Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 115/2022-55
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 19 491,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 188 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 11. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 4 380,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 568,04 Kč od 22. 12. 2020 do 10. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 380,04 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 074,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 416,21 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč a částku 3 923,15 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 188 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 11. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 4 380,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 568,04 Kč od 22. 12. 2020 do 10. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 380,04 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 074,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 416,21 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč a částku 3 923,15 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení jistiny ve výši 15 568,04 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 568,04 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 074,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 416,21 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 923,15 Kč. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 17 184 Kč, která představovala kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v měsíčních splátkách po 2 656 Kč, když splatnost poslední splátky byla dohodnuta na 22. 3. 2020. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplatila, čímž porušila své závazky ze smlouvy, na předmětnou pohledávku uhradila pouze 8 812 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem měla žalovaná uhradit předchůdkyni žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši 1 925 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 3 600 Kč. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách. Součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde bylo uvedeno, že RPSN činí 272,44 %. Formulář byl podepsán ze strany žalované.
4. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná má nejvyšší dosažené vzdělání anonymizováno, neměla dítě, byla zaměstnaná, pobírala mzdu ve výši 13 025 Kč měsíčně. Bydlela u rodičů. Výši měsíčních výdajů uvedla 7 566 Kč (1 000 Kč bydlení, 3 410 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 2 656 Kč splátky půjček, 500 Kč telefon). Z úřadu práce ČR jí dle poštovních poukázek typu B přišlo měsíčně 5 082 – 5 626 Kč za dobu od srpna 2018 do října 2018. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že za říjen 2018 byla žalované vyplacena mzda 15 232 Kč, za listopad 2018 jí byla vyplacena mzda 14 826 Kč a za prosinec 2018 mzda ve výši 9 016 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána jako anonymizována dvě slova.
5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně přílohy anonymizováno spisová značka číslo a potvrzení o úplatě za postoupenou pohledávku ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované sdělena dopisem ze dne 18. 1. 2021, ve kterém byla vyzvána k zaplacení dluhu, dopis byl žalované odeslán 19. 1. 2021. Tím tedy došlo k postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o. z.“, na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované sdělena i dopisem ze dne 8. 2. 2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě výzvami ze dne 8. 3. 2021 a dne 6. 4. 2021. Přípisem ze dne 4. 5. 2021 bylo zjištěno, že věc byla předána do advokátní kanceláře. Předžalobní upomínka ze dne 2. 6. 2021 byla žalované zaslána 4. 6. 2021. V upomínce byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10. 6. 2021. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že byly žalované zaslány 3 obyčejné dopisy a bylo provedeno 6 návštěv pověřeného pracovníka.
6. Soud vzal z provedených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
8. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla poskytnuta žalované částka ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.
9. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., účinného do 28. 5. 2021 vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.
11. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila výplatní pásky za dobu od října 2018 do prosince 2018, ze kterých bylo zjištěno, že žalované byla vyplácena mzda okolo 15 232 Kč měsíčně. Z daného je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala výdajovou stránku žalované, když výdaje, které byly v žádosti o úvěr uvedeny, nebyly ničím doloženy. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby předchůdkyně žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila a soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 20 000 Kč a žalovaná z této částky uhradila 8 812 Kč, jak uvedla sama žalobkyně v žalobě. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží 11 188 Kč.
13. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 11 188 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 11. 6. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 2. 6. 2021, a to do 10. 6. 2021, tedy od 11. 6. 2021 se žalovaná dostala do prodlení.
14. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.
15. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch (s ohledem na kapitalizované úroky a úroky z prodlení ke dni rozhodnutí), s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji nevznikly, nebyly jí přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.