.8. Smlouvy (tj. na 400 Kč za lustrum v registrech, 100 Kč za náklady na expresní vyplacení úvěru, 3 700 Kč na ostatní administrativní náklady žalobce, 1 200 Kč na odměnu zprostředkovateli za jeho činnost a 600 Kč na náklady na ověření úvěrového případu). Podle bodu 4.10 Smlouvy žalovaný prohlásil, že má pro účely úhrady spotřebitelského úvěru zřízen shora uvedený účet č. bankovní účet, přičemž zároveň výslovně souhlasil s inkasem měsíčních splátek úvěru, konkrétně na částku 1 298 Kč (pozn. soudu zjevně splátka úvěru a úroků – 772 Kč, dále splátka 526 Kč za tzv. doplňkové služby) z tohoto účtu. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr, úrok v celkové výši 25 584 Kč (s výslovným uvedením celkové částky dlužné ze spotřebitelského úvěru – 55 584 Kč), a to dle článku 4.9., výše uvedenými splátkami 772 Kč měsíčně k 15. dni kalendářního měsíce (článek 5.1. Smlouvy).

6. Pokud částka 15 648 Kč z prostředků uvedených jako úvěr ze Smlouvy měla být dle shora uvedených ujednání použita na úhradu předchozího dluhu žalovaného vůči žalobci, pak existence tohoto dluhu byla prokázána smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo kterou strany měly sjednat pouhé 3 dny před předmětnou Smlouvou. Okolnost, že žalovanému z této předchozí smlouvy byla vyplacena částka 12 000 Kč jako úvěr na výše uvedený účet č. bankovní účet, byla prokázána výpisem z internetového bankovnictví žalobce. K poukázání platby 12 000 Kč došlo 17. 8. 2021.

7. Účet žalovaného č. bankovní účet byl jako jeho bankovní spojení uveden též v dokumentu ohledně předsmluvních informací (č. l. 27 spisu).

8. Žalobce prokázal výpisem z internetového bankovnictví ohledně svého účtu č. bankovní účet, že provedla dne 20. 8. 2021 vůči žalovanému na jeho účet č. bankovní účet výplatu částky 8 352 Kč, zatímco vůči účtu bankovní účet poukázala částku 15 648 Kč, zároveň ohledně této částky informovala žalovaného potvrzením z 20. 8. 2021, že ji v souladu se Smlouvou použil k úplné úhradě závazků z předchozí smlouvy číslo ze dne 17. 8. 2021.

9. Okolnost, že částka 8 352 Kč skutečně byla do dispozice žalovaného připsána, byla prokázána zprávou vyžádanou soudem od právnická osoba, díky níž má soud za prokázané, že žalovaný byl v srpnu 2021 majitelem předmětného účtu č. bankovní účet, byl zároveň jeho jediným disponentem, přičemž 23. 8. 2021 byla na tento účet uvedená částky připsána z účtu žalobce č. bankovní účet pod VS korespondujícím číslu Smlouvy – číslo.

10. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy o úvěru uvedl žalobce tvrzení až na základě výzvy soudu (usnesení ze dne 14. 12. 2022, č. j. -49). V obecné rovině vyložil, že takovou schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelně splátky spotřebitelského úvěru posoudil dle podepsaného dokumentu Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Měla dále za to, že fakt, že žalovaný zaplatil 6 splátek a k zesplatnění úvěru došlo až po 8 měsících od jeho uzavření, svědčí jednoznačně o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně a náležitým způsobem, plně v souladu s příslušnými právními předpisy. Uváděla, že měla k dispozici mj. doklady o výši příjmu žalovaného a výpisy z jeho bankovního účtu. Schopnost žalovaného úvěr splácet posuzovala i dle toho, že žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem, centrální evidencí exekucí, databází neplatných dokladů; řídil se i absencí záznamu v lustraci příjmení.

