Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 204/2022-46
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 50 723,75 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 33 923,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 547,53 Kč od 18. 3. 2022 do 11. 11. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 747,53 Kč od 12. 11.2022 do zaplacení, úrokem ve výši 86 % ročně z částky 24 547,53 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 33 923,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 547,53 Kč od 18. 3. 2022 do 11. 11. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 747,53 Kč od 12. 11.2022 do zaplacení, úrokem ve výši 86 % ročně z částky 24 547,53 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 50 723,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 9. 2020 byla mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřena smlouva o úvěru číslo, (dále též,, smlouva o úvěru“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 22 454 Kč zaplatit ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4 372 Kč, přičemž poslední splátka byla ve výši 4 362 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů od žalovaného a dokumentů předložených žalovaným, které zaznamenala do zákaznické karty. Čistý příjem žalovaného ve výši částka ověřovala pracovní smlouvou a výměrou podpory o přiznání dávky, kdy žalovaným byly sděleny další čisté příjmy domácnosti ve výši částka. Předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z toho, že žalovaný neměl žádný záznam v registech BRKI a NRKI, SOLUS, nebylo vůči němu vedeno insolvenční řízení a nebyl veden ani v centrální evidenci exekucí a dále pokud jde o výdaje žalovaného výdaje sdělené žalovaným konfrontovala s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 13 200 Kč. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost, když nehradil předepsané splátky, proto předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 10 711,75 Kč (sazba 0,1% denně z hodnoty splátek v prodlení), právo na úhradu sankčních poplatků ve výši 1 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn oznámením ze dne 1.2.2022 Přes předžalobní výzvu žalobkyně zaslanou dne 20.5.2022 žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Žalobkyně u jednání dne 21.2.2023 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 21.2.2023 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1 ,3 o.s.ř. , soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není možné s ohledem na to, že žalobkyně ne- splnila řádně svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlíží i bez návrhu.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 7.9.2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 22 454 Kč zaplatit ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4 372 Kč, přičemž poslední splátka byla ve výši 4 362 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně.
Ze zákaznické karty ze dne 7.9.2020 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek jako operátor ve výrobě s čistým příjmem částka, další příjmy domácnosti činí částka (ověřeno pracovní smlouvou a výměrou podpory o přiznání dávky). Žalovaný dále uvedl, že má měsíční výdaje ve výši částka, výdaje nebyly ověřeny žádnými dokumenty.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky ve výši 50 723,75 Kč včetně příslušenství pohledávky na žalobkyni.
Z tabulky žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 13 200 Kč.
Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 podané na poště dne 24.5.2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků ve výši 54 931,13 Kč.
5. Pokud žalobkyně navrhovala výslech svědkyně jméno příjmení, soud tento návrh pro nadbytečnost zamítl, neboť její výslech by nevedl k prokázání žádných nových skutečností než těch, které jsou uvedeny v zákaznické kartě.
6. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 7. 9. 2020 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 22 454 Kč zaplatit ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4 372 Kč, přičemž poslední splátka byla ve výši 4 362 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splatit, žalovaný uvedl a do zákaznické karty ze dne 7.9.2020 bylo zaznamenáno, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek jako operátor ve výrobě s čistým příjmem částka, další příjmy domácnosti činí částka (ověřeno pracovní smlouvou a výměrou podpory o přiznání dávky). Žalovaný dále uvedl, že má měsíční výdaje ve výši částka, výdaje nebyly ověřeny žádnými dokumenty. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 13 200 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn oznámením ze dne 1.2.2022 Přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 20.5.2022 žalovaný dluh nezaplatil.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho dalších příjmů domácnosti ve výši částka a měsíčních výdajů ve výši částka, dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru, je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
18. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, řádně ověřit. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 16 800 Kč (30 000 Kč žalovaného ve výši 13 200 Kč = 16 800 Kč).
20. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
21. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 12. 11. 2022, když žaloba byla žalovanému doručena fikcí dne 10. 11. 2022. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 12. 11. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 16 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 800 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu s ohledem na právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
23. Žalovaný by měl s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalovanému přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.
24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce..