Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 197/2022-23
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 689,66 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 8 424,78 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 26,1 % ročně z částky 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 0 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 8 424,78 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 26,1 % ročně z částky 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 0 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 689,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 894,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 880,25 Kč, úroku ve výši 26,1 % ročně z částky 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že dne 16. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela po prověření úvěruschopnosti žalované se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 19 554 Kč (jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 103 Kč, částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč a pojistné ve výši 1 560 Kč, bylo-li sjednáno) v 52. týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena dne 14. 12. 2020. Žalovaná řádně a včas své smluvní závazky neplnila, na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce zaplatila částku 1 480 Kč, nezaplatila na jistinu částku 9 689,66 Kč a dlužný poplatek ve výši 8 384,34 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka 26 156,33 Kč, přičemž žalobkyně nárokuje po žalované dlužnou jistinu ve výši 9 689,66 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 880,25 Kč (úrok ve výši 26,1 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 689,66 Kč od 15. 12. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022, tj. do postoupení pohledávky), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 894,87 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 689,66 Kč od 25. 2. 2020, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po zaplacení poslední splátky žalovanou do 28. 1. 2022), úrok ve výši 26,1 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po postoupení pohledávky (29. 1. 2022) do zaplacení dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení; dlužné poplatky a další navýšení v celkové výši 11 691,55 Kč žalobkyně po žalované nepožaduje. Žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaná na výzvu ničeho nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci provedl dokazování a z jednotlivých důkazů zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaná jako zákazník uzavřeli dne 16. 12. 2019 smlouvu, kterou nazvali smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 16. 12. 2019 žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná potvrdila ve smlouvě, že tuto částku v hotovosti převzala a současně se zavázala půjčenou částku 10 000 Kč se souhrnným poplatkem ve výši 7 994 Kč a spolu s pojistným ve výši 1 560 Kč vrátit v 52. týdenních splátkách po 377 Kč a poslední splátku ve výši 327 Kč splatných vždy ke konci splátkového období, které pro hotovostní variantu začíná běžet dnem uzavření smlouvy a v případě bezhotovostní varianty 5. kalendářním dnem po uzavření smlouvy. Žalovaná si zvolila formu poskytnutí a splácení spotřebitelského úvěru v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce a týdenní splátkové období. Nedílnou součástí smlouvy učinili její účastníci smluvní podmínky. Uvedené poplatky ve výši 7 994 Kč sestávaly ze sjednaného úroku ve výši 3 103 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka ve výši 4 891 Kč. Žalovaná potvrdila, že právnická osoba před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty (z uvedené smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2019 číslo). Nedílnou součástí smlouvy učinili její účastníci smluvní podmínky. Dle článku 6 smluvních podmínek se zákazník a právnická osoba dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má právnická osoba právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle smlouvy činí výpůjční úroková sazba 56 % a je pevná pro celou dobu trvání smlouvy. V zákaznické kartě (formulářová listin listina právnická osoba) žalovaná uvedla, že žádá o spotřebitelský úvěr s měsíční splatnosti, totožnost žalované byla ověřena povolením k pobytu, uvedla druh bydlení nájemník, vzdělání středoškolské, rodinný stav svobodná, zdroje příjmů mateřská/rodičovská dovolená, pravidelný měsíční příjem je uvedeno 18 627 Kč, další čisté příjmy domácnosti 28 000 Kč, celkem příjmy domácnosti 46 627 Kč, běžné měsíční výdaje 9 000 Kč, nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti, nemá účet na své jméno, tvrzení žalované bylo ověřeno rozhodnutím ze dne 7. 8. 2019 a složenkami za listopad, prosinec 2019. Podpisem zákaznické karty žalovaná potvrdila, že reálně disponuje příjmem, který uvedla, nezamlčela žádný podstatný údaj ani skutečnosti, které by jí znemožnily řádné splácení úvěru (ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 12. 2019, z čestného prohlášení nájemce, z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory a to rodičovského příspěvku ve výši 18 627 Kč ze dne 7. 8. 2019, z poštovních poukázek potvrzujících přijetí částky 18 627 Kč žalovanou). Ke dni 31. 1. 2022 činila dlužná jistina 9 689,66 Kč (z tabulky umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupil právnická osoba pohledávku za žalovanou na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem právnická osoba ze dne 30. 1. 2022 podaném na poště dne 24. 2. 2022 (z uvedeného dopisu ze dne 30. 1. 2022 a podacího lístku ze dne 24. 2. 2022). Právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem částky 24 102,57 Kč do 21. 6. 2022, zásilka byla podána poště k doručení dne 7. 6. 2022 (z uvedeného dopisu – předžalobní výzvy k zaplacení ze dne 6. 6. 2022a podacího lístku). Z veřejné části obchodního rejstříku Městského soudu v Praze je zjištěno, že firma právnická osoba měla v období od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 zapsán předmět činnosti poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
4. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti soud dospěl k následujícímu rozhodnému závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně dne 16. 12. 2019 poskytla žalované v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3 103 Kč, poplatkem za zpracování žádosti ve výši 4 891 Kč a s pojistným ve výši 1 560 Kč žalovanou zvoleným hotovostním týdenním režimem splátek v celkové výši 19 554 Kč, to vše v 52. týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátku ve výši 327 Kč byla povinna zaplatit 14. 12. 2020 a dále se žalovaná smlouvou zavázala zaplatit úrok ve výši 56 % ročně. Žalovaná zaplatila celkem částku 1 000 Kč, tato byla započtena částkou 282,18 Kč na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru, které nejsou financovány úvěrem, částkou 90 Kč na pojistné a částkou 627,82 Kč na splátku úvěru (z toho 317,48 Kč na jistinu, 310,34 Kč úmor). Žalovaná neplatila řádně a včas, čímž porušila závazky vyplývající ze smlouvy, přičemž na pohledávku ze smlouvy nezaplatil celkem částku 9 689,66 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a toto postoupení bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno žalované. Dle tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení žádným důkazem vyvráceno, dluží žalovaná žalobkyni ze smlouvy o úvěru číslo na jistině částku 9 689,66 Kč. Právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzýval k zaplacení dlužné částky.
5. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vycházel zejména z následujících právních předpisů:
6. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. § 1746 odst. 2 o.z. , strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
8. § 1970 o.z. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. § 547 o.z. , právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. § 576 o.z. , týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala.li by strana neplatnost včas.
11. § 580 odst. 1 o.z. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakž i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. § 588 věta první o.z. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. § 2991 odst. 1 , 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právním hodnocení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a ust. § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel při jejím uzavírání vystupoval jako podnikatel v předmětu činnosti poskytování nebankovních úvěrů a žalovaná jako spotřebitel. Ve vztahu k ujednání o poplatku se jednalo o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z. V souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoby podnikající v předmětu poskytování úvěrů, s odbornou péčí posoudit schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet, přičemž postup získávání údajů pouze od samotného spotřebitele, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z žádného důkazu není prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně prověřovala poměry žalované ve veřejných databázích, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť z provedených důkazů je prokázáno, že se spokojila toliko s informacemi získanými toliko od žalované, jak se podává z žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2019. Žalobkyně nepředložila a neoznačila žádný důkaz, prokazující, že údaje v uvedené žádosti skutečně ověřovala a že tyto odpovídaly skutečnosti, přestože se k prvnímu jednání ve věci žalobkyně dostavila a byla o této důkazní povinnosti poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Důkazní povinnost jí přitom ukládá rovněž ust. § 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. Jak vyložil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 posuzování úvěruschopnosti je přitom obecný požadavek a není ani třeba mít stanoveno v zákoně, že je třeba úvěruschopnost zkoumat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované skutečně posuzovala dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. , (žádost z 16. 12. 2019 sama o sobě tímto důkazem není), není ani prokázáno, že smlouva o úvěru ze dne 16. 12. 2019 byla uzavřena platně a že tak byla uzavřena v souladu se zákonem, že mu neodporuje, jak jsou tyto požadavky na právní jednání zakotveny v ust. § 580 odst. 1 o.z. Soud proto shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou dle 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. a k této absolutní neplatnosti přihlédl dle § 588 o.z. Pokud jde o ujednání o smluvním poplatku, je zjevné, že by k jejímu uzavření bez smlouvy o úvěru nedošlo, jedná se o akcesorický závazek, který sdílí osud hlavního závazku. Plnění z neplatné smlouvy nelze v soudním řízení důvodně přiznat. Při formulování uvedených závěrů soud vycházel zejména z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2017, č. j. 15 Co 285/2017 -52, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 7. 2017, č. j. 14 C 141/2017 -24. Soud tak dále zvažoval, zda jsou dány důvody pro přiznání plnění z titulu bezdůvodného obohacení vzhledem k tomu, že žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč bez právního důvodu (po přijetí závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru), jak má na mysli ust. § 2991 a násl. o. z., vrátila z této částky 1 000 Kč, tedy částku 9 000 Kč žalovaná nevrátila. Co do částky 9 000 Kč je žaloba důvodná dle § 2991 odst. 2 o.z. , neboť žalovaná je dle § 2991 odst. 1 o.z. povinna vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni, která na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 vstoupila do práv a povinností právnická osoba Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku, třídenní lhůta ke splnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy další žalobou uplatněné nároky nad částku přiznanou v odst. I. tohoto rozsudku, tedy co do částky 689,66 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 880,25 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 894,87 Kč a co do úroku ve výši 26,1 % ročně z částky 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, není proto žaloba co do základu a výše důvodná, a proto soud žalobu v této části v odst. II výroku tohoto rozsudku zamítl. Ve vztahu k zamítavému výroku co do úroku z prodlení soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , z něhož se podává, že nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením zbývající jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, a tudíž splatnost jistiny spotřebitelského úvěru vzhledem k uvedenému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, ještě splatnost částky 9 000 Kč nenastala (nastane až uplynutím třídenní lhůty k plnění počítané od právní moci rozsudku), proto nemohly být ani úroky z prodlení žalobkyni přiznány.
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 9 000 Kč, neúspěšná byla ohledně částky 689,66 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 974,20 Kč) a co do úroku ve výši 26,1 % ročně z částky 9 689,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 542,80 Kč), tedy neúspěšná celkem ohledně částky 8 981,78 Kč, když ke dni rozhodnutí soudu předmět řízení včetně dospělých úroků z prodlení činil 17 981,78 Kč. Tedy žalobkyně byla úspěšná z 50 %, neúspěšná z 50 %, a tedy poměr úspěchu a neúspěchu se rovná nule.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, u podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 o.s.ř. ).