11. Z žalobcem předložených důkazů ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobce měl k dispozici potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 6. 2021 o výši invalidního důchodu žalovaného pro invaliditu třetího stupně – 16 791 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že disponovala výpisy z účtu žalovaného u právnická osoba, č. bankovní účet (pozn. soudu – z účtu, ve vztahu ke kterému mělo na základě souhlasu žalovaného s inkasem probíhat splácení úvěru ze Smlouvy o úvěru) za období měsíců květen, červen a červenec 2021, tj. tří kalendářních měsíců před uzavřením Smlouvy o úvěru. Z těchto výpisů soud zjistil, že ve všech těchto měsících byl pravidelným, tím pádem spolehlivým příjmem žalovaného toliko uvedený invalidní důchod 16 791 Kč, spolu s částkou 550 Kč poskytovanou Úřadem práce v obec. Žalovaný měl k účtu zjevně sjednánu možnost tzv. kontokorentu – čerpání úvěru do výše 20 000 Kč, kterou zjevně ve všech těchto měsících téměř plně využil (resp. v květnu 2020 v částce 19 751,72 Kč). Počáteční i konečné zůstatky uvedeného účtu v každém ze 3 měsíců byly záporné, a to nejméně ve výši 19 751,72 Kč, nejvíce i 20 260,73 Kč (tj. i nad rámec povoleného kontokorentu 20 000 Kč). V každém z uvedených měsíců také banka žalovaného nemohla provést řadu plateb, včetně nastavených trvalých příkazů, a to vždy z důvodu, že na účtu nebyl dostatečný disponibilní zůstatek. V květnu šlo o 4 neprovedené trvalé příkazy v celkové částce 4 862 Kč, v červnu o 3 neprovedené příkazy v celkové výši 4 548 Kč a v červenci o 1 neprovedený příkaz v celkové výši 2 100 Kč; mimochodem z těchto příkazů každoměsíčně nebyl proveden pravidelný trvalý příkaz na částku 2 100 Kč, která měla směřovat na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol. Výjimečnými případy pohybů na účtu žalovaného byly z června příchozí platba 100 000 Kč od anonymizována tři slova (označená jako výplata půjčky, obdržená z účtu číslo bankovní účet), z července pak příchozí zápůjčky, případně úvěry – 4 000 Kč od právnická osoba (označené jako webová adresa“), 8 300 Kč od právnická osoba (s popisem o poskytnutí zápůjčky), a konečně 5 400 Kč připsané prostřednictvím anonymizována dvě slova (když z výpisu z účtu v červnu 2021 je zřejmé, že šlo o další půjčku, resp. spotřebitelský úvěr číslo). Přitom bezprostředně po datech všech uvedených plateb ve prospěch žalovaného z úvěru či zápůjček, zpravidla tentýž den, byly provedeny výběry z bankomatu či odchozí úhrady z účtu ve výši korespondující téměř celé poskytnuté zápůjčce či úvěru. Týkalo se to i nejvyššího úvěru 100 000 Kč, když tato částka byla na účet žalovaného připsána 16. 6. 2021, stejný den byl proveden výběr hotovosti 42 000 Kč bez bližšího označení, dále 17. 6. 2021 výběr hotovosti z bankomatu na přesně uvedené adrese ve výši 50 000 Kč, dále 18. 6. 2021 další výběr na téže adrese ve výši 3 000 Kč.

12. Do dokumentu Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (coby přílohy č. 1 Smlouvy) žalobce zaznamenal průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce – 16 791 Kč, náklady na bydlení v pravidelné částce 3 000 Kč (zjevně měsíčně), pravidelné finanční závazky 5 000 Kč (taktéž zjevně měsíčně, když blíže bylo specifikováno, že jde o závazek z úvěru vůči anonymizována dvě slova, č. účtu bankovní účet), finanční zůstatek žalovaného byl vyhodnocen na částku 7 493 Kč.

13. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy, poté učinil dále popsané skutkové a právní závěry.

Podle , (dále jen „o. z.“) je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání.

Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nař. vlády č. , kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po skutkové a právní stránce soudu učinil následující závěry. Žalobce v řízení prokázal svoji aktivní legitimaci pro podání žaloby, neboť prokázal jednání s žalovaným o uzavření smlouvy, akceptaci ze strany žalovaného této Smlouvy, jakož i faktické poskytnutí částky 8 352 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet a výplatu částky 15 648 Kč ve prospěch úhrady jiného dluhu žalovaného vůči žalobci z titulu předchozí smlouvy číslo. Právní jednání, na základě kterého se žalobce domáhal proti žalovanému peněžitého plnění, tj. jí tvrzenou smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo však soud považuje za neplatnou dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na neprokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, resp. přímo s ohledem na situaci poskytnutí úvěru za existence jednoznačných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr sjednaným způsobem splácet. Ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky žalovaného. Soud poukazuje na podrobná zjištění ve vztahu k účtu žalovaného č. bankovní účet, který byl jako jediný účet žalovaného uváděn v dokumentech týkajících se Smlouvy, stejně tak byl výslovně sjednaným inkasním účtem pro placení pravidelných splátek úvěru, úroků a plateb za tzv. doplňkové služby v celkové výši 1 298 Kč měsíčně. Žalobci ze 3 výpisů z tohoto účtu za kalendářní měsíce květen až červenec 2021, tj. bezprostředně předcházející srpnu 2021, kdy byla sjednána Smlouva, muselo být jednoznačně zřejmé, že žalovaný není schopen z tohoto účtu hradit trvalé příkazy, a to včetně zcela pravidelných – např. platba 2 100 Kč na účet č. bankovní účet. Žalovanému se na tomto účtu nedostávalo prostředků na úhradu trvalých příkazů měsíčně v rozmezí od 2 100 Kč do 4 862 Kč, tedy v částkách, které přesahovaly mezi účastníky sjednanou povinnost žalovaného ohledně výše měsíčních splátek, která žalovanému z titulu Smlouvy měla vzniknout – 1 298 Kč. Také bylo žalobci z těchto výpisů zcela zřejmé, že žalovaný má další závazky než ty, které byly zaneseny do dokumentu Posouzení úvěruschopnosti, tj. také závazek vůči právnická osoba, jež účet č. bankovní účet žalovanému vedla a od níž žalovaný pravidelně každý měsíc čerpal kontokorent, když jeho sjednanou částku 20 000 Kč v jednom z uvedených měsíců dokonce překročil. Dále šlo o závazek z titulu poskytnutí zápůjčky či úvěru 5 400 Kč prostřednictvím právnická osoba Z citovaných výpisů z účtu žalovaného na první pohled plyne, že v průběhu tří měsíců před poskytnutím úvěru měl stabilní příjem jen v podobě invalidního důchodu (ve III. stupni, z čehož lze také jednoznačně dovodit, že žalovaný nevykonával ze zdravotních důvodů výdělečnou činnost) ve výši 16 791 Kč a platby od úřadu práce 550 Kč, přičemž mu také každý měsíc nezbývalo dostatek prostředků na úhradu již předchozích závazků v podobě pravidelných trvalých příkazů z účtu. Krom toho se v uvedené době zcela nebývale opakovaně zadlužil, aniž by žalobce zkoumal, z jakých prostředků žalovaný stávající i nově nabyté závazky bude hradit. Vzhledem k uvedenému soud považuje za zcela neadekvátní, jsoucí přímo v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1, 2 ZSÚ, jestliže žalobce vyhodnotil, že žalovaný je schopen splácet převzatou povinnost z titulu Smlouvy. Dále soud zdůrazňuje, že okolnost, kdy žalovaný ze 72 sjednaných splátek po 1 298 Kč měsíčně uhradil pouze 6 takových splátek, posuzuje na rozdíl od žalobce jako zjevný doklad toho, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobce vyhodnocena zcela nepřiléhavě.

15. Soud dodává, že jestliže žalobce předložil k důkazu také výpis z katastru nemovitostí – list vlastnictví pro k. ú. obec k datu 16. 8. 2021, prokazující výlučné vlastnictví žalovaného k nemovitostem (mj. st. p. číslo jehož součástí je stavby adresa zemědělská usedlost, dále řada pozemků v druhu zahrad, lesních pozemků či ostatních ploch), pak to nemůže změnit závěr soudu o tom, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, tedy za situace, kdy byly zcela jednoznačné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ostatně žalobce tímto nemovitým majetkem v rámci argumentace o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani blíže neargumentoval. Dále je nutné vyzdvihnout, že dle § 86 odst. 2 ZSÚ se k hodnotě majetku při posouzení úvěruschopnosti přihlíží pouze tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitel, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V posuzovaném případě však měl žalovaný dle Smlouvy úvěr splácet právě pravidelnými splátkami, a to ze shora uvedeného účtu. Dále z uvedeného LV rovněž plyne, že v době krátce před sjednáním Smlouvy (20. 8. 2021), konkrétně k datu vyhotovení LV 16. 8. 2021 na něm byl již zaznačen údaj, že právní vztahy ohledně nemovitostí jsou dotčené změnou, uvedeno bylo i označení vkladového řízení V číslo 2021 číslo. Z toho pak nad rámec výše uvedeného mohl navíc žalobce mít zjevné pochybnosti, zda žalovanému bude i do budoucna příslušet majetek, ze kterého by případně bylo možné pohledávku žalobce uspokojit např. v exekučním řízení. Vyloučeno ovšem není ani to, že v rámci vkladového řízení mohla být jeho předmětem změna práv k nemovitostem žalovaného na základě právního jednání, ze kterého žalovanému neplynulo protiplnění (např. darovací smlouva).

16. Soud tedy uzavřel, že žalobce nesplnil podmínku platnosti spotřebitelského úvěru dle § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ, neboť poskytl úvěr žalovanému za existence zcela zjevných skutečností budících pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr sjednaným způsobem splácet. Právní úprava posuzování úvěruschopnosti je založena na odpovědnosti poskytovatele úvěru, aby bedlivě a obezřetně, též s náležitou erudicí ve svém oboru, na posouzení úvěruschopnosti přistoupil.

17. Nárok žalobce byl proto posouzen dle shora citovaného § 2991 o. z. jako odpovídající povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, které v podobě částky 8 352 Kč a částky 15 648 Kč obdržel od žalobce jednak výplatou na svůj účet č. bankovní účet, jednak tím, že z částky 15 648 Kč byl uhrazen jeho předchozí závazek vůči žalobci. Z této částky v souhrnné výši 24 000 Kč byla žalobci uhrazená (dle jeho vlastního tvrzení) ze strany žalovaného částka 7 788 Kč, tudíž žalobci lze z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení přisoudit v jistině jen částku ve výši 16 212 Kč.

18. Žalobce nemůže dle zásad důkazního břemene prokazovat negativní skutečnost, že zbytek převzatého peněžitého plnění, tj. 16 212 Kč, žalovaný dosud nevydal. Sám žalovaný o opaku netvrdil a neprokázal v řízení ničeho. Soud tak shledal žalobu důvodnou ohledně částky 16 212 Kč na jistině. Jistina bezdůvodného obohacení nemůže být úročena sjednaným úrokem z úvěru, dále nemůže být posuzována ve své splatnosti podle ustanovení smlouvy o úvěru, bylo-li toto právní jednání shledáno neplatným. Ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalobce netvrdil sjednanou splatnost, z logiky věci taková splatnost ani sjednávána nebývá, proto ve smyslu § 1958 o. z. je rozhodující výzva věřitele, tj. korespondence již ze dne 21. 4. 2022 (směřující ke snaze žalobce úvěr tzv. zesplatnit) s výzvou k úhradě celého dluhu z titulu Smlouvy. Tato korespondence byla doporučeným dopisem odeslána žalovanému na jeho adresu obec a číslo dne 21. 4. 2022, tudíž při neprokázání jiného data doručení vzniká domněnka dojití takové zásilky k datu 26. 4. 2022. Měl-li žalovaný dle výzvy plnit do 3. 6. 2022, pak se žalovaný dle o. z. ocitl v prodlení s částkou bezdůvodného obohacení 16 212 Kč dne 4. 6. 2022, přičemž ve vztahu k ní tedy od 4. 6. 2022 žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně, jak koresponduje právní úpravě o. z. a nař. vlády K vyhodnocení splatnosti povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení žalobci dle předchozího textu odůvodnění soud doplňuje, že jej shledává adekvátním též při zohlednění právní úpravy v zákoně č. o spotřebitelském úvěru, podle něhož ( ) má spotřebitel při neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze zákona povinnost poskytnutou jistinu takového úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Z logiky věci by měl skutečnosti o svých možnostech uvádět žalovaný jako spotřebitel, ten však byl i v tomto ohledu nečinný. Jestliže však bezdůvodné obohacení ve výši 24 000 Kč přijal již v srpnu 2021, přičemž v březnu 2022 mu zbývalo k úhradě 16 212 Kč, pak bez aktivity žalovaného soud nedospěl k závěru, že by bylo nepřiměřené jeho možnostem vrátit zbytek bezdůvodného obohacení (jistinu spotřebitelského úvěru) do 3. 6. 2022.

19. Ve zbytku žaloby – 84 637,75 Kč (zahrnující zbytek jistiny tvrzené žalobcem, kapitalizovaný úrok z úvěru 22 192,02 Kč, tvrzené neuhrazené platby za doplňkové služby v celkové výši 34 716 Kč, smluvní pokutu 14 380,91 Kč), úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 730,73 Kč (rozdíl mezi žalobcem požadovanou výší úročené jistiny 43 942,73 Kč a soudem vyhodnocenou jako opodstatněnou jistinu pohledávky 16 212 Kč), jakož i smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky neuhrazených tzv. doplňkových služeb – byla tato jako neopodstatněná zamítnuta (výrok II.).

20. Ve smyslu ust. soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Přihlédnuto bylo k prioritnímu pravidlu o procesním úspěchu účastníků, když v jeho světle ( ) soud vyhodnotil, že úspěch ve věci ve větší míře příslušel žalovanému, který se žalobě na jistinu bránil v rozsahu 84 637,75 Kč, uloženo mu bylo v tomto směru zaplatit jen 16 212 Kč. Žalovaný by tak měl vůči žalobci právo na náhradu části svých nákladů, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto nebylo žádnému z účastníků přisouzeno právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí ( , část věty před středníkem ). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.