Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 413/2022-11

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 78 523,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 78 523,95 Kč

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 78 523,95 Kč

od 12. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 78 523,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 78 523,95 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 78 523,95 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 12. 2. 2022 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že dlužnou částku požaduje z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut právnická osoba příjmení jméno (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 12. 5. 2021 (dále jen„ smlouva“). Tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným elektronicky prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních a dalších údajů, po jejichž vyplnění mu byl zřízen uživatelský účet. Následně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě této žádosti byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 78 523,95 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet Tyto peněžní prostředky měly být splaceny dne 11. 2. 2022. Žalovaný však sjednanou částku do uvedeného data neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 16. 3. 2022.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována prostřednictvím lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB a výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy se tato rezerva rovná životnímu minimu.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle , (dále jen ).

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázané následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 12. 5. 2021 se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým limitem ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 10,5 % měsíčně splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Minimální splátka byla vypočtena dle smlouvy ve výši 11 % nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč v závislosti na tom, která z částek je vyšší (prokázáno citovanou smlouvou o revolvingovém úvěru, obchodními podmínkami a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla prostřednictvím čerpání z úvěrového limitu, a to převodem na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě, žalovaný však uvedenou částku do sjednaného dne splatnosti neuhradil. K datu splatnosti činila dlužná částka 78 915,61 Kč (prokázáno přehledem plateb a z dokumentu, ze kterého jsou zřejmé platební informace). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky výše pohledávky činila 78 523,95 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2022 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 3. 2022 a podacím lístkem z téhož dne).

5. Z předloženého důkazu nazvaného jako Loan application info soud nenaznal, které tvrzení má tento důkaz prokázat. V žalobních tvrzeních o něm žalobkyně nehovoří.

6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením

této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost),

a to v souladu s  , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru

ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně

coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

7. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala pouze na provedenou lustraci z veřejně dostupných registrů, jak je uvedeno výše. Uvedla, že prováděla výpočet na základě získaných a doložených informací o příjmech a výdajích žalovaného, k těmto skutečnostem však neoznačila žádné důkazní prostředky. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli jinak zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle níže uvedených ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). V daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 a § 78 z. s. ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prakticky vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru

se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky

na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem

nebo s ním jinak jedná.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem

ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru

nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je

to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020

ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná

se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu

46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem

na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat

tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

19. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný

pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

22. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil,

že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy

(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání

toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu

o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

23. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací

k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli

do dluhové pasti.

24. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, uvedl, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.

25. Dále uvedl, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků.

26. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu a 3 poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit (event. soudu dávat podmínky, za jakých má rozhodovat v její nepřítomnosti), dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce.

27. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva neplatná, k této neplatnosti přihlédl bez návrhu, jak je uvedeno výše. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že zohlednila dílčí platby žalovaného. Z tvrzení žalobkyně v žalobě, ani z předložených důkazů však jasně nevyplývá, z jakých položek se žalovaná částka ve výši 78 523,95 Kč skládá, resp. jaká přesná část připadá na jistinu, ani celková výše částky, kterou měl žalovaný na svůj dluh právní předchůdkyni žalobkyně uhradit. Není tedy možné přesně určit výši nesplacené jistiny, kterou má žalovaný v rámci bezdůvodného obohacení vrátit žalobkyni. Z těchto důvodů žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně výše nesplacené jistiny úvěru, proto soud žalobu zamítl.

28. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.