Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 255/2022-38
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jarošovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 9 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 500 Kč od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do výše kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 414,97 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 500 Kč od datum do datum zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do výše kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 414,97 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do [datum] zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne datum, se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 9 500 Kč s příslušenstvím, což představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Konstatovala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i částku ve výši 9 600 Kč. Žalovaný z titulu smlouvy uhradil 2 500 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena dne datum smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž předmětná pohledávka přešla na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby nebylo žalovaným na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobou uplatněná částka je tvořena bezdůvodným obohacením a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný uvedené částky ani přes písemné upomínky neuhradil.
K nařízenému jednání na den datum se žalovaný nedostavil, předvolání se žalobou mu bylo řádně doručeno dne datum. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, jak umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila.
Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností právnická osoba ze dne datum. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne datum, jejímž obsahem je poskytnutí částky 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s navýšením 9 600 Kč, které sestává z úroku 2 400 Kč, administrativního poplatku v částce 2 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 4 800 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal splatit částku 21 900 Kč. Zároveň předložila žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum. Žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne datum.
Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud se pak zabývá okolnostmi každého konkrétního případu, přičemž pouze na základě těchto může dospět k závěru, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Nejedná se tedy o právní jednání, které odporuje zákonu, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý a zjevně nepřiměřený, a nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. obec mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. příjmení způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. V daném případě byla smlouva mezi účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Soudu žalobkyně poskytuje pouze Smlouvu o zápůjčce a o okolnostech jejího sjednání nemá soud žádné informace, pouze je zasílána žalovaným předžalobní upomínka. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Od poskytovatele se očekává přiměřené a poctivé jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se žalovaný nacházel s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, žalobkyně si ani nezjišťovala ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech, toto nebylo soudu doloženo. Soud má proto vážné pochybnosti o poctivosti jednání žalobkyně. Ze všech důvodů uvedených shora soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně požaduje po žalovaném„ poplatky“, aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši, které u úvěru na 12 000 Kč činí celkem částku 9 600 Kč. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Žalobkyně požaduje po žalovaném za zápůjčku poplatek ve výši 80 % z částky, která byla žalovanému půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. Smlouva o zápůjčce je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním.
Soud se dále zabýval tím, zda lze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení, jak navrhla žalobkyně. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobkyně žalovanému plnila poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobkyně domáhala plnění na základě neplatných smluv a soud dospěl k závěru o jejich neplatnosti, byl pak nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z., jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný na základě smlouvy prokazatelně obdržel 12 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně jí uhradil 2 500 Kč. Bezdůvodné obohacení tak představuje částku 9 500 Kč, soud proto žalobě vyhověl s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalovaný soudu nepředložil žádný důkaz o tom, že by dluh rozporoval či uhradil. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobkyni uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., společně se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky, ovšem až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis ze dne datum, kterým byla poskytnuta žalovanému lhůta k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy, tj. dle připojené doručenky a zákonné fikce dojití písemnosti do dne datum. Žalovaný se ocitl v prodlení dnem datum, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohl žalovaný ocitnout v prodlení až poté, co byl věřitelem o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.).
Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud za současného konstatování, že byly splněny podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř., přiznal procesně úspěšné žalobkyni na nákladech soudního řízení odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 200 Kč (tj. 600 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), dále 21 % DPH v částce 189 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobce částku 2 089 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení zaplatí žalovaný v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., sazebníku poplatků, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud v této věci elektronický platební rozkaz k návrhu žalobkyně nevydal, doměřil soudní poplatek, který dle položky 1 sazebníku poplatků činí 1 000 Kč, z čehož bylo již 400 Kč uhrazeno, tedy žalobkyni byla uložena povinnost doplatit za návrh na zahájení řízení poplatek ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.