Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 363/2022-62
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky částka s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky [částka] s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne datum, mezi žalobkyní a společností právnická osoba (dříve právnická osoba) jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Dne datum uzavřel původní věřitel s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši částka. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, variabilní symbol. Tento úvěr měl být splacen nejpozději datum. Žalovaný žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku ve výši částka neuhradil.
3. Usnesením č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.
4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Věřitel dále provedl lustraci dokladu totožnosti předloženého dlužníkem, v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky.
5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil. V podání, které bylo doručeno soudu dne datum, uvedl, že nesouhlasí s žalovanou částkou ve výši částka. Dále uvedl, že s věřitelem uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru dne datum. Dne datum čerpal částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka, celkem tedy částku ve výši částka. Dne datum uhradil částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka, celkem tedy částku ve výši částka. Rozdíl čerpání úvěru částka a splátek úvěru částka činí částka a rovná se částce, kterou z úvěru vyčerpal. Není do ní započteno úročení úvěru, sankce, upomínky apod. Žádá soud, aby rozhodl o neplatnosti uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru a to z následujících důvodů: Smlouvu o revolvingovém úvěru čerpal s původním věřitelem a tuto smlouvu uzavřel ve finanční tísni a tím i lehkomyslnosti, jelikož se dostal do dluhové pasti a prostředky čerpání úvěru použil pro úhradu jiných pohledávek. V uzavřené smlouvě o revolvingovém úvěru je uvedena výše RPSN 299,98 %. Obvyklá sazba činila v době uzavření smlouvy dle statistických údajů shromažďovaných ČNB v databázi příjmení 7,78 %. Z toho plyne, že dohodnutá výše RPSN témě 39 krát převyšuje úrokovou míru, která byla v době uzavření revolvingového úvěru obvyklá. Dohoda o takto vysokém plnění odporuje dobrým mravům a hodnota výše úvěru vůči jeho plnění je ve velkém nepoměru.
6. Žalobkyně k podání žalovaného dne datum uvedla, že žalovaný čerpal úvěr následovně: dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka. Do postoupení pohledávky uhradil žalovaný celkem částku částka. Dle platební historie byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši částka, která se skládá z jistiny ve výši částka, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši částka dle čl. VI, odst. 1, písm. a) úvěrové smlouvy a úroku za období čerpání úvěru ve výši částka dle čl. II, odst. 4 úvěrové smlouvy. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru dobrovolně o své vůli, za účelem dočasného získání finančních prostředků, za úplatu. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru podal původnímu věřiteli sám žalovaný a smlouva o úvěru byla uzavřena v mezích a v souladu s principem smluvní volnosti stran. Žalobkyně chápe tíživou životní situaci žalovaného, avšak v souladu s obecnou zásadou právní pacta sunt servanda má být řádně a včas, což žalovaný prokazatelně neučinil.
7. Žalovaný, k podání žalobkyně dne datum, uvedl, že při úvěrových smlouvách či smlouvách o půjčce podle občanského zákoníku právní předpisy výslovně nestanoví maximální přípustnou výši sjednaného úroku. Stanovení výše úroku je tak ponecháno na volné úvaze smluvních stran. Bylo by tak možné vyslovit závěr, že výše úroků může být libovolná a záleží jen na smluvních stranách, jakou výši úroků si dohodnou, respektive, co je dlužník ochoten na úrocích zaplatit. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, s. zn. 21Cdo 1484/2004 , ani v případě, kdy právní předpisy nestanoví pro ujednání smluvních stran žádná pravidla, neznamená to, že tato ujednání nepodléhají žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 , odst. 1 občanského zákoníku , podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že sjednání nepřiměřeně vysokých úroků při peněžité půjčce musí být obecně považováno za odporující dobrým mravům. Požadavek věřitele na nepřiměřené smluvní úroky může za splnění určitých podmínek naplnit skutkovou podstatu trestného činu lichvy dle § 253 trestního zákona Smlouva o peněžité půjčce, v níž byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je tak neplatná, a to buď pro rozpor se zákonem (v případě naplnění podmínek skutkové podstaty trestného činu lichvy) nebo pro rozpor s dobrými mravy.
8. Soud v souladu s ustanovením § 115a ) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se právnická osoba (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši částka. Úvěrová smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. příjmení prvního čerpání činila částka. Výpůjční úroková sazba činila 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, RPSN činila 299,98 %. Klient byl oprávněn peníze z úvěru čerpat po celou dobu trvání této smlouvy, a to i opakovaně. Čerpání mělo probíhat tak, že na základě žádosti klienta o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách věřitele, na adrese webová adresa, nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu věřitele převede věřitel peníze na bankovní účet klienta, který klient sdělil při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace dostupné na webových stránkách nebo jinak v souladu s Obchodními podmínkami. Klient byl povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání z bankovního účtu klienta pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 13 % neplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) částka, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky dle této smlouvy připsány na jeho bankovní účet. Celkový počet splátek závisel na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. V případě prodlení klienta se splacením jakékoliv částky věřiteli mohl věřitel po klientovi požadovat také náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlení klienta se splácením kterékoliv částky ve výši částka a dále úrok z prodlení, až do data skutečného zaplacení. Věřitel byl oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě podstatného porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy, v takovém případě měly být všechny částky okamžitě splatné k datu výpovědi (ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum a Obchodních podmínek). Z tvrzení žalobkyně i z tvrzení žalovaného vyplývá, že úvěrující poskytl žalovanému ze svého účtu, vedeného u platební brány ThePay, na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka, celkem tedy částku ve výši částka. Z tvrzení žalovaného vyplývá, že ze svého účtu č. bankovní účet, na účet společnosti právnická osoba bankovní účet k dnešnímu dni uhradil celkem částku ve výši částka, a to dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka (z výpisů z bankovních účtů ze dne datum, datum, datum a datum). Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní upomínkou ze dne datum (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z předžalobní výzvy ze dne datum).
10. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb. ) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
18. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
19. V projednávané věci žalobkyně ani na výzvu soudu neprokázala, že její právní předchůdkyně disponovala jakýmikoliv informacemi, na základě nichž by mohla posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak ukládá citované ustanovení. Žalobkyně pouze uvedla, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do evidence exekucí, což je nedostačující. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr řádně splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
20. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalovanému tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku částka a na tento dluh dosud uhradil částku částka. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, činí částku částka (částka – částka), ohledně které soud žalobě vyhověl. Soud stanovil lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu ), když žalovaný soud o zaplacení dlužné částky ve splátkách nežádal.
21. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru soud žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.