Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 43/2022-54
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Glombicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 39 870 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 6. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 9 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 000 Kč od 30. 12. 2020 do 5. 6. 2022 a co do kapitalizovaného úroku ve výši 10 711,56 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 276 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 6. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 9 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 000 Kč od 30. 12. 2020 do 5. 6. 2022 a co do kapitalizovaného úroku ve výši 10 711,56 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 276 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2021, k výzvě soudu doplněnou dne 18. 5. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném, úhrady částky 39 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 711,56 Kč za dobu od 15. 8. 2020 do 29. 12. 2020. Uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 14. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo na základě které mu poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč bezhotovostně jednorázově převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit uvedenou částku a zaplatit smluvně dohodnutý úrok ve výši 111,33 % p. a. ve 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč, vždy ke stejnému dni v měsíci s tím, že 1. splátku měl zaplatit 14. 9. 2020. Žalovaný však ničeho nesplácel a žalobkyně proto přistoupila ke zesplatnění úvěru k datu 29. 12. 2020 a po žalovaném se domáhá úhrady jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, úhrady 450 Kč jako poplatku za odeslání upomínky a úhrady 9 420 Kč, což představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně počítaná ze zůstatku jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky do dne sepisu žaloby. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy z 8. 10. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se, ač řádně předvolán, nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 14. 8. 2020, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, bezhotovostní formou na bankovní účet uvedený žalovaným v záhlaví smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvně dohodnutý úrok ve výši 111,33 % p. a. ve 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč počínaje dnem 14. 9. 2020. Žalobkyně úvěr ve výši 30 000 Kč dne 21. 8. 2020 vyplatila žalovanému na účet, který ve smlouvě označil (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný na splátkách neuhradil ničeho.
4. Dne 8. 10. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 49 325,07 Kč do 29. 9. 2021. Předžalobní výzvu odeslala 8. 10. 2021.
5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením spotřebitelské smlouvy. K jednání jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena o potřebě označení důkazů k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného ověřila nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, dále také posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, prověřila pohyby na jeho bankovním účtu v období od 10. 8. 2020 do 12. 8. 2020 a vycházela z informací přímo od žalovaného, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba s čistou mzdou ve výši 39 365 Kč, k čemuž doložil výplatnici za srpen 2020.
6. Z výplatnice za srpen 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za tento měsíc od právnická osoba činila 39 365 Kč a na účet žalovaného měla dojít částka 37 323 Kč.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
8. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 , Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele, není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Vyslovil tedy názor, že věřitel musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy o úvěru řádně a s odbornou péčí prověřila, zda žalovaný je schopen předmětný úvěr s ohledem na své konkrétní příjmy a výdaje řádně splácet. Ohledně těchto skutečností v plném rozsahu tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalobkyni. Při zjišťování výdajů žalovaného žalobkyně vycházela pouze z ničím nepodložených informací žalovaného, nezjistila, zda tento je svobodný, ženatý, zda má vyživovací povinnost, jaké má výdaje v souvislosti s bydlením se svým zdravotním stavem a další pravidelné výdaje.
11. Soud má tedy s ohledem na shora uvedené za to, že v daném případě žalobkyně nedostála odborné péče při zkoumání aktivní stránky majetkových poměrů žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou a smlouva je podle § 87 ZoSÚ neplatná. Podle § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly tak, v úrovni informovanosti pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Z tohoto důvodu soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem.
12. Vzhledem k neunesení důkazního břemene žalobkyně ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná (srovnej např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě čj. 8 Co 11/2007 -56, čj. 8 Co 202/2018 -63).
13. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a úroku. S ohledem na shora uvedené soud nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně za trvání úvěrového vztahu čerpal finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Tuto částku soud přiznal z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný se s plněním dlužné částky dostal do prodlení, soud jej zavázal v souladu s § 1970 o. z. k povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění od 5. 4. 2020 do zaplacení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v daném případě považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalovaný žalobkyní požádán o plnění. Jelikož žalobkyně soudu neprokázala (např. podacím archem či dodejkou), že žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, soud vycházel z doručení žaloby žalovanému, tzn. dne 6. 6. 2022 se tedy žalovaný dostal do prodlení.
15. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II. rozsudku).
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či pro plnění dluhu ve splátkách.
17. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, je-li předmětem řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky či úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ). Soud současně vycházel z § 142a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně soudu ničím neprokázala zaslání předžalobní výzvy, nicméně žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela pasivní. Žalobkyně tedy byla úspěšná v 75 % a bylo jí přiznáno 50 % účelně vynaložených nákladů. Za účelně vynaložené náklady soud považuje zaplacený soudní poplatek 1 647 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14b advokátního tarifu, úkon po 500 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba), tj. 1 500 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, tj. 900 Kč, a dále DPH počítanou ze všech položek kromě soudního poplatku, tj. z částky 2 400 Kč, což představuje 504 Kč, celkem 4 551 Kč, z toho 50 % představuje 2 276 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.