Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 91/2022-35
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 34 350 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části kapitalizovaného úroku ve výši 5 687 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 350 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 561,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 568 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části kapitalizovaného úroku ve výši 5 687 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 350 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 561,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 568 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou na soud dne 22. 12. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 350 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 5. 3. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru (ve znění smlouvy o úvěru ze dne 22. 4. 2020), na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 537 Kč spolu s příslušenstvím do 22. 5. 2020. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 537 Kč a nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (společně označeno jako kapitalizovaný úrok), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení v celkové výši 9 350 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 právní předchůdce žalobce s účinností ke dni 14. 6. 2021 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.
2. Podáním došlým soudu dne 14. 7. 2022 vzal žalobce žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 5 687 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 350 Kč částečně zpět. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.
3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.
4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
5. Dne 5. 3. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalobce téhož dne poskytl převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet uvedený ve smlouvě částku ve výši 6 100 Kč (jak také plyne z výpisu z účtu žalobce ze dne 5. 3. 2020). Smlouvou ze dne 22. 4. 2020 poté došlo k navýšení úvěru na 25 000 Kč, když právní předchůdce žalobce opět poskytl žalovanému převodem na účet žalovaného č. bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 18 900 Kč (dne 6. 3 2020 částku 8 000 Kč, dne 10. 3. 2020 částku 2 500 Kč a 2 000 Kč, dne 11. 3. 2020 částku 2 000 Kč, dne 13. 3. 2020 částku 3 200 Kč a dne 18. 3. 2020 částku 1 200 Kč). Žalovaný se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu úrokem ve výši 5 537 Kč do 22. 5. 2020; na dluh neuhradil ničeho. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.
6. Na dohody o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 14. 6. 2020 postoupena na žalobce. Žalovaný byla o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 25. 6. 2021 a 7. 7. 2021.
7. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 žalobce žalovaného opětovně na výši dluhu upozornil a vyzval jej k úhradě dluhu v celkové výši 40 462 Kč s příslušenstvím do 9. 12. 2021
8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
17. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně
a s odbornou péčí zabýval posouzením schopnosti žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr nedisponuje.
18. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu
s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté
k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -79/18).
20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem . Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021 ).
21. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, soud proto rozhodl výrokem II. o povinnosti žalovaného uhradit žalobci požadovanou jistinu ve výši 25 000 Kč.
22. V části nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč soud žalobu zamítl, neboť ujednání o nákladech spojených s uplatněním pohledávky vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 561,64 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu .
23. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok II.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok III.).
24. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 561,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 687 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokuty 9 350 Kč, tj. částky v celkové výši 42 854,64 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou ve výši 25 000 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku II. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem I. a III., tedy částkou ve výši 17 854,64 Kč (v částce 5 687 Kč a 9 350 Kč bylo řízení zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žalobcem, nikoli však pro chování žalovaného po podání žaloby, a v částce 256 Kč a 2561,64 Kč byla žaloba zamítnuta). Žalobce byl proto úspěšný v 58 % předmětu řízení, v 42 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči jeho neúspěchu má žalobce právo na náhradu 16 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 374 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 a.t. 500 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 3 552 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 568 Kč, která odpovídá 16 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.