Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 175/2022-33

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 36 704,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 250,3 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 250,3 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 154,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 799,4 Kč za dobu od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 355,18 Kč od datum do datum, úrok 13,9 % ročně z částky 36 404,64 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 15 154,34 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 21 250,3 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 250,3 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 250,3 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 154,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 799,4 Kč za dobu od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 355,18 Kč od [datum] do [datum], úrok 13,9 % ročně z částky 36 404,64 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 15 154,34 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 21 250,3 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 704,64 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru anonymizována dvě slova číslo na podkladě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úroky v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 796,57 Kč, čemuž žalovaný nedostál, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva ujednaného ve smlouvě a dopisem ze dne datum úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 36 404,64 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 799,40 Kč, smluvní poplatky ve výši 300 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši 4 355,18 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 36 404,64 Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok ve výši 13,90 % p.a. z částky 36 404,64 Kč od datum do zaplacení.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, kterou hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, čímž získala částku disponibilních zdrojů. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně znovu vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, což nesplnil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Zy označené jako Smlouva o úvěru anonymizována dvě slova číslo podepsané dne datum, soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytne peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč žalovanému, a žalovaný je povinen poskytnuté prostředky jmenované bance vrátit formou 24 měsíčních splátek v celkové výši 4 796,57 Kč. Mezi stranami smlouvy byla dohodnutá úroková sazba 13,90 % ročně.

6. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr číslo považuje za splatný ke dni datum a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do datum.

7.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.

8. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky do 7 dnů od odeslání s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

9. Ze Žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr 100 000 Kč, který by splatil ve 24 splátkách a zároveň uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 22 759 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti je 22 759 Kč. Příjem žalovaného byl z BÚ (zjevně běžný účet).

10. Z vyjádření jméno příjmení příjmení k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěruschopnost hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi naší společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Vycházeli z údajů poskytnutých v Žádosti, které ověřovali. Kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle , částkou normativních nákladů na bydlení dle a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. V připojené tabulce je uvedeno, že žalovaný v době podání žádosti bydlel v pronájmu a je svobodný, měl interní splátky 678,72 Kč.

11. Z platební historie soud zjistil, že jméno částku 100 000 Kč zaslala na účet žalovaného dne datum a že žalovaný na tento dluh uhradil celkem 78 749,7 Kč.

12. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

13. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru anonymizována dvě slova číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, žalovanému převodem finanční prostředky, konkrétně částku 100 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky obdržel dne datum a zavázal se jmenované společnosti tuto částku vrátit spolu s úrokem 13,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 796,57 Kč. Před sjednáním dohody právnická osoba právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, žalovaný nejprve vyplnil žádost, kde uvedl příjem 22 759 Kč. Uvedená banka úvěruschopnost hodnotila individuálně, přičemž si kromě dalšího ověřila příjem žalovaného z jeho běžného účtu. Předchůdkyně žalobkyně dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, kdy zjistila, že žalovaný má interní splátky 678,72 Kč. Dále banka zjistila, že žalovaný bydlí v pronájmu a je svobodný. Následně banka přistoupila k výpočtu disponibilní částky tak, že od příjmů odečetla splátkové výdaje, a další výdaje, u nichž počítala s částkou životního minima dle nařízení vlády, částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti žalovaného vyhověno a předchůdkyně žalobkyně s ním uzavřela popsanou dohodu. Na tento svůj závazek žalovaný uhradil celkem 78 749,7 Kč právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

18. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které právnická osoba poskytla žalovanému téhož dne prostředky ve výši 100 000 Kč na jeho bankovní účet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).

24. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

25. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si tyto měla ověřit z běžného účtu žalovaného, což se jeví jako přiměřený a dostatečný způsob ověření. Z předložených důkazů dále vyplývá, že žalobkyně zkoumala dosavadní závazky žalovaného, které řádně zahrnula do posouzení schopnosti splácet, nicméně předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalovaného v té době, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb, na které žalovaný měsíčně vynakládá prostředky. Předchůdkyně žalobkyně se mylně spolehla pouze na částky životního minima a normativních nákladů na bydlení stanovených dle právních předpisů. S takovou však nemohla postupovat s odbornou péčí, neboť ta zahrnuje postupovat v každém případě individuálně, tedy zjišťovat i výdaje u každého klienta zvlášť, a to z toho důvodu, že nelze paušálně uzavřít, že žádný klient nebude mít náklady vyšší/nižší, než jsou životní minimum a normativní náklady na bydlení. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Zbývá ještě dodat, že jelikož byla smlouva uzavřena za účinnosti ZSU, tak v § 78 odst. 2 písm. b) ZSU je stanovena povinnost uchovávat dokumenty sloužící pro zkoumání úvěruschopnosti.

26. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

27. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 78 749,7 Kč, pročež jí stále dluží částku 21 250,3 Kč, která představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 21 250,3 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

28. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila zesplatnění celého dluhu a vyzvala jej k jeho úhradě do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 21 250,3 Kč, a to až ode dne datum v žalobou požadované výši, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv se žalovaný dostal podle závěru soudu do prodlení dříve. Výše úroku z prodlení má pak oporu v  Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na požadované částky a kapitalizované příslušenství menší než úspěch žalované, když její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 21 250,3 Kč. Již z tohoto pohledu a k výši kapitalizovaného příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem řízení již v žalobě, je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.