Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 423/2022-67

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 74 381,55 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 74 381,55 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 74 381,55 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 8. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení

částky 74 381,55 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 11. 2016 spolu právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země, a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalovanému revolvingový úvěr. V průběhu řízení žalobkyně doplnila konkrétní data a částky čerpání úvěru, kdy čerpání úvěru probíhalo v období od 9. 11. 2016 do 26. 5. 2021 a žalovaný načerpal celkem 101 835 Kč

(dne 9. 11. 2016 částku 2 500 Kč na účet č. bankovní účet, dne 6. 4. 2017 částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 21. 4. 2017 částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 27. 4. 2017 částku 2 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 29. 3. 2018 částku

2 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 19. 06. 2018 částku 10 000 Kč na účet

č. bankovní účet, dne 25. 7. 2018 částku 3 000 Kč na účet č. bankovní účet,

dne 22. 8. 2018 částku 1 425 Kč na účet č. bankovní účet, dne 27. 8. 2018 částku

10 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 7. 12. 2018 částku 2 100 Kč na účet

č. bankovní účet, dne 2. 1. 2019 částku 3 000 Kč na účet č. bankovní účet,

dne 18. 1. 2019 částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 22. 1. 2019 částku 9 200 Kč na účet č. bankovní účet, dne 23. 5. 2019 částku 3 500 Kč na účet

č. bankovní účet, dne 3. 6. 2019 částku 4 900 Kč na účet č. bankovní účet,

dne 27. 06. 2019 částku 1 200 Kč na účet č. bankovní účet, dne 3. 10. 2019 částku

800 Kč na účet č. bankovní účet, dne 27. 11. 2019 částku 9 510 Kč na účet

č. bankovní účet, dne 25. 0. 2020 částku 2 500 Kč na účet č. bankovní účet,

dne 27. 5. 2020 částku 1 600 Kč na účet č. bankovní účet, dne 27. 5. 2020 částku

2 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 28. 5. 2020 částku 2 000 Kč na účet

č. bankovní účet, dne 20. 8. 2020 částku 500 Kč na účet č. bankovní účet,

dne 8. 4. 2021 částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 23. 4. 2021 částku 5 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 28. 4. 2021 částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet, dne 26. 5. 2021 částku 3 100 Kč na účet č. bankovní účet). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji - klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč; půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů; dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 11. 2016 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným soud zjistil, že tato byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 12,5 % z aktuální výše úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše úrokové sazby byla sjednána na 0,2833 % denně.

4. Z y označené jako„ loan application info“ soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní ve věci.

5. Z kopie občanského průkazu na č.l. 19 a 20 soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného číslo s platností do 12. 9. 2028.

6. Z výpisu z účtu na č.l. 34-36 soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem finanční prostředky ve výši 101 835 Kč, a to dne 9. 11. 2016 částku 2 500 Kč, dne 6. 4. 2017 částku 4 000 Kč, dne 21. 4. 2017 částku 4 000 Kč, dne 27. 4. 2017 částku 2 000 Kč, dne 29. 3. 2018 částku

2 000 Kč, dne 19. 06. 2018 částku 10 000 Kč, dne 25. 7. 2018 částku 3 000 Kč,

dne 22. 8. 2018 částku 1 425 Kč, dne 27. 8. 2018 částku 10 000 Kč, dne 7. 12. 2018 částku

2 100 Kč, dne 2. 1. 2019 částku 3 000 Kč, dne 18. 1. 2019 částku 4 000 Kč, dne 22. 1. 2019 částku 9 200 Kč, dne 23. 5. 2019 částku 3 500 Kč, dne 3. 6. 2019 částku 4 900 Kč,

dne 27. 06. 2019 částku 1 200 Kč, dne 3. 10. 2019 částku 800 Kč, dne 27. 11. 2019 částku

9 510 Kč, dne 25. 0. 2020 částku 2 500 Kč, dne 27. 5. 2020 částku 1 600 Kč, dne 27. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne 28. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne 20. 8. 2020 částku 500 Kč,

dne 8. 4. 2021 částku 4 000 Kč, dne 23. 4. 2021 částku 5 000 Kč, dne 28. 4. 2021 částku

4 000 Kč, dne 26. 5. 2021 částku 3 100 Kč. Soud zároveň zjistil, že žalovaný právním předchůdci žalobkyně uhradil celkem minimálně částku 208 872,17 Kč.

7. Z potvrzení o platbách na č.l. 37-62 soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem finanční prostředky ve výši 101 835 Kč, a to dne 9. 11. 2016 částku 2 500 Kč, dne 6. 4. 2017 částku

4 000 Kč, dne 21. 4. 2017 částku 4 000 Kč, dne 27. 4. 2017 částku 2 000 Kč, dne 29. 3. 2018 částku 2 000 Kč, dne 19. 06. 2018 částku 10 000 Kč, dne 25. 7. 2018 částku 3 000 Kč,

dne 22. 8. 2018 částku 1 425 Kč, dne 27. 8. 2018 částku 10 000 Kč, dne 7. 12. 2018 částku

2 100 Kč, dne 2. 1. 2019 částku 3 000 Kč, dne 18. 1. 2019 částku 4 000 Kč, dne 22. 1. 2019 částku 9 200 Kč, dne 23. 5. 2019 částku 3 500 Kč, dne 3. 6. 2019 částku 4 900 Kč,

dne 27. 06. 2019 částku 1 200 Kč, dne 3. 10. 2019 částku 800 Kč, dne 27. 11. 2019 částku

9 510 Kč, dne 25. 0. 2020 částku 2 500 Kč, dne 27. 5. 2020 částku 1 600 Kč, dne 27. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne 28. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne 20. 8. 2020 částku 500 Kč,

dne 8. 4. 2021 částku 4 000 Kč, dne 23. 4. 2021 částku 5 000 Kč, dne 28. 4. 2021 částku

4 000 Kč, dne 26. 5. 2021 částku 3 100 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2020 uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 3. 2022, vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 101 835 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 12,5 % z aktuální výše úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem minimálně částku 208 872,17 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení ( , , dále jen „o. z.“) a zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

21. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

22. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

23. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle

§ 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

24. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je obecně povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům ve výši 101 835 Kč vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.); žalovaný však uhradil celkem minimálně částku

208 872,17 Kč, tedy jeho dluh vůči žalobkyni byl již zcela uhrazen. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když nárok uplatňovaný žalobou převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok I.).

25. Pro úplnost soud uvádí, že z důvodu nadbytečnosti neprováděl následující důkazy: standardní informace o spotřebitelském úvěru; standard terms of the credit agreement applicable to customers resident in the Czech Republic; Standardní podmínky smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice; platební informace.

26. V řízení tedy byl zcela úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ( ).