Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 367/2022-31
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 16 180 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 700 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 4 480 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 180 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 480 Kč od datum do zaplacení,
nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 980 Kč,
smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 16 180 Kč od datum do datum.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 441 Kč, k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 480 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 180 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 480 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 980 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 16 180 Kč od [datum] do [datum]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 441 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 180 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 180 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 16 180 Kč od datum do datum a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 980 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalobkyně elektronicky se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 700 Kč. Žalobkyně uvedla, že zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech, a to centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, bankovním a nebankovním registru klientských informací. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne datum v částce 3 200 Kč a 1 000 Kč a dne datum v částce 1 000 Kč, 2 100 Kč, 2 400 Kč a 2 000 Kč. Úvěr se stal splatným dne datum. Žalovaná jistina sestává z jistiny úvěru 11 700 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 490 Kč a poplatku za službu„ anonymizováno“ 990 Kč. Účelně vynaložené náklady v celkové výši 980 Kč sestávají z paušální náhrady 35 Kč denně za 28 dní v období od datum do datum, maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. příjmení je složena z položek 31 SMS, 36 emailů a 12 telefonátů. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že se žalobkyně dne datum zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 11 700 Kč jako spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním a žalovaný se zavázal úvěr s poplatkem za vybrané volitelné služby ve výši 165 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 930 Kč splatit nejpozději do datum. Žalovaný smlouvu podepsal pomocí SMS kódu.
5. Ze sdělení k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně deklaruje interní postupy při posuzování úvěruschopnosti klientů, a to mimo jiné kontrolou občanského průkazu a náhledem do externích registrů. Příjem klienta musí být věrohodně a nezpochybnitelně doložen, pouhé konstatování a deklarativní uvedení výše příjmu je zcela nedostatečné a je překážkou při sjednání úvěru. Pokud jde o výdaje, žalobkyně pracuje nejenom s údaji uvedenými klientem, ale i s faktickým dopočítáváním výdajů spotřebitele, kterým určuje jejich minimální výši mimo jiné s ohledem na situaci ve společně hospodařící domácnosti spotřebitele a region trvalého bydliště. Pro kladné vyřízení žádosti o úvěr musí disponibilní příjem spotřebitele dosahovat minimálně výše, která je dostačující pro splácení dané požadované financované částky.
6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného brala v úvahu následující údaje. Celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 4, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 3, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 3 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 4 000 Kč, ostatní zbytné výdaje: 1 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 25 338 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 26 000 Kč, regionální koeficient: 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti: 1, rezerva pro výdaje: 600 Kč, vypočítané minimální výdaje: 3 910 Kč, disponibilní příjem: 20 400 Kč.
7. Z dokumentu nadepsaného Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně prohlásila, že v souladu s pravidly společnosti právnická osoba a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 25 338 Kč.
8. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného.
9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení právnická osoba soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne datum částku 3 200 Kč a 1 000 Kč, dne datum částku 1 000 Kč, 2 100 Kč, 2 400 Kč a 2 000 Kč, tedy v souhrnu 11 700 Kč.
10. Z dokumentu údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že tento dokument obsahuje informace o žalobkyni, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, údaje o nákladech spotřebitelského úvěru, aj. Uvedený dokument není podepsán žalovaným.
11. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnosti žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. bankovní účet, a to dne datum.
12. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla dne datum odeslána výzva k plnění, a to ve lhůtě 3 dní, přičemž žalovaný byl upozorněn na možné soudní vymáhání pohledávky.
13. Soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr nečinil zjištění z důkazů Všeobecnými obchodními podmínkami, Sazebníkem a souhlasem se zpracováním osobních údajů, neboť uvedené důkazy jsou pro právní posouzení věci nadbytečné.
14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 11 700 Kč jako spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním a žalovaný se zavázal úvěr s poplatkem za vybrané volitelné služby ve výši 165 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 930 Kč splatit nejpozději do datum. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet v souhrnu 11 700 Kč. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a kopie občanského průkazu. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván předžalobní upomínkou odeslanou dne datum, a to ve lhůtě 3 dní.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
19. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
21. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
22. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
23. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že jí žalovaný poskytl informace o své mzdě, na základě nichž bylo možno posoudit jeho úvěruschopnost s odbornou péčí, a že žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě lustrací žalovaného v externích registrech. Pokud jde o příjmy žalovaného, žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým konkrétním způsobem příjmy žalovaného ověřila. Výdaje žalovaného žalobkyně dle svých tvrzení nezkoumala vůbec a pouze jejich výši odhadla. Případně provedené lustrace v dostupných databázích nejsou pro splnění zákonné povinnosti dostatečné, neboť úvěrující má podle § 86 odst. 1 primárně vycházet z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Není zřejmé, jak žalobkyně vyhodnotila informaci sdělenou žalovaným, že má pravidelné výdaje na splátky úvěrů ve výši 3 000 Kč a jak žalobkyně prověřila platební morálku žalovaného ve vztahu k jeho předcházejícím závazkům. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného prověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, a že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
24. S ohledem na shora popsané shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).
25. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy má žalobkyně nárok na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 700 Kč. Žalovaný na svou obranu netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni na předmětnou pohledávku cokoliv uhradil. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit 11 700 Kč.
26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu netvrdil a neprokázal ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 11 700 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému téhož dne odeslán. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy dne datum. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 3dní, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala úroků z prodlení v nižší výši, než stanoví nařízení.
27. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
28. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 12 166 Kč (po započtení příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do částky 8 561 Kč (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 59 % a neúspěšná ze 41 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni 18 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 300 Kč a z náhrady DPH v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 2 452 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 18 %, tedy po zaokrouhlení částku 441 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne datum, neboť obsahuje doplnění a upřesnění žaloby, které mělo být obsahem již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